Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

23. Šelma (KankuKiba) 1/2

Opět moje prvotinka ^-^

Mladý hnědovlásek se naposledy rychle shlédnul v zrcadle umístěném na stěně chodby a rukou si ještě jednou projel svoje kaštanové vlasy, aby jim dodal patřičný rozcuch. Přes rameno se ohlédnul na svého velkého psa, který tiše seděl s vyplazeným jazykem na zemi a po podlaze smýkal chtivě ocasem.

,,Promiň, Akamaru," povzdechl si Inuzuka a posmutněle se na něj usmál, ,,musíš zůstat doma, jdu za Kankurem."

Snad jako kdyby mu pes skutečně rozuměl, sklopil uši a tiše zakňučel.

Kiba k němu přistoupil a přidřepl si. Natáhnul ruku a zabořil jí do bílé hebké srsti na hlavě, aby ho smířlivě pohladil.

,,Vím, že tě poslední dobou trochu zanedbávám, ale nebudu pryč moc dlouho, hm? Až se vrátím, vynahradím ti to, platí? Vezmu tě na dlouhou procházku," sliboval mu.

,,Haf! Haf!" zaštěkal velký pes a znovu se jeho ocas dal do pohybu.

***

- O čtyři hodiny později –

,,To už odcházíš?" podivila se vysoká blondýna se čtyřmi culíky na hlavě a zelenýma očima několikrát zamrkala, ,,Nechceš se zdržet ještě chvilku?"

Kiba se na ní omluvně usmál a zavrtěl hlavou, zvedaje se u toho od prostřeného stolu.

,,Promiň, ale nemůžu, musím vyvenčit Akamara. Moc díky za pozvání na oběd a za pohostinnost, příště to oplatím."

Temari se na něj chápavě usmála a přikývla.

,,Tak chvilinku strpení, zabalím ti něco na doma. Spousta toho zbyla."

,,Dojdu tě vyprovodit ke dveřím," odkašlal si hnědovlasý mladík a vstával od stolu.

Ten nejmladší z trojice sourozenců si je jenom tiše přeměřil zelenýma očima a začal pomáhat své starší sestře se sklízením nádobí.

Kankuro se v závěsu za Kibou přemístil do chodby, kde se mladík začal oblékat na cestu domů.

,,Myslím, že ta tvoje velká a chlupatá šelma by se bez tebe ještě chvíli obešla," zabručel trochu nespokojeně a založil si ruce na prsou.

Kiba přimhouřil zamračeně oči. Nesnášel, když Akamarovi takhle Kankuro přezdíval, i když to byla tak trochu pravda.

,,Ta moje šelma," procedil skrze zuby a dal důraz na poslední slovo, ,,potřebuje každých pár hodin na vzduch. Jak by bylo asi tobě kdyby tě někdo omezoval ve vyprazdňování?"

,,Nevím, co se hned urážíš, jen říkám, že by to bez tebe ještě chvíli vydržel. Nebo tě to snad tady s náma nebavilo?"

,,Kankuro," povzdechl si hnědovlásek a potřásl hlavou, ,,moc dobře víš, že s tebou i s tvýma sourozencema trávím čas rád, ale mám taky svoje povinnosti."

,,Bylo by fajn, kdybychom spolu mohli trávit taky víc času, než jenom tři až pět hodin," zabručel o něco vyšší a starší mladík.

,,Hele, já akceptuju, že máš strach ze psů a nenutím tě, abys na mě čekal, než ho vyvenčím nebo tak. Nenutím tě, aby sis na něj zvyknul, abys ho vídal, nechci nijak podněcovat tvůj strach ze psů, ale ty musíš akceptovat to, že já to psa mám a mám ho kurva rád. Je se mnou dýl, než jsme vůbec my dva spolu, takže je to dost pochopitelný, že k němu mám silný citový pouto. Není to kurva rybička, který všimneš jenom tehdy, když jí dáváš nažrat nebo jí jdeš vyčistit akvárko."