Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

22. Bomba (HidaDei)

Volný pokráčko k povídce z minulého kalendáře ^-^

Plavovlasý nukenin nehnul ani brvou, když stanul před stolem v kanceláři svého šéfa a po jeho boku stál šedovlasý parchant, kterého už několik dlouhých dní proklínal až k samotnému ďáblovi za to, co mu už dvakrát provedl. Avšak tentokrát nevyšiloval, jako předtím. Ne. Tentokrát tomu hovadovi, šéfovi ani nikomu dalšímu z organizace tu radost neudělá. Nenechá na sebe ukazovat a nenechá nikoho, aby se mu poškleboval, jaká to je ve skutečnosti fiflena. Jediný normální, kdo s ním aspoň trochu soucítil byl Tobi. No... Normální je možná hodně silné slovo, ale rozhodně byl jediný, kdo se staral o jeho zdraví a ochotně mu poskytl svůj polštář, aby si s ním mohl podložit rozdrancovaný zadek.

V prvních chvílích měl sice sto chutí vytvořit malého jílového pavoučka, jenž by našel cestičku do Hidanových trenek. Pak by malá jílová bomba bouchla a z jashinistova penisu by bylo skoro doslova rozemletý masíčko. Avšak po několika dnech ho tyhle opravdu živé představy přešly a upustil od nich. Měl v plánu udělat něco jiného.

,,...Takže je vám všechno jasné?" zakončil Pein svůj monolog ohledně jejich nadcházející mise a významně se podíval na dlouhovlasého blonďáka, očekávaje, že nyní se spustí salva nadávek, spílání, vztekání, vyhrožování, přemlouvání a kdovíčeho všeho ještě.

Jenže Deidara byl ticho. Neřekl ani slovo. Spíš to tak nějak vypadalo, že místo na něj, hledí skrze něj.

Zrzek nakrčil obočí a jenom si pro sebe tiše vydechnul.

,,Fajn. Můžete jít. Vraťte se, co nejdřív," propustil je.

***

,,Dneska žádný vykecávky?" ušklíbl se Hidan za dveřmi, jen co opustili kancelář, ,,Žádný nucený sliby, který by se dozajista dali vochcat?"

Deidara se na něj úsekem podíval a jenom trhnul hlavou, až mu několik zlatavých pramenů prolétlo kolem obličeje.

,,Dělej si, co chceš," odvětil zhrublým hlasem a přidal na kroku, aby se co nejdříve dostal do svého pokoje, kde měl přes židli přehozený svůj Akatsuki plášť.

Hidan překvapeně zamrkal a tmavě rudýma očima sledoval vzdalující se záda, než se na konec ušklíbnul a odfrknul si. Pak se ale zarazil.

,Dělej si, co chceš... Dělej si, co chceš...' zopakoval si několikrát v duchu, jako kdyby se snad snažil přijít na pravý význam téhle věty.

Jak už moc dobře věděl, a jak už věděla spousta mužů, když žena na svého partnera použije frázi Dělej si, co chceš, rozhodně to v překladu neznamenalo to, jak to skutečně vyznělo. Jenže za prvé, Deidara nebyl ženská a ani to nebyl jeho partner v romantickém slova smyslu, takže co to do prdele u všemocného Jashina znamenalo?! Rozhodl se tomu přijít na kloub.

***

Cesta do Sněžné vesnice jim měla zabrat dva dny, během kterých byl jindy ukecaný Deidara kupodivu mlčenlivý. Jako kdyby to ani nebyl on.

Hidan jej počas cesty neustále kontroloval zvídavým pohledem a neodpustil si ani dvojsmyslné narážky, které však postrádaly tu očekávanou vzteklou odezvu. A dokonce... Dokonce nebyl ani ostražitý. Jako kdyby mu najednou všechno bylo fuk.

Když úspěšně stanuli na území Sněžné vesnice a jejich nohy se zabořily do křupavého sněhu, blondýnek se mírně otřásl zimou.

,,Fuj, to ale přituhlo," zamručel si pro sebe a rukama si několikrát přejel po pažích, aby se aspoň trochu zahřál.