Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

29. Růže (GaaraLee)

Nah, tenhle ship zrovna nepatří k mým oblíbeným a je to opět moje prvotina, ale všechno se musí asi jednou zkusit, no :D

Černovlasý mladík se opíral loktem o desku stolu a bradu měl položenou na dlani. Se skoro až zasněným pohledem sledoval podivnou a ojedinělou růži z písku v uzavřené skleněné nádobce, která se snad jako by za pomoci magického kouzla vznášela ve vzduchu. Kolem zvláštní písečné růže poletovaly i zrnka medově zbarveného písku a podtrhávaly tak ten zvláštní kouzelný dojem.

Mladík si zhluboka povzdechnul, ale i přesto na jeho tváři hrál jemný zamilovaný úsměv, kterého se poslední dobou nemohl zbavit, kdykoliv se na tento skvost zadíval. Stejně jako se neubránil myšlenkám na rudovlasého Kazekageho sídlícího v několik desítek kilometrů vzdálené Písečné vesnici, kterou měl pod svou ochranou, a které už nějakou tu dobu velel.

Pokaždé, co se na písečnou růži zadíval, vzpomněl si na jeho pronikavé oči připomínající zelené, rozlehlé konožské louky, podtržené tlustými černými kruhy z nevyspání, na jeho krvavě rudé rozcuchané vlasy, se kterými si denodenně pohrával vítr a příjemně je čechral. Na jeho kupodivu bledou pokožku, která se nedokázala ani pod extrémním slunečním žárem, který v jeho vesnici panoval, opálit.

,Už jenom dvanáct dní,' pomyslel si černovlásek a ústa se mu roztáhla do ještě většího úsměvu.

Za dvanáct dní měl mí totiž Kazekage Písečné vesnice schůzku s jejich Hokage. Netušil, o čem se měli bavit, vyjednávat nebo co mělo být hlavním předmětem jejich zasedání, ale to mu bylo popravdě jedno. Mnohem důležitější pro něj byl fakt, že ho po dlouhých týdnech bude moci znovu spatřit.

Tohohle vztahu na dálku se mladý ninja opravdu obával. Jeho srdce zahořelo pocitem lásky poprvé v životě, pokud nepočítal platonické zamilování do růžovovlasá kunoichi, a muselo to být zrovna do člověka, se kterým nemohl trávit každý den a ještě k tomu to byl muž, který byl tak vysoce postavený a měl plno povinností ohledně řízení svojí vesnice.

Vlastně... Když se nad tím vším pořádně zamyslel, nedokázal pochopit to, že zrovna oni dva k sobě našli cestu. Že zrovna oni dva našli k sobě to milostné zalíbení.

Přece jenom on nebyl nikterak populární, nebo si to aspoň myslel. Dřív si z něj spousta dětí, když ještě chodil na Akademii, dělala srandu a ponižovala ho. Nikdy nebyl ninja v pravém slova smyslu, nedokázal to, co ostatní, ale za to byl přeborníkem ve svém vlastním stylu. A co se týkalo jeho vzhledu... No... Rozhodně si ho nevybral. Kolikrát přemýšlel nad tím, že by ho změnil, jenže od toho nakonec upustil, protože si na to prostě a jednoduše zvyknul. Navíc to svému milovanému senseiovi nemohl prostě udělat. Byli téměř jako dvojčata. Jejich vzhled, oblečení a přístup byly prostě jejich jasná poznávací znamení. Za to Kazekage byl vysoký, pohledný a i ani jeho dětství nebylo nijak radostné a všichni se ho spíše báli a stranili se mu, teď si prostě vydobil místo v jejich srdcích.

Znovu si tiše zasněně povzdechl a prohodil si ruce, aby se o druhou mohl opět opřít bradou. Pořád ještě nespustil oči z té dokonalé písečné krásy, která se mu před očima stále vznášela.

- FLASHBACK –

- Před sedmnácti měsíci –

Černovlasého mladíka probudily nepříjemné sluneční paprsky, které se draly skrze pootevřené okno a ostře jej bodaly do tváře. Nespokojeně zamručel a zavřená víčka si několikrát protřel hřbetem dlaně. Ze včerejší noci si toho moc nepamatoval, na to až moc pil, ale kupodivu se kocovina nedostavila. Jediné, na co si ještě tak nějak matně vzpomínal, bylo to, že s Narutem a Shikamarem seděli v jedné restauraci, která se tolik podobala jejich domácímu Ichiraku Ramen a spokojeně hltaly místní dobrůtky, než se tam znenadání objevila TenTen a Sakura a vytáhly je do baru, kde už na ně čekal Kazekage společně se svými sourozenci. Pak už měl jenom sakra temné a hluboké okno.

,,Musím říct, že tvoje síla mládí se vážně nezapře," zaslechl hluboký a lehce ochraptělý hlas kousek od sebe.

I přes zavřená víčka vytřeštil oči a na chvilinku nepatrně strnul. Přísahal by, že měl být v pokoji sám. Každý z jejich týmu měl v Písečné vesnici svůj vlastní pokoj k noclehu. Opatrně, se silně bušícím zrakem pootevřel oči a lehce naklonil hlavu na stranu. Možná se mu to jenom zdálo. Možná, že ještě pořád spí.

Jenže když spatřil rudovlasého mladíka, jak leží na boku, zapírá se hlavou o ruku a tmavýma zelenýma očima jej pozoruje, vyschlo mu najednou v hrdle a dech se v něm zadrhnul.

,,C-co...?" na víc se nezmohl.

Gaara vedle něj se jenom blaženě po ránu protáhnul a posadil se na posteli. Lehká bělostná přikrývka mu sjela po bledém hrudníku k bokům a Lee se tiše zajíknul. Jaksi začínal konečně zjišťovat, že i on je zcela bez oblečení.

,,Koupelna je hned za těmihle dveřmi," mávnul rudovlásek rukou naproti sobě, ,,až se připravíš, přijď dolů na snídani."

Poté se zvedl a zcela bez jakéhokoliv náznaku studu zcela nahý prošel celý pokoj až ke koupelně, kde se na několik minut ztratil, než se vynořil jenom v ručníku kolem pasu.

,,Nebo tě zadek bolí natolik, že se nepohneš?" ušklíbnul se na něj, když si všimnul, že mladík v posteli nezměnil pozici, jen jeho výraz v obličeji je užaslejší, překvapenější, stydlivější a nechápavější.

- KONEC FLASHBACKU –

To nebyl zrovna nejlepší a nejromantičtější začátek, ale Lee byl plně přesvědčen o tom, že nebyl ani prvním a rozhodně ani ne posledním, kdo takhle začal.

- FLASBACK –

- Před devíti týdny –

,,Brzo se zase uvidíme. Uteče to jako voda," pronesl tichým hlasem rudovlásek a dlaní se zlehka dotýkal smutné černovláskovi tváře.

,,Kéž bys měl pravdu," zamručel nespokojeně Lee.

Tak strašně se mu nechtělo odcházet, ale povinnosti ho opět volaly k tomu, aby se co nejdřív dostavil zpět do Listové vesnice. Jeho mise tady byla již u konce.

,,Podívej," vydechnul měkce Gaara, stáhnul ruku a jen na pár centimetrů od něj poodstoupil, ,,něco pro tebe mám."

Natáhnul před něj ruku s rozevřenou dlaní a začal se soustředit. Písek ve vzduchu se najednou začal shromažďovat a vytvářet jakousi věc. Až po několika vteřinách Lee s doširoka rozevřenýma očima zjistil, že je to růže.

,,A-ale... Než se dostanu do Konohy, zničí se," ozval se smutně.

,,Nezničí," mrknul na něj zlehka rudovlásek, ,,bude s tebou celou cestu až do doby, než se zase uvidíme, hm?"

- KONEC FLASBACKU –

Lee její kouzlo poznal až v době, kdy mu přišlo, že růže vypadá každým dalším dnem úplně jinak. Jako kdyby jí vždycky trošičku ubylo. A když se k němu před dvaceti dny donesla zpráva, že Kazekage se svými sourozenci míří do Konohy, v tu chvíli poznal, že růže slouží jako malé odpočítávadlo. S každým dalším uplynulým dnem jí zmizel písčitý okvětní plátek, který mu hlásil, že už zbývá jenom tolik dní do doby, než se spolu zase uvidí. A on už se sakra nemohl dočkat dne, kdy toho rudovlasého muže bude moci obejmout ve zdrcujícím objetí.