Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

12. Lilie (HidaSaso) 2/2

Jenže když dalšího dne odpoledne po práci stál v krámě v oddělení koupelen, rudnul vzteky při pohledu na všechny možné sprchové hadice, které se tam nabízely. Jaksi si neuvědomil, že by bylo nejlepší, kdyby si tu špatnou hadici vzal s sebou, aby zjistil, jaký koncový závit má vůbec pořídit.

Nakonec odpochodoval skoro vojenským krokem z prodejny, v hlavě maje to, že odteď prostě bude využívat jen a pouze vanu. Byl zatvrzelý v tom, že nebude Itachiho otravovat kvůli každé prkotině a opravdu silně se přemlouval k tomu, aby nezvedl Hidanovi telefon a nepožádal jej o pomoc místo toho, aby si vyslechnul, co mu chce vlastně říct. Pořád se cítil dost naprdnutý a uražený, a nechtěl ho k sobě zvát už jenom proto, že moc dobře věděl, že by stačil jeden jediný pohled do tmavě rudých očí, aby mu podlehnul a všechno mu jak největší pitomec pod sluncem odpustil.

***

Avšak když mu o další dva dny přestal fungovat plynový hořák a hned na to dalšího dne mu vypověděl službu odpad pod dřezem, měl dojem, že se proti němu snad úplně všichni spikli a někdo vehementně touží po tom, aby se zbláznil.

Seděl na gauči v předklonu a tahal se bezmocně za vlasy. Tohle už nebyla sranda a rozhodně to byla extrémně blbá shoda náhod. Jako kdyby se mu snad někdo pokaždé, co nebyl doma, vloupal do domu a něco tam zničil, a pak se mu škodolibě někde za rohem posmíval.

,Nebuď paranoidní, Sasori,' zavrtěl nad tím v duchu hlavou.

,,Budu muset někoho zavolat," vydechnul pak ochraptělým hlasem, ,,ať chci nebo nechci."

A snad jako kdyby tomu chtěl Jashin sám, rozezněl se mu na konferenčním stolku telefon, až sebou polekaně trhnul. Rozšířenýma oříškovýma očima hleděl na jméno volajícího a měl chuť se hystericky rozesmát. Vztáhnul ke křičícímu přístroji roztřesenou ruku a když hovor přijal, přiložil si ho k uchu.

,,Sasori! No konečně, já-"

,,Sklapni, Hidane. Prosím, teď mlč a poslouchej," skočil mu urychleně rudovlásek do řeči, ,,potřebuju, aby sis sem přijel a-a... Vzal nářadí. Hodně nářadí."

,,N-nářadí?" nechápal druhý.

,,Na nic se mě teď neptej a prostě sem přijeď. Potřebuju pomoct."

***

Trvalo to jenom několik minut, než se domem rozezněl zvuk domovního zvonku a Sasori ke vstupním dveřím dorazil snad v rekordním čase, div, že se nepřerazil o nějaký kus nábytku, který mu stál v cestě. Otevřel dveře a uvolněně vydechnul, když za nimi spatřil namakaného, vysokého šedovláska s plastovým kufříkem plným všemožného nářadí, jež některé nedokázal Akasuna ani správně pojmenovat.

,,Pojď dál," zamumlal bez pozdravu, zlehka sklopil zrak k zemi a ucouvnul mu, aby druhý mohl projít dovnitř.

,,Tak co se děje?" zajímal se zvědavě Hidan.

Teď spíše připomínal opravdu nějakého instalatéra nebo hodinového manžela, než jednoho z nejlepších realitních makléřů.

,,J-já... Všechno se proti mně spiklo," kníknul rudovlásek poníženě, ,,a já to prostě nedokážu opravit."

Šedovlasý muž povytáhl nechápavě obočí a přešlápnul na místě.

,,Jak to myslíš?"

,,N-no... Nejde mi pračka, v koupelně je rozbitá sprcha, vykurvil se mi odpad pod dřezem a-a přestal jít sporák," fňuknul a podíval se na něj doslova štěněčím pohledem, ,,d-dokážeš to spravit?"

,,Podívám se na to," přitakal rudooký s jemným úsměvem na rtech.

,,Děkuju."

***

A jak Hidan slíbil, tak udělal. V první řadě se vrhnul na pračku, kam opravdu při spuštění netekla hadicí voda a problém nebyl v ničem jiném, než že trubice byla ucpaná. Potom se vrhnul na sporák a na dřez, kde problém taky nebyl nijak závažný a stačilo na to jenom pár minut. Bez zbytečných problémů odšrouboval i sprchovou hadici a zajel s ní do obchodu, aby koupil novou a tu pak přimontoval na její místo. Suma sumárum mu všechna práce i cestou zabrala necelé dvě hodinky a Sasori nestačil zírat s jakým klidem a zcela bezproblémově to druhý dělá. Nehledě na to, když vyšší a mohutnější muž ležel pod dřezem a šrouboval trubici s odpadem, zlehka se opíral o kuchyňský ostrůvek a upřeně sledoval to, jak mu pracují ty mohutné svaly na rukách, které dřív tak rád ochmatával.

,,Hotovo," usmál se rudooký a ještě jednou pustil sprchu, aby se přesvědčil, že závit drží tak, jak má a voda teče kudy má.

Sasori stál opřený o futra dveří se založenýma rukama na prsou a úlevně si vydechnul.

,,Jsi moje spása," pousmál se, ,,málem mi z toho hráblo. Co jsem dlužen?"

Hidan ho sjel od hlavy k patě a pomalým krokem k němu přistoupil. Vztáhnul ruku a velkou dlaní se opatrně dotknul bledé tváře.

,,Když si řeknu o další šanci, bude to asi přemrštěná cena, co?" zamumlal k němu.

Akasuna rozšířil očka a zhluboka se nadechnul.

,,Já... Já vím, že jsem to posral, Sasori a moc mě to mrzí. Slibuju, že se polepším a už nikdy se na tebe nevykašlu a nikdy na tebe nezapomenu," dušoval se šedovlásek.

,,Hidane," vydechnul hnědooký mladík a skousnul si spodní ret.

Jasně, že by mu rád dal další, a samozřejmě už poslední, šanci, ale nechtěl se zase spálit. Jistě, chyběl mu, bez něj se dokonce přistihnul i u toho, že se opravdu nudí, ale-

Tok jeho myšlenek přerušil najednou zvuk telefonu, který se ozýval z Hidanovi kapsy. Nakrčil zvědavě obočí a zesílil stisk rukou na hrudníku.

Šedovlásek strčil ruku do kapsy a vytáhnul mobil. Stačili mu dvě sekundy na to, aby si přečetl jméno volajícího a hovor vytípnul.

,,Kdo to byl?" zeptal se ho zvědavě rudovlásek.

,,Kakuzu."

,,Hm. Takže... Bys měl jít asi za ním ne? Určitě je zase v nějakým průseru," odfrknul si a mrkáním se překvapivě snažil zahnat slzy, které se mu draly do očí.

Už zase pláchne za tím pitomcem. Zase mu dá přednost.

,,Hm, myslím si, že to beze mě tentokrát zvládne," odvětil Hidan s jemným úšklebkem na rtech, ,,mám před sebou něco mnohem důležitějšího."

Sasori na něj užasle zamrkal a samým překvapením pootevřel pusu, než se konečně odhodlal, vztáhnul ruce a zaháknul je vyššímu muži za krkem. Tak tahle slova jej dokonale přemluvila.

Hidan se k němu s úlevným úsměvem sklonil a zlehka vsál jeho spodní ret do svých úst, přejížděje po něm dráždivě jazykem. V duchu děkoval milovanému Jashinovi, že ho osvětlil tak dokonalými nápady.

Když mu totiž Sasori nebral několik dnů telefony, neodpovídal na zprávy a vlastně dělal mrtvého brouka, musel začít přemýšlet nad tím, jak ho donutit k tomu, aby se s ním setkal nebo si s ním aspoň promluvil. V duchu mu neustále hrála Itachiho slova, že bude muset hodně přemýšlet nad tím, jak se mu omluvit a dokázat mu, že je pro něj nepostradatelný.

A tak vymyslel zcela jednoduchý plán. Moc dobře věděl, kde si Sasori nechává na zahradě schovaný náhradní klíč a využil toho téměř pokaždé, co Akasuna nebyl doma. Nebylo zase tak těžké ucpat potrubí pračky a dřezu, rozštelovat sprchovou hadici nebo vymontovat šroubek u plynového sporáku, aby přestal fungovat. Věděl, jaký je Sasori na tyhle ty domácí opravy a potajmu doufal, že dřív nebo později to nevydrží a buď mu v hysterii zavolá sám od sebe nebo mu konečně zvedne telefon.

A ten hovor od Kakuza? Mobilní aplikace už dokázaly přece ledacos a narafičit falešný hovor už byla jenom brnkačka, kdyby se Sasori přece jenom nemohl pořádně rozhodnout, zda mu šanci dá nebo ne.