Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

23. Šelma (KankuKiba) 2/2

Temari seděla v měkkém křesle a zamračeně, s rukama založenýma na prsou, se dívala na svého bratra, který posedával naproti ní na gauči a na tabletu opět stalkoval svého přítele. Jak už měl kolikrát ve zvyku, když se spolu nějak podobně nepříjemně rozloučili, projížděl všechny jeho sociální sítě a znovu a znovu se díval na spoustu přidaných fotek, kde byl se svým psem. A že jich nebylo zrovna málo...

,,Budeš na mě furt tak blbě koukat, nebo začneš mluvit?" zamručel nepříjemným hlasem, aniž by se na sestru podíval.

,,Dochází ti, že tenhle vztah nebude mít dlouhý trvání?" pronesla jenom příkře svou otázku.

,,Do toho ti nic není," odfrknul si.

,,Fajn," zavrčela na něj a postavila se, ,,opovaž se se mi potom snažit vyplakat na rameni, až tě pošle do prdele."

Byla na odchodu, ale Kankurova slova jí nakonec zastavila.

,,Co mám jako dělat? Nemůžu za to, že se bojím psů."

Blondýnka si povzdechla a otočila se na něj přes rameno.

,,Kankuro... Ani já, ani Kiba a ani kdokoliv jinej, tě přece nenutíme, aby si se stal milovníkem psů, ale tyhle poznámky by sis aspoň mohl odpustit. Myslíš si, že jsem to neslyšela? Nebo, že mi snad není jasný, proč seš kolikrát takhle prudérní a trapně projíždíš jeho fotky, protože žárlíš na to, že fotek se psem tam má víc, než s tebou?"

Sabaku zamkl tablet a s povzdechem si projel krátké a rozčepýřené, hnědé vlasy.

,,Vím, že od toho incidentu prostě psům nevěříš, ale stačí, když se na ty fotky podíváš. Ten pes by v životě nikomu nic neudělal."

,,To nemůžeš vědět. Ten čokl je obří!"

,,Myslíš si snad, že je na tebe každej pes vysazenej?"

Na to jí její bratr neodpověděl.

,,Hele, všechno si pořádně rozmysli, ale věř mi, že mám pravdu v tom, že až dojde na nejhorší a ten kluk se kvůli tobě bude muset rozhodnout, tak to budeš ty, kdo odejde jako poraženej," zamumlala k němu nakonec prostě a poté již opravdu opustila místnost.

***

- O pár dnů později –

Kiba se pomalu loudal ke dveřím, když zaslechl před několika vteřinami zvonek. Nečekal žádné hosty a ani si nevzpomínal, že by si snad objednal nějaký balíček. S tichým povzdechem otevřel a překvapeně zamrkal, když uviděl svého partnera, se kterým se už pár dnů bavil jenom přes zprávy, jak tam stojí poněkud zvláštně oblečený.

,,Uhm, a-ahoj, co tu děláš?" zeptal se ho, ,,A co to máš na sobě?"

Kankuro se jenom trochu nervózně ušklíbnul a bylo na něm vidět, jak každou chvíli kouká škvírkou mezi dveřmi, jestli se tam náhodou neobjeví velká psí hlava. V momentě, kdy tady zazvonil, měl chuť se na patě otočit a mazat co nejrychleji do auta, kterým sem přijel a vypadnout. Nakonec se ale přemohl a vydržel to.

,,Ahoj," kývnul mu, ,,j-já... Jen jsem ti chtěl říct, že o tebe kvůli psovi přijít nechci."

Kiba nechápavě nakrčil obočí a znovu jej sjel pohledem. Vypadal trochu směšně. Byl navlečený v něčem, co hodně připomínalo ochranné návleky na cvičení psů. Radši nechtěl vědět, kde to sehnal.

,,To jsi mi mohl klidně napsat," zabručel mladík s uchechtnutím a ramenem se opřel o futra dveří, ,,nemusel si sem kvůli tomu vážit drahocennou cestu."