Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

25. Déšť (KakaIta)

A znovu moje další prvotinka je na světě :D tímhle stylem snad vypíšu všechny možný shipy z Naruta :D Berte to prosím s nadhledem, je to dost zvláštní pár ^-^

Mladý černovlasý muž se zamračeně díval z prosklené zdi jednoho městského mrakodrapu nad rozléhající se město pod sebou. Jeho nálada klesala stejně rychle, jako se nebe barvilo do tmavě šedé až skoro černé barvy a na zem začala dopadat pomalu sprška kapek.

,Vážně zrovna dneska?' pomyslel si skoro s neuvěřením a založil si ruce za zády.

Ne, že by mu snad déšť nějak vadil, to určitě ne, jen zrovna nepočítal s tím, že se dnešní tak hezké počasí ke konci jeho dne v práci takhle pokazí. Respektive ani v předpovědi počasí nic takového nehlásily a on spoléhal na to, že pěkné počasí vydrží. Ne snad proto, že by měl něco v plánu dělat venku, ale spíše proto, že byl po x letech v práci pěšky, jelikož jeho auto bylo momentálně v opravně a samozřejmě s sebou neměl deštník. Prostě s tím nepočítal.

,To je jak naschvál,' odvrátil raději zrak od okna a přemístil se k velkému dubovému stolu, ze kterého si začal sklízet dokumenty, které si s sebou chtěl odnést domů na prostudování do koženého tmavého kufříku.

Byl ve firmě, jako klasicky, mezi posledními a všichni jeho známí, kteří by ho snad mohli svézt ten kousek cesty autem už byli dávno fuč, už jenom z toho důvodu, že byl pátek a oni si chtěli užít co nejvíc svého jistě zaslouženého volna.

Itachi si chvilku pohrával s myšlenkou, že by si zavolal taxíka a nechal se prostě domů odvézt, ale nakonec to zavrhnul. I když by ho několik stovek jenů za projetou cestu rozhodně nevytrhlo, odmítal platit takovou dardu za takový kousíček. Jistě, kdyby bydlel na konci města, neváhal by ani vteřinu, ale když to měl domů necelých patnáct minut... Zmoknul by jak při nástupu do auta, tak i z něj, až by přebíhal po dlážděné cestě k hlavním dveřím, takže suma sumárum, spršce se prostě nevyhne, i kdyby chtěl sebevíc. Navíc to venku stejně vypadalo jako jenom nějaká obyčejná rychlá přeháňka, co nebude mít dlouhého trvání, tak proč si s tím nakonec lámat hlavu. Nakonec přece jenom troška vody nikdy nikoho nezabila...

***

,,Ksakru!" zaklel černovlasý mladík, když ušel od firmy několik desítek metrů a ta troška vody se najednou změnila snad ve vodopád.

Během několika krátkých vteřin zmoknul na kost, až se mu drahé kvádro přilepilo těsně na pevné tělo a uhlově černé vlasy se mu nepříjemně přitiskly k tváři.

Zastavil se a rychle se rozhlédnul kolem sebe, aby našel nějaký vhodnější přístřešek, kam by se před deštěm mohl schovat a zavolat si taxíka, i když předpokládal, že si vyslechne nepříjemnou přednášku o tom, že je mokrý až na kost, až se bude soukat do označeného auta. Tohle byla jedna z mála věcí, které taxikáři nesnášeli. Ožrali, zfetované lidi a lidi, co si prostě neuměli vzít s sebou deštník.

Jenže snad jako na potvoru se nacházel zrovna na místě, kde nikde nebyla žádná stříška nebo podlouhlejší výklenek, kam by se mohl nyní před nepříjemnou vodou schovat.

Stál na ulici, zmoklý jako slepice a měl chuť začít křičet a dupat do země jako vzteklé dítě, kterému máma nekoupila oblíbenou sladkost v obchodě. Zatínal pěsti a navztekaně skřípal zuby. Tělo se mu zničehonic odmítalo pohnout z místa.

,,Koukám, že jste nějak nevychytal počasí," ozvalo se najednou vedle něj a zčistajasna už na něj nedopadala studena sprška.

Překvapeně zamrkal a zvednul hlavu, aby se zadíval do pěkné, ale trochu pobledlé tváře vyššího šedovlasého muže s podivnou táhlou jizvou přes levé oko, který nad ním držel rozevřený černý deštník.