Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

31. Pero (ZabuHaku)

No... Není mi ještě úplně nejlíp, pořád dobírám antibiotika a ten otok na puse už díkybohu trochu splaskává, ale na druhou stranu jsem to nechtěla zbytečně protahovat a chtěla jsem dojít zdárného konce bez nějaké delší pauzy :) 

Připravte se rozhodně na OOC, protože tenhle ship je na mě kupodivu docela těžký i za zcela zdravého stavu :D 

Na velkém širém světě snad neexistuje člověk, samozřejmě ten, který měl kdy možnost a šanci studovat, který by ve škole neměl předmět, jenž by nesnášel, nebyl podle jeho vkusu, nešel mu, nebo mu prostě jenom nerozuměl. Snad každý se setkal s učební látkou, která pro něj byla doslova španělskou vesnicí. Mezi hlavní předměty, které studenti, hlavně na základní škole nesnášeli se řadila rozhodně matematika, fyzika nebo třeba chemie a cizí jazyky, na středních a vyšších školách už to byly třeba specifické odborné předměty. Pro některé z nás bylo strpět těch pětačtyřicet minut zabijáckého předmětu doslova noční můrou, nehledě na to, jak moc se všichni potili hrůzou, aby je kantor náhodou nevytáhnul na zkoušení před třídou.

A stejně na tom byl Haku. Jeho největším problémem a nejkrvelačnější noční můrou byla matematika. Nebo aspoň donedávna. Ve všech ostatních předmětech naprosto exceloval, ale tohle byla pohroma. Jakmile se k matice a jejím číslům přidala písmenka a různé nesmyslné vzorečky, a postoupilo se tak na vyšší level, byl naprosto ztracený. Samozřejmě byl taky přesvědčený, že tyhle kraviny nikdy v normálním životě nevyužije, ale prostě se musel smířit s tím, že to bude muset nějak přežít.

Základní školou, hlavně tedy tímto předmětem, prošel s odřenýma ušima, ale na střední se začal už pomalu hroutit. Nehledě na to, že dostali snad toho nejpříšernějšího, nejstrašidelnějšího a nejvíc protivného učitele, jakého vůbec mohli dostat – Momochi Zabuzu.

Nejenom to jméno už nahánělo jasný respekt a úctu. Hrůza z něj čišela už z chodby, kdy si to mířil do učebny, a nejednomu studentovi naskočila husí kůže nebo mu nestekl ledový pot po zádech, jakmile se ten chlap objevil ve třídě a všechny sjel tmavým nepřístupným pohledem. Pětky rozdával jedna báseň a s nikým se absolutně nepáral, to ale na druhou stranu neznamenalo, že by nebyl spravedlivý. Jenom prostě nedokázal pochopit ty tupce, jež jeho látku nechápali, i když se jim to snažil vysvětlit jak těm největším idiotům.

Někdy v druháku se to Haku snažil vyřešit po svém. Ne, že by si snad našel doučování a udělal tak něco pro své dobro. Ne. On se prostě záměrně jeho hodinám vyhýbal a nechodil na ně. Naivně si myslel, že mu to prostě projde. Napíše pár testů na čtyřku, nebo je respektive drze opíše, a nějak projde do dalšího ročníku. Jaké pro něj ale bylo překvapení, když se na jeho vysvědčení objevilo neklasifikován.

,,Po hodině se máš zastavit u něj v kabinetu," řekl mu tenkrát jeho třídní učitel a smířlivě se na něj díval.

Rozklepanými kroky pak tenkrát po hodině mířil do Momochiho kabinetu. Bylo mu mdlo, protože se už předem připravoval na to, jak ho seřve jako totálního neschopu a budižkničemu. Odjakživa nesnášel, když se na něj zvyšoval hlas.

Bázlivě zaklepal a po vyzvání vstoupil se sklopenou hlavou dovnitř. Uviděl svého učitele na matematiku, jak sedí za svým pracovním stolem a rudé pero na známkování škrtalo a psalo po hromádce papírů, které měl před sebou. Tiše za sebou zavřel dveře a neodvažoval se ani promluvit, aby staršího muže nevyrušil z jistě velmi zábavné práce.

O chvilinku později Zabuza doznámkoval poslední test, založil papír na již oznámkovaný štos, zacvakl propisku a zvednul hlavu. Malýma tmavýma očima si prohlédl vystresovaného mladíka před sebou a odkašlal si.