Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

18. Vichřice (ObiPein)

Dneska je to trochu pochmurnější a ne třeba tak zábavné, jako předešlé povídky, ale na tyhle dva si tak nějak moc nedokážu představit nějakou komedii :D Jo a zase je to moje prvotina, tak to berte trochu s nadhledem :D

Nebe bylo škaredě zatažené, až jeho šedá barva pomalu přecházela v černotu a liják se silným větrem lomcovaly se stromy, které se v nepřízni počasí pomalu klaněly k zemi. Tohle byla za poslední dlouhou dobu opravdu příšerná vichřice, zkrátka počasí, do kterého by psa nevyhnal.

A přesně v ten čas se ve skrýši zločinecké organizace nacházeli jenom dva její členové.

Pein se zamračeně opíral ramenem o zeď a mírně natočenou hlavou zíral ze zašpiněného okna ven do toho nečasu. Sledoval, jak kapky bubnují na okenní tabule, přes které nebylo skoro vidět, jak vítr bojuje se stromy a jak se na širokém trávníku před skrýší dělají hluboké bahnité kaluže.

Našpicoval uši, když se dveře jeho pracovny pootevřely a dovnitř se tak dostala osoba v dlouhém černém plášti s červenými mráčky. Ani se tam nemusel dívat. Věděl, kdo přišel. Vzhledem k tomu, že tu byli jediní dva, těžko za ním mohl přijít někdo jiný. Ostatní plnili své mise daleko od skrýše.

,,Venku je teda spoušť," ozval se hrubý hlas a zvuk zavírání dveří.

,,Hm."

,,Koukám, že ty máš taky náladu pod psa, že?" uchechtnutí.

Pein se s hlubokým povzdychem koutkem oka jenom na několik sekund zahleděl na Obita, dříve pojmenovaného jako Tobi, který si drze sednul na jednu z volných židlí a přehodil nohu přes nohu, než se opět zadíval ven.

,,Nebo je snad tvoje nálada způsobená něčím jiným?"

Zrzavý muž sevřel čelist, až mu zaskřípaly zuby. Měl se snad radovat?

,,Zabil si Konan," odpověděl mu pouze.

Odpovědí mu byl tichý a krátký smích.

,,Tak tohle tě pořád trápí? Neměl bys už přestat dávno držet smutek?," odvětil Obito a mávnul nad tím rukou, ,,Jenom by překážela, stejně pořádně nic neuměla. Navíc ty bys mi měl bejt aspoň trochu vděčnej za to, že jsem tě přemluvil, abys zaútočil na Konohu, jinak bys taky zaklepal bačkorama. Ten Uzumaki kluk se nezdá. Docela zesílil, když teď trénuje s Jiraiyou a s těma potrhlýma žábama."

,,Možná bych byl radši už dávno pod kytkama, než tady s tebou," odfrknul si zrzek.

,,Proč hned tak negativně? Není život přece nádhernej?" uchechtl se ironicky Obito a v temných hloubkách mu zajiskřilo.

Pein se na něj tentokrát podíval zpříma. Obočí měl vztekle svraštělé.

,,Co po mě chceš?" zasyčel na něj nepříjemně, ,,Nestačí ti, že skáču, jak pískáš a sem tam ti podržím? Co víc ještě chceš?"

Už to bylo nějaký týden, co před ním Tobi přiznal svou pravou tvář a od té doby se jeho život obrátil vzhůru nohama. Nehledě na to, jaká pro něj byla kupodivu rána, když zjistil, že zabil Konan. Ta holka s ním držela už od mladistvých začátků a její ztráta pro něj byla opravdu těžká.

,,Přesně o tom druhým bych s tebou chtěl mluvit," zamručel spokojeně Obito, když druhý muž uhádnul přesně to, kvůli čemu se tu vlastně za ním zastavil.

,,Polib si. Nemám náladu."

,,Ale no tak," zavrněl a roztáhnul nohy od sebe.

Ruce si položil na pevná stehna zahalená pod kalhotami a pláštěm a trochu si je promnul.

,,Venku je hnusně, topení tady pořádně nejde a kdoví, jak dlouho ještě půjde elektrika. Chci se trochu zahřát a chci, aby si mi k tomu posloužil."

,,Nejsem tvůj šukací panák, Obito."

,,Souhlasím a ty musíš souhlasit s tím, že se ti to stejně líbí. Imponuju ti a to tě přitahuje."

,,Tseh, zase tak moc si nefandi," trhnul nespokojeně hlavou, i když v hloubi duše věděl, že je to tak trochu pravda.

Vždycky mu imponovali silní a víceméně drzí jedinci. Nemohl si pomoci. Proto možná i za dob svého života ignoroval doslova svítivé signály ze strany Konan, která po něm tiše toužila.

Tmavovlasý muž se jenom tiše a samolibě zasmál a potřásl hlavou. Jenom zlehka si poplácal rozevřenými dlaněmi na stehna, aby snad víc zdůraznil to, o čem před chvilinkou mluvil.

,,Pojď sem," promluvil poněkud změklým hlasem a vyzývavě se na druhého muže zahleděl.

Pein se na něj od okna zamračil a tiše si povzdechnul. Ano, na jednu stranu byla pravda, že ho nějakým podivným způsobem tenhle chlápek opravdu přitahoval, ale na druhou stranu sebe sám nesnášel za to, že není natolik silný, aby mu odolal a nechá se sebou manipulovat jako s nějakou zasranou dřevěnou loutkou.

,,Vážně ti je příjemnější stát a čumět z okna na to, jak venku prší, než abys šel ke mně a trochu si zadováděl?" pozdvihl Obito obočí a nespokojeně si mlasknul, ,,Nabízím ti tu docela dobrej výměnej obchod."

,,Že jsem doteď ještě neslyšel nabídku," odfrknul si fialooký a založil si ruce na prsou, ,,mám dojem, že to spíš byl trochu příkaz."

Uchiha se uchechtl a znovu si poplácal stehna.

,,Přestaň už konečně frflat a pojď ke mně. Nebo mám snad dojít k tobě a udělat ti to u okna?"

,,A nemůžeme se aspoň přesunout do postele?"

V momentě, kdy to majitel Rinneganu vyslovil, zatnul pěsti i čelist a skoro poraženě zavrčel, když si všimnul, jak v černovláskových očích úchylně zablesklo. Vlastně by se ta jeho otázka dala považovat za jakousi formu rezignace. Přesně to, co Obito očekával.

,,Drž hubu," zavrčel na něj, když viděl, jak se nadechuje k nějaké dozajista štiplavé poznámce a přistoupil k němu.

Stál několik centimetrů od jeho klína a z výšky na něj shlížel dolů. Ve tváři stále mírně nepřístupný výraz, přesto si Obito jasně všimnul skoro nepatrných záchvěvů možná potlačované touhy.

***

Černovlasý mladík se udýchaně svalil o několik desítek minut později vedle svého milence na záda a zahleděl se do tmavého stropu. Hřbetem dlaně si setřel pot z čela, který tam ulpěl z jejich předchozí aktivity a spokojeně vydechnul. Sem tam upustit páru nebylo prostě na škodu a i když fialooký občas dělal dost nepřístupného, nakonec vždycky podlehl a sténal, chvěl se a občas i prosil jako jedna z nejlepších šlapek v okolí.

,,Nebylo to zase tak špatný, ne?" uchechtl se sebevědomě a koutkem oka se zahleděl na zrzka vedle sebe.

,,Přestalo pršet," poznamenal Pein naprosto mimo mísu, jelikož hned potom, co si černovlásek odbyl to svoje, se zahleděl z okna, za kterým zpoza odcházejících šedivých mraků prosvítaly sluneční paprsky.

,,No vidíš, jak jsme to hezky stihli," odvětil Obito, ,,nejspíš si tu vichřici tím svým rozkošným sténáním zahnal."

Pein protočil očima a opatrně se posadil na trochu rozbolavělé pozadí. Natáhnul se pro svoje oblečení a začal se strojit. Neměl chuť tu s ním dál zůstávat. Začal se modlit k tomu, aby se kdokoliv z jejich organizace zase vrátil do úkrytu jenom proto, aby tady s ním nemusel zůstávat sám.

,,Na zejtra hlásej špatný počasí taky," zarazil ho Obitův hlas, když už byl u dveří, ,,stav se taky pro jednou ty, ať to nevypadá, že za tebou dolejzám."

Vztekle stisknul pěst a přes rameno se na válejícího mladíka na posteli zamračil.

,,Naser si."