Knížky a Rvačky: Nejsem jako ty!

Osm - Setkání

Zero

Když skončila hodina jazyků, kterou jsme dnes měli jen kvůli pitomým testům k maturitě, Hnědovláska urychleně vstala. Málem se při tom přerazila, nejspíše kvůli zraněnému kotníku. Schovala si věci do batohu a vystřelila ze třídy. Domyslel jsem si, že se mi chtěla vyhnout. Pro teď mi to bylo jedno.

To, že jsem na ni zíral, než jsme dostali zadání testu, jí muselo znervóznit, a přesto se neošívala. Jen můj pohled klidně snášela a posílala si vzkazy s Ryuuem.

Menší blonďatý kluk si pomalu sbalil věci a vyrazil za ní. Dokonce i Ai se ze třídy vyvalila o něco dříve, než ostatní studenti. Zajímalo mě, jestli třeba nejde za nimi. Podle toho, co mi sdělil Misaki se Ai, doprovázela hnědovlásku na ošetřovnu.

Samozřejmě se rychle vypařila, protože se lekla Misakiho. Ten byl celkem mírumilovný. Nebýt Kaita, nejspíš by v téhle skupině nebyl. Oba dva s Misakim jsme tu zůstali ještě asi pět minut, dokud nás učitel nevyhodil se slovy, že „musí zamknout." Bylo jasné, že jen chce už pryč a ne čekat na dva studenty, kteří chtějí ještě posedět.

Oba dva jsme si tedy vzali tašky a šli jsme na chodbu. Další hodinu jsme měli mít tělocvik a tu další zase jazyk. Radši bych tělocvik vynechal, ale nemohl jsem. Navíc, jsem slíbil, že tady už problémy dělat nebudu. Už jen proto, že tahle škola byla placená. Ale i tak, po vyučování to na každé škole bylo stejně. Ať už placená byla nebo nebyla.

Prošli jsme kolem učebny matiky a zamířili jsme směrem k tělocvičně. Někde v půlce cesty jsem se otočil k Misakimu.

„Nevíš, jak se jmenuje? " zeptal jsem se. Její jméno mě fakt zajímalo.

„Hnědovláska? " ujišťoval se. Kývl jsem.

„Mei. Kiyoshi Mei." Odpověděl mi. Pousmál jsem se a ještě jsem to jméno po něm zopakoval.

„Mei." Zašeptal jsem už podruhé. „To je pěkné jméno."

Nemohl jsem si pomoct, ale něco mi to říkalo. Nedokázal jsem určit, co přesně, ale bylo mi to povědomé. Jako bych to jméno už někde slyšel. Toho pocitu jsem se nemohl zbavit až do konce celého vyučování. Mei jsme ani jednou na chodbě nepotkali. Ačkoli o velké přestávce na oběd jsme se procházeli po celé škole. Ani Ai jsme nikde nepotkali. Nevadilo mi to. Věděl jsem, že ji před školou dnes potkám.

Právě teď jsme s kluky vycházeli ze třídy v druhém patře, když jsem zahlédl záplavu blonďatých vlasů na malé postavě. Byl to Ryuu, byl jsem si tím jistý. Někoho následoval, ale ta osoba už šla po schodech dolů. Usmálo se na mě štěstí. Otočil jsem se na kluky. Celá parta se na mě podívala zvláštním pohledem. Poukázal jsem trhnutím hlavy na Ryuua, který mizel za rohem na schodech. Na tváři Kuroseho se mihl úsměv.

„Myslím, že jsem našel, koho jsem hledal." Poznamenal Kurose ledabyle a vydal se ke schodům. My ostatní jsme ho následovali. On se na nás otočil.

„Proč jdete se mnou? " zeptal se nás. Kurose byl do Ryuua tajně zamilovaný a i když nám to neřekl, věděli jsme to všichni. Bylo to vidět. Pokaždé když ho viděl, nepatrně se usmál. Snažil se to nějak skrývat, ale moc mu to nešlo.

„Protože s ním bude nejspíše i hnědovláska ze včerejšího rána." Osvětlil jsem mu to. Jen pokrčil rameny a šel dál. Následovali jsme ho. Ryuu šel rychle. Dostihli jsme ho až na chodbě, kde byl i s Mei a Ai. Měl jsem pravdu. Po tváři se mi rozlil úsměv. Kluci za mnou se na chvíli zastavili. Já taky. Myslím, že jim to taky došlo. Stáli jsme na té samé chodbě. Zasáhl mě pocit nostalgie. Otočil jsem se a uviděl jsem, že Kaitova ruka sklouzla k jeho slabinám. Pro něj to nebyl zrovna nejlepší zážitek. Ale já za to nemohl. Nemohl jsem za to, že Mei byla tak pozorná.

Kurose byl jediný, který na nás nepočkal a došel, až ke skupině lidí. Jeho pohled ulpěl na Ryuuovi. Ten se ošil, jakoby tušil nebezpečí a potom se ohlédl přes rameno a překvapeně vytřeštil oči. Vydal jsem se blíž k nim. Byli tady jen oni tři. Většina školy buď končila o něco dříve, nebo už šli do šatny.

Pozoroval jsem, jak Ryuu pohlédl na Ai, která si teď všimla mě. Její oči se zúžili. Potom zbledla. Její vyděšený pohled putoval k Mei.

„To vážně-" říkala právě, ale pak se úplně zarazila a ohlédla se. Už jsem byl docela blízko a kluci mě následovali.

„A sakra." Zaklela až příliš nahlas. Její pohled putoval po náš všech. Potom se otočila na Ryuua, za kterým teď stál Kurose a natahoval ruku, k jeho zápěstí. Měi ho popadla dřív a stáhla ho za sebe.

Potom se otočila k Ai a něco jí sdělila šeptem. Černovláska kývla. Potom uchopila Ryuua za ruku a bez čekání se rozběhla pryč, přitom ho chvíli táhla za sebou, než se přizpůsobil jejímu tempu.

„Dobrý tah, Slušňačko." Pochválil jsem ji. Otočila se ke mně celým tělem a probodla mě pohledem.

„Co chceš? " zeptala se. Oplatil jsem jí klidný až provokativní pohled. Ačkoli byla v nevýhodě, nevypadal na to, že by se bála.

„Popovídat si." Neřekl jsem odplatu, ale myslím, že věděla, na co myslím.

„Myslela jsem, že se chceš rvát? Protože dneska nemám náladu, co takhle to odložit? " provokovala mě.

„Bohužel ne." Odmítl jsem.

Ahojky,

Docela jsem to usekla, co? Jestli si myslíte, že jsem zlá a zákeřná...Jsem. Ale další díl mám v plánu vydat brzy, tak se nebojte. Můžete si klidně domyslet i co by mohlo být dál. Nejspíše se trefíte. Nebo taky ne. Díky za komentáře, hlasování a přečtení. Užijte si tuto část.

Obrázek - Kurose - blonďaté vlasy, zelené oči

- Abigail -