Knížky a Rvačky: Nejsem jako ty!

Třicet tři - Nemám na vybranou

Mei

Naprázdno jsem otevřela ústa, ale slova, která jsem měla na jazyku, vyzněla na prázdno. Dveře se zabouchly a já na ně asi další dvě minuty rozrušeně koukala. Co mu sakra bylo? Otočila jsem se ke dveřím zády a rozhodla se dát si sprchu a něco k jídlu. Byla jsem zpocená, vlasy jsem měla přilepené k obličeji a připadala jsem si jako idiot. A on se křenil! Měla jsem chuť prostě vypěnit a proměnit se v pěnu kompletně. Zavrtěla jsem hlavou a potom jsem se pobaveně usmála. Nakazil mě tím, prolétlo mi hlavou.

Vyšla jsem nahoru po schodech a zapadla jsem do koupelny. Svlékla jsem si věci. Nepřemýšlela jsem nad ničím a někdy v polovině sprchy jsem si začala zpívat. Horká voda mi stékala po nahé kůži. Smývala ze mě poslední zbyty potu. Poprvé po dlouhé době jsem se cítila klidná a podivně šťastná. Zmatek jsem měla pořád, ale nějak jsem si pomalu vybavovala, co všechno pro mě Zero udělal. A po dlouhé době, jsem přestala vzpomínat na Hikarua. Na to, že mi ublížil, že mě ponížil. Přestala jsem na to myslet.

Zbylo mi jen přestat se tím na moment zabývat. Měla bych být silná. Vzpomněla jsem si na Ryuua.

Měla jsem mu zavolat nebo alespoň napsat zprávu, úplně jsem na to po práci zapomněla. Bože tohle už se mi nesmí nikdy stát. Moc jsem se zabývala Zerem a tím, co udělal. Rozptýlilo mě to natolik, že jsem nebyla schopná myslet na nic jiného. Tohle se stát nemělo, ale přesto mě to svým způsobem očistilo. Vylezla jsem ze sprchy, usušila a osušku jsem si obalila kolem těla. S poslední myšlenkou na Ryuua a starost o něj, jsem vyšla na chodbu. Kvůli chladnějšímu prostředí mi naskákala husí kůže.

Rychle jsem přeběhla do svého pokoje. Popadala jsem první věci, které jsem našla a uvědomila jsem si, že jsem si staré věci nechala v koupelně i s mobilem. Spráskla jsem ruce, jako v modlitbě a došla ke skříni. Pohotově jsem vytáhla dlouhé tričko a nové spodní prádlo a oblékla jsem se. Osušku jsem si přehodila přes paži a vrátila jsem se pro zpocené věci, které zůstaly v koupelně.

Nakonec jsem si mobil strčila do kapsy nových věcí. Našla jsem ho přesně tam, kde by měl být. Vzala jsem si ho sebou na běhání, ačkoli jsem cestou do koupelny získala mínění, že zůstal v pokoji, potom, co jsem se probudila. Nebylo tomu tak. Ostatní věci jsem hodila do pračky. Pomyslela jsem si, že si s tím už nějak poradí. Většinou tomu tak bylo. Naposledy jsem se ohlédla do koupelny. Mlha ze sprchování, už se téměř vytratila.

Zavřela jsem za sebou dveře a vrátila jsem se do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a vytáhla mobil. Vyhledala jsem si Ryuuovo číslo a s konečnou platností mého rozhodnutí jsem mu zavolala místo napsání esemsky. Zvedl to asi po pátém zazvonění.

„Ahoj." Ozvalo se do sluchátka. Ten hlas nepatřil Ryuuovi. Vzpomněla jsem si, že jsem s ním poslala Kuroseho. Asi to byl jeho hlas.

„Ahoj, je tam Ryuu? Potřebovala bych s ním mluvit." Netušila jsem proč mi to zvedl zrovna on.

„Spí." Oznámil mi a ztišil hlas do šepotu. Snad se během té chvíli přesunul k Ryuuovi. Ačkoliv jsem nic neslyšela, kromě jeho oznámení, byla jsem si jistá, že na něj teď kouká. Říkejte tomu třeba šestý smysl. Pousmála jsem se.

„Takže odpočívá, jak mu bylo? " zeptala jsem se starostlivě.

„Myslím, že kromě jednoho zvracení to bylo už v pohodě. Postaral jsem se o tom, aby zůstal ležet." Kývla jsem si pro sebe. Znělo to dobře. Teď už jsem věděla, že by měl zůstat ještě doma. Zopakovala bych mu to znova. Přikázala bych mu, ať se nevrací, dokud si nebude jistý, že se udrží na nohou.