Knížky a Rvačky: Nejsem jako ty!

Někdo nový

„Mei..." oslovil mě slabý hlas. Zrovna jsem četla knihu, takže mě to vyrušení podráždilo. Otočila jsem se tím směrem a zahlédla jsem Ryuua, jak na mě upírá tyrkysově modré oči. Blonďaté vlasy měl rozcuchané, kalhoty měl zase úplně prodřené a na rukách měl modřiny. Okamžitě jsem byla na nohou. Knížku jsem položila na stůl a postavila jsem se naproti němu. Jeho oči prozrazovaly zoufalost.

„Co se stalo? " zeptala jsem se rázně. Studentů, kteří s námi byli ve třídě, jsem si nevšímala. Bylo docela brzo ráno a bylo tu snad jen pět lidí, které nezajímalo nic jiného než spánek na lavici a mnutí rozespalých očí či čištění očí od ospalek.

„Na chodbě nějaká parta obklopila jednu dívku." zamračila jsem se.

„Kdo? " pobídla jsem ho jemně k odpovědi. Už od doby kdy jsme se poznali a ještě předtím ho šikanovali různé skupiny lidí. Ať už rváči nebo jiní idioti, kteří neměli nic lepšího na práci než si dobírat někoho kdo je jiný než oni anebo slabší.

Poznali jsme se na začátku druháku. Šla jsem právě do školy, když jsem si všimla, jak pět kluků obklopili jednoho menšího. Nejprve jsem si myslela, že je to dítě. Roztomilý blonďáček s velkýma modrýma očima, ale později mi došlo, že to tak nebude. Ryuu mi svou výškou sotva sahal po krk, ale rozhodně nebyl dítě, za které jsem ho považovala.
Naopak byl docela chytrý a vynalézavý. A potom co jsem mu doporučila pár knížek a začal je číst, jsme se stali dobrými přáteli.

„Já nevím. Je to asi někdo nový." Nový? Prvák? Napadlo mě. Jeho hlas se trochu třásl.

"Ublížili i tobě? "

"Ne. Jen jsem zakopl." Nejspíš šlo o lež. Nevěnovala jsem tomu pozornost.

„Zavedeš mě za ním? " Už dlouho jsem nezažila, že by se tady objevil někdo nový. Už dlouho se mi nikdo nepletl do cesty. Možná to bylo tím, že se mi vyhýbali, protože jsem je byla schopná postavit do latě. Neznamenalo to že šikana skončila, nebyla jsem tak hloupá, abych si to myslela.

„Ano." Jeho odpověď byla okamžitá.

„Jdeme." 

Děkuji za přečtení 🙂 Přejí krásný den.

Abigail(M.M)