Knížky a Rvačky: Nejsem jako ty!

Šestnáct - Brigáda

„ S čím vám můžu pomoct? " zeptala se Naomi zdvořile a zkoumavě na nás pohlédla. Teď byl čas začít mluvit o brigádě. Přesto jsem na chvíli zaváhala. Opravdu se sem chci vrátit? Tady se to vše zhoršilo. Vážně to chci?

Mei

Chvíli jsem tiše váhala, až si Naomi musela myslet, že nevím, proč jsem přišla. Nakonec jsem se vymáčkla, když se moje podvědomí rozhodlo, že potřebuju našetřit peníze. A že mi to Naomi několikrát nabízela i po tom incidentu s Hikaruem. Tehdy mě přemlouvala, předtím jsem ji nechápala, ale dneska jsem si uvědomila, že jen chtěla chránit kavárnu, která je pro ni drahá a v tu chvíli vůbec nepřemýšlela.

„Chtěla jsem se zeptat, jestli je ještě možnost mít tu brigádu. Už jednou jsem tady pracovala, tak jestli bych mohla znova? " Druhou větu jsem formulovala spíše jako otázku. Naomi se mile usmála.

„Byly tady dvě místa. Dneska ráno mi volal jeden zájemce. Druhé místo je volné, pokud budeš chtít, mohla bys začít už zítra odpoledne." Vysvětlila mi. Na tváři se mi utvořil váhavý úsměv.

„Obsluha?" ujistila jsem se ještě.

„Obě místa se uvolnily u obsluhy." Naklonila jsem se přes pult a objala jsem ji.

„Děkuju moc." Zašeptala jsem, když jsem se odtahovala.

„Víš, že tě vždy ráda přijmu. Tvůj bratr tu chodí často, je s ním zábava a ty jsi moc milá holka. Těším se na naši spolupráci." Pronesla.

„Taky se těším." řekla jsem.

„Formality jako smlouvu, probereme zítra. Dneska si ještě odpočiň s tou nohou." Zamračila jsem se a pak jsem si vzpomněla, jak často sem bráška chodí.

„Nai se o tom zmínil, že? "

„Znáš ho, má o tebe starost." Zavrtěla jsem hlavou. Samozřejmě, že to Naomi řekl, je do ní zamilovaný až po uši. Chodí sem jen proto, aby ji mohl vidět. Nikdy se neodhodlal požádat ji, aby si s ním vyšla. Je trošku nesmělý v těchto věcech. Někdy je mi ho líto, ale věřím, že to jednou konečně udělá.

„Jo." To byl konec našeho rozhoru o práci. Nakonec nám Naomi nabídla něco k pití, což jsme neodmítli a Sedli jsme si s Ryuuem. Tentokrát už jsem ho pozorně poslouchala. Vyprávěl m i o tom, co slyšel o té nehodě v baru. Podle všeho s ní měl i co dočinění Hikaru. Proto jsem ho poslouchala. Pokaždé, když vyslovil jeho jméno, zpozorněla jsem a upřela pohled z okna. Ještě jsem se mu nesvěřila s tím, co mi udělal. Vlastně Hikarua ani neznal. Tudíž jsem mu nemohla nic zazlívat.

Zero

Když jsem se probudil, vzpomněl jsem si, že než jsem šel do školy, volal jsem do kavárny, kvůli brigádě. Měl jsem nastupovat až zítra, ovšem dneska jsem měl vyřešit papíry. Vstal jsem a rozhlédl jsem se po pokoji. Měl jsem na sobě pomačkané oblečení ze včerejška. Ostatní věci byly poházené různě po pokoji. Ve skříni jsem snad měl jen pár čistých věcí. Došel jsem k ní a vytáhl jsem si věci. Převlékl jsem se a sáhl po mobilu. Podíval jsem se, kolik je hodin, už bylo skoro půl páté. Snad tam budou mít ještě otevřeno, pomyslel jsem si a šel jsem se obout. Vzal jsem si klíče a vydal jsem se do kavárny.

***

Majitelka kavárny už tam na mě čekala. Naštěstí v kavárně měli až do šesti, takže jsem měl ještě alespoň hodinu. Došel jsem k ohromnému pultu a pozdravil jsem Naomi. Sama mi tohle místo nabídla. I když musela vědět, že nejsem zrovna typ hodného kluka. Určitě to tušila, ale chovala se ke mně mile a tak jsem jí nemohl nic vyčítat.

„Ahoj." Pozdravila mě. Vlastně jsme se seznámili už před dvěma týdny, kdy mě sem vzal Hikaru těsně před jednou bitvou, která jako vždy dopadla vítězně pro mě. Zašli jsme sem na kávu. Naomi nebyla moc nadšená, že se Hikaru ukázal. Neměl jsem jí to za zlé. Ale ke mně se chovala pěkně. Dokonce si se mnou i povídala. Ačkoli jsem byl zprvu nedůvěřivý. Byla něco jako matka, kterou jsem nikdy nepoznal úplně. Vlastně spíš mateřskou stránku mé matky jsem na vlastní kůži moc nezažil. Přisuzoval jsem to tomu, že měla moc starostí s Hikaruem a tak si u mě chtěla odpočinout.

„Omlouvám se, asi jdu pozdě." Omluvil jsem se a rozhlédl se po kavárně. Bylo tady jen málo hostů. Což mě nepřekvapilo. Spíše mě překvapila přítomnost, jedné bojovné hnědovlasé holky sedící a menším blonďákem u stolku, u okna.

„To je v pořádku."  Řekla na mou omluvu Naomi. Ale já jsem stále pozoroval hnědovlásku.  Ten kluk, Ryuu, podle toho, jak ho oslovoval Kurose, jí něco vykládal. Zdálo se, že si mě vůbec nevšimli.

„Země volá Zera! " Lekl jsem se.

„Cože? " Zeptal jsem se a otočil se k Naomi.

„To je Mei, bude tvoje spolupracovnice." Vysvětlila mi. Zamračil jsem se a pak se pousmál.

„To nic, překvapilo mě, že tady je. Znám jí ze školy." Poznamenal jsem. Naomi se na mě usmála.

„Aha." Konstatovala Naomi. „ Určitě jsi tady kvůli těm papírům. Pojď se mnou dozadu." Pobídla mě.

„Určitě to chceš mít rychle za sebou, zbytek ti dovysvětlím zítra."

„Dobře." Odvětil jsem.  Naposledy jsem se ohlédl na Mei a Ryuua, odklopil jsem část pultu, která se dala otevřít, a následoval jsem svou budoucí šéfku do její malé kanceláře.

Ahojte, Ano, konečně je tady další kapitola. Vím, že to bude znít jako výmluva, ale měli jsme teď ve škole perný týden, ale nebojte se, další kapitola tu bude asi už po víkendu. Už nemám tolik učení a jen čekám na verdikt ohledně známek.

Snad jsem to zvládla.

Jinak moc děkuji za votes, komentáře a samozřejmě za přečtení.  4.2K reads

tohle číslo mě celkem těší, ale ne že by mi šlo jen o tohle, jsem ráda, že se vám povídka líbí a že slaví takový úspěch.

Vážně se budu snažit, aby tady další část byla hned po víkendu. Ale radši nic neslibuju.

- Abigail -