Kdy se vrátí?

4. Všechno dobré

Kolem čtvrté ráno je oba probudila sama doktorka Hrdličková. Když Anna otevřela oči, uviděla jak se na ní i Adama mírně usmívá: "Můžete být v klidu. Díky vaší pozornosti jsme mu pomohli včas a podle všech vyšetření je zcela vpořádku." Sid i Adam si společně oddechli. Také se jeden na druhého s úlevou podívali. Viděli si na očích jak jsou za tyhle zprávy šťastní a rádi je slyší. Paní doktorka pokračovala: "Musíme nechat ten monitor dechu podrobit ještě zkoumání, kde nastal problém... Zatím to vypadá na nějakou poruchu. Velice nás mrzí, že se to stalo. Zároveň budeme pro jistotu hlavně Arturka kontrolovat mnohem častěji. Přeci jen stále mohou nastat nějaké komplikace." Tyhle zprávy se Aničce ani Adamovi už tolik nelíbily. Sid, bez toho aby si to vůbec uvědomila, pevně sevřela Adamovu ruku a začala mělce a zrychleně dýchat. "Můžete jít dovnitř k nim. Hlavně si prosím vás odpočiňte. A vy pane Hruško tu samozřejmě můžete zůstat." s tím se ještě rychle na oba usmála a dala se na odchod směrem k sesterně. 

Adam se na paní doktorku usmál a přikývl na poděkovanou. Pak už pomohl Sid na nohy a opatrně ji odvedl do pokoje. Okamžitě ji směřoval k posteli, aby si odpočinula a lehla si do pohodlí. To určitě na jeho hrudníku neměla. Anička se na něho ale smutně podívala: "Já se na ně chci ještě podívat." Adam proto s Aničkou pomalu přešli k inkubátorům. Adélka spokojeně spinkala v hnízdečku, které jí předchozí večer připravovala už jen sama Sid. Arturek také spokojeně spinkal, jen s tím rozdílem, že jeho hnízdečko bylo očividně děláno někým jiným a to tak aby nepřekáželo spoustě nových kablíků a hadiček, na které byl připojen. Aničku tenhle pohled velice zabolel a ani Adama to nenechávalo chladného. Oběma se znovu oči zalily štiplavými slzami. 

Po chvíli jejich společného pozorování, si konečně Sid lehla do postele. Adam si k ní přisunul křeslo a chytil ji za ruce. Anička se na něho dívala, vůbec nic neříkala. I on se jen díval. Takhle na sebe koukali velice dlouho, než Anička opět usnula. Adam toho využil, vymotal své ruce z jejích, opatrně ji přikryl a opět se chopil telefonu. 

Rozhodl se, že zkusí zavolat Tes. Párkrát už za něho zaskakovala a tak by to mohla zvládnout. Jen to po ní vždy zkontroloval pan Hruška. Tereza mu to sice zvedla ale byla značně nevrlá: "Nazdar. Doufám, že to je důležitý, když voláš v tak nekřesťanskou hodinu." "Ahoj Tes. Omlouvám se, že tě budím, ale je to dost důležitý. A není zas až tak brzo. Stejně za chvíli vstáváš do práce." "Tak povídej." vyzvala ho ospale Tes. Adam uposlechl a začal s vysvětlováním proč volá. "Tes, já jsem teď se Sid v nemocnici u dědí. Je potřeba abych tu zůstal i přes den, a tak potřebuju někoho kdo by zařídil všechno u plazů." Rozespalost Tes způsobovala, že jí všechny informace docházely dost zpomaleně a postupně. "Počkej, počkej... Jak jako v nemocnici? A že tě tam budou potřebovat... Co se stalo?" Adam se pokusil odpovědět trochu neutrálně: "Nastaly určité komplikace. Bylo potřeba abych přijel a zůstal tu dneska. Postaráš se prosím o ty plazy?" Adam se snažil znít naléhavě. Jiný nápad kdo by se o ně mohl postarat neměl. Tes mu to po chvíli přemýšlení nakonec potvrdila: "Dobře. Postarám. Ty se hlavně zas postarej o ty tři... Můžu se tam s holkama odpoledne stavit? Měli jsme to v plánu, ale teď nevím jestli se to teda hodí." To se pro změnu na chvíli musel zase zamyslet Adam. Nakonec usoudil, že nějaké rozptýlení pro Sid určitě přijde vhod. "Děkuju. Asi můžete přijít. Sid přijde alespoň třeba na jiné myšlenky. Jen prosím holkám neříkej o tom, že se něco dělo. A ani ty se pak na nic radši prosím neptej. Dobře?" Tes zažertovala: "Rozkaz šéfe. Tak odpoledne ahoj." "Ahoj." odpověděl Adam. Pak už Tes hovor ukončila. Adam byl rád, že sehnal někoho, kdo za něho převezme jeho povinnosti v pavilonu.

Adamovi zbývala vyřešit ještě jedna věc. Tu mohl svěřit jen jedinému člověku. "Ahoj Aleno. Vím, že máš noční, ale něco bych od tebe potřeboval..." "Nazdar Hrušáku. Záleží o co by šlo." odpověděla Alena do telefonu s mohutným zívnutím. "No... šlo by o tohle..." začal Adam s vysvětlováním, co potřebuje zařídit. Proč si to nezařídí sám Alenu vůbec nezajímalo. Prostě ji o to poprosil a tak to pro něho udělá. To stejné by samozřejmě udělal i Adam pro ni. 

Alena všechno Adamovi odkývala a tak vše potřebné bylo během chvíle domluveno. Adam byl moc rád, že má kamarádku na kterou se může kdykoliv s čímkoliv obrátit. S touhle myšlenkou si dovolil zavřít oči a ještě trochu si odpočinout. 

Doufám že se povídka stále líbí.
Co podle vás asi tak mohl Adam s Alenou domlouvat?