Kdy se vrátí?

26. Vina

Anička celou noc nezamhouřila oko. Neustále se v posteli převalovala a obávala se, že jí každou chvíli Adam zavolá a sdělí nějaké špatné zprávy.

Do práce odešla o hodinu dříve než normálně. Doma nebyla schopná sama vydržet. Všechno tam na ní padalo. To jen prohlubovalo její strach o děti. V pavilonu neměla prozatím moc práce, proto se převlékla a šla se v klidu projít po probouzející se zoo. Bylo docela chladno, ale to Aničce nevadilo. Od pavilonu plazů to vzala kolem plameňáků k amfiteátru, od dětské zoo k lemurům, dál pokračovala kolem šelem ke slonům. Tahle procházka jí pomohla alespoň trochu uklidnit její obavy. Když obešla celý sloní výběh, vydala se k žirafám. Procházela zrovna kolem hrošíků, když potkala Elišku s Tes, které právě přicházely. "Ahoj Ani. Co to že tu jsi tak moc brzo?" zeptala se vesele Eliška. "Nemohla sem spát." odpověděla Anička neutrálně. Nechtěla rozebírat co se předešlý večer dělo.

S holkami si vypila kávu a s Izy se vydala nazpět k plazům. Té bylo jasné, že se něco děje. Po předchozích zkušenostech ale vyčkávala jestli se Sid sama nerozpovídá. Práce bylo sice hodně, i tak si holky našly chvilku na další dávku kofeinu. Anička proti tomu vůbec neprotestovala, naopak kávu potřebovala opravdu hodně.

Když došly do infocentra, objednaly si dva kelímky kávy. Sid zarazilo, že je neobsluhuje Lada, ale nějaká brigádnice kterou vídávala občas u jednoho z venkovních stánků. Nedalo jí to a šla se zeptat Uhlířové. "Prosím vás, proč není v práci Lada?" zeptala se slušně. "Najednou ti jsou drby dobrý, co?" odsekla Uhlířová. Anička pokrčila rameny a měla se s Izy k odchodu. Takovéhle jednání neměla zapotřebí. Uhlířovou ovládla touha sdělit informace které se Lady týkaly. "Lada má nějakou střevní chřipku. Chytlo jí to v noci." Tahle informace Anču zaujala. Proto se k Uhlířové otočila zpět a položila další otázku: "A nevíte prosím vás, jestli se nepotkala s Adamem, když tu byl s dětmi?" "Ty jsi nějak žárlivá..." poznamenala škodolibě Uhlířová. Anna začínala mít takových poznámek plné zuby. "Ale jo. Včera, když tu Adam byl a čekal na tebe, tak si s ní povídal. A chovala si děti." Doplnila Uhlířová. Aničce všechno zapadlo do sebe. Děti ten průjem očividně chytly od Lady. To jí značně podráždilo. "Doufám, že jí je stejně špatně jako dětem..." řekla bez rozmyslu a odešla z infocentra pryč. Izy jí byla v patách i s jejich kávou.

Co měl znamenat ten výslech Uhlířový?" zajímalo Izy. Anička se celá klepala z naštvání. "Adélka s Arturkem mají průjem a teplotu..." dostala ze sebe s dost velkou námahou. "No tak jsou nemocní, co má být?" nechápala stále Izy. "Lada si je včera chovala. Dneska je nemocná. Musela je nakazit." Anička pomalu celá bledla. "Tak jsou nemocní. To se stane." snažila se to Izy celé zlehčit. "Oni jsou od noci s Adamem v nemocnici." chtěla Sid vysvětlit své naštvání. "Spala si vůbec?" pokusila se Izy převést pozornost na to jak momentálně Sid vypadala. "Moc ne." přiznala neochotně. "Spíš vůbec. Běž si odpočinout." Izy na Aničce viděla, že toho má dost. "Ne. Nenechám tě tu samotnou s Bobem." oponovala. "Ani. Ty si potřebuješ odpočinout." trvala Izy na svém. "Já potřebuju něco dělat. Doma stejně neusnu." pokračovala v protestech Sid. Izy částečně ustoupila. "Tak si sedni tady ke stolu k papírům. Nic náročného dělat prostě nebudeš nebudeš. Nechci aby se ti něco stalo." Anička přijala kompromis a zasedla k papírům. Jednotvárnost tabulek na vyčerpanou Annu zapůsobila jako ukolébavka.

Když na ní Izy chtěla promluvit, jestli jsou ještě nějaká terária, která potřebují vyčistit, uviděla Annu s hlavou zabořenou v papírech jak klidně oddechuje. Izy si všimla, že pod terárii s želvami se nachází několik dek a spacák. Vyndala jednu z dek a přehodila jí přes spící Sid. Pak chtěla odejít do kantýny na oběd.

Přesně ve dveřích málem narazila do Elišky. "Ahoj. Jdete na oběd?" zeptala se Eliška Izy dost nahlas. "Ahoj." začala Izy okamžitě šeptat a podívala se směrem ke stolu kde spala Sid, "Já jdu. Anča měla ale náročnou noc, a tak jí tu asi necháme spát a donesu jí něco k jídlu aby neměla hlad až se probudí." Eliška se naklonila do přípravny, aby měla stejně dobrý výhled jako Izy. Za stolem opravdu uviděla spící Annu. "Tak pojď ať jí nebudíme." pronesla Eliška. S tím začala pomalu couvat z přípravny pryč a Izy táhla s sebou. Obě se vydaly do kantýny na oběd.

Aničky spánek neměl bohužel dlouhého trvání. Probudilo jí vyzvánění jejího telefonu. V polospánku hovor přijala: "Prosím?" Z druhého konce se ozval Adam: "Ani? Je všechno v pořádku?" zeptal se bez pozdravu." "Ahoj Adame. To bych se měla spíš ptát já, ne?" odpověděla už trochu probraná Anna. "Asi ano. Jen, že hrozně dlouho trvalo, než jsi mi to vzala... Chci ti dát vědět, že u dětí se to lepší. Trefili léčbu hned na první pokus." zdůvodnil Adam proč vlastně volá. "Já mám dost práce, nemohla jsem hned přiběhnout. Ráda slyším, že se děti lepší. Moc mi to ulevilo..." přiznala Sid, "Mimochodem, asi vím od koho to chytily." "Od koho?" zajímalo Adama. Sid se nejdřív zeptala na pár otázek: "Ty jsi včera mluvil s Ladou viď? A chovala si děti..." Adam přitakal: "Jo, když jsem na tebe čekal, tak si je hrozně moc chtěla pochovat." "A dneska je doma se střevní chřipkou stejně tak, jako děti. Musely to chytit od ní." vysvětlila Anna jak se věci mají. "No to snad ne." nelíbilo se Adamovi, co se právě dozvěděl. "To sem nechtěl tohle." Aničce bylo jasné, že ho tohle zjištění štve. "Za nic nemůžeš. Nevěděls že je může nakazit. Stejně tak sme to mohli být i my." snažila se ho uklidnit. "My to ale nebyli." opáčil Adam. Anička se v tom nechtěla už vrtat. "Máš pravdu nebyli. Taky mě zjištění, že je nakazila Lada naštvalo. Nic s tím nenaděláme. Nakazit je může každý. Můžem je chránit před spoustou věcí, před takovýmahle věcmi je ale nikdy neubráníme a snažit se o to by bylo jen na škodu." "To je asi pravda." souhlasil s tím Adam. "Musím končit. Přišel doktor. Zavolám ti večer. Ahoj." ještě se rychle rozloučil než telefon ohluchl. Anička stále seděla za stolem v paviloně plazů. Díky telefonátu od Adama se cítila minimálně trochu klidněji. Únava se jí však držela pořád. Nikde nikdo nebyl a tak zaujala opět spací polohu na stole ze které ji vyrušil telefonát.

Po konci obědové pauzy se do zázemí vrátila Izy. Nejprve do místnosti pomalu nahlédla, a když uviděla Aničku se zavřenýma očima ležící na stole, pomalu se k ní vydala aby vedle položila bagetu, kterou jí přinesla na oběd. Sid už ale nespala. "Co se kradeš jako duch?" promluvila stále se zavřenýma očima. Izy se značně lekla. "Krucifix! Tohle mi nedělej." musela si ulevit, "Nesu ti oběd." Podala Izy Anně bagetu z kantýny. "Děkuju." přijala jí Sid. "Tak co, vyspala ses trochu?" pokračovalo vyzvídání. "Cítím se mnohem líp." zalhala trochu Anna. K tomu přidala i falešný úsměv. To Izy ke spokojenosti stačilo. Obě se vrhly do zbývající práce.