Kdy se vrátí?

10. Vítání

Později odpoledne se vydala Sid s Adamem a dětmi na jejich úplně první procházku. Adam nejprve vynesl kočárek nad těch pár schodů co vedou k jeho, teď už vlastně jejich společnému bytu, a teprve poté dali děti do kočárku. Pak už se bok po boku vydali na procházku ulicemi Dvora Králové. Obě děti byly v kočárku spokojené a nic jim nescházelo.

Aniž by si to Sid uvědomovala, Adam je pomalu směřoval k zoo. K té však nedošli. Před barem co patří Markovi se Adam zastavil. "Neskočíme pozdravit kluky?" zeptal se. Sid se na chvilku zamyslela. "Tak mohli bychom se tam na otočku stavit." rozhodla na konec. Adam vzal vajíčka s dětmi a podal je Sid. Pak složil zbytek konstrukce kočárku a vešel do baru. Hned za dveřmi spodek kočárku odložil a ulehčil Aničce od jednoho z vajíček.

Sid zarazilo že v baru svítí pouze podsvícení jako při vystoupeních Lady Y. V tu chvíli se však rozsvítila všechna světla. S tím se ozvalo šeptem: "Překvapení." Bar byl plný rodinných příslušníků Adama i Anny a také několika jejich přátel. Tohle Sid opravdu nečekala. Otočila se na Adama: "To jsi vymyslel ty?" Adam na ní mrkl. "Tak trochu. Hlavní část práce ale odvedla tvoje mamka společně s Eliškou." Sid se nad tím lehce usmála. "Doufám, že mě už dneska moc překvapení nečeká..." poznamenala k tomu. Adam se nervózně ušklíbl: "To úplně nemůžu slíbit." Sid na něho trochu vyděšeně vykulila oči. 

Adam, aby od toho odvedl pozornost, postrčil Sid vstříc všem, kteří se s ní chtěli přivítat. Sid si v hlavě postupně tvořila seznam, kdo všechno přišel. Jako první jí i děti vítala mamka s taťkou, Edem, babičkou a dokonce strejdou Raulem. Další na seznam přibyly Adamovi rodiče i s Amálkou a panem Hruškou. Poté jí, jak se patří objetím, přivítaly Eliška s Anežkou. Nechyběla ani Petra, Helča a Stáňa. I Alena přišla. Dokonce se tam na nějakou dobu objevila paní ředitelka Roklová, která Sid gratulovala za celou zoo. Jako poslední ji přivítali Vojta s Markem. Snad od všech dostala květinu a nějaký dárek. Ty zaplnily dokonce dva odkládací stoly a na květiny bylo potřeba rovnou třech kýblů. Sid, ačkoliv to nedávala moc najevo, byla ráda za takovéto překvapení. Jen jí trápilo a mrzelo, že zde chyběli dva lidé, lépe řečeno dvě úžasné ženy a skvělé kamarádky se kterými strávila opravdu dlouhý čas v jednom bytě. 

Po přivítání si Anička s Adamem sedli ke stolu uprostřed baru a začali si povídat s tím kdo si přisedl. Postupně se u nich lidi různě střídali. Sid si zrovna povídala s mamkou. Ta jí dávala nevyžádané rady ohledně péče o děti. Adam na tom nebyl o moc líp. Eduard se mu snažil poradit různé triky jak se z péče o děti vyvlíknout, nebo se alespoň vyhnout nepříjemným povinnostem jako třeba výměně plínek. Adam ho nechtěl úplně hned odmítat, ale nakonec to nevydržel a řekl mu, že on, a ne Sid, nastoupí na rodičovskou dovolenou. 

Výraz Eduarda neměl šanci vidět, protože celý bar potemněl a na pódiu se objevil Marek. Ten začal s jeho krátkým připraveným proslovem: "Ančo, jsme všichni moc rádi, že jsi takhle přišla mezi nás a představila nám ty úžasné drobečky. Začínám taky nad nějakým přemýšlet..." barem zašuměl smích, "Popravdě obdivuji, že to s nimi zvládáš. Abych to dlouho ale neokecával... Máme pro tebe překvapení, a to vystoupení tří Tajemných dam." s tím zmizel pryč. 

Na pódium vyšly tři totožně oblečené slečny. Všechny tři měly i stejné masky a paruky. Ještě než začaly vystoupení, ta vprostřed promluvila k Sid a Adamovi: "Přeju vám, ať vaše láska vydrží do konce života, ať jsou vaše děti zdravé a šťastné a hlavně ať nenásleduje příběh z této písně." Sid samozřejmě okamžitě podle hlasu poznala Viky. Dámy na pódiu začaly zpívat píseň My love, My life od skupiny ABBA. Všechny tři zněly dohromady úplně skvostně. Anně jen pořád vrtalo hlavou, kdo jsou zbývající dvě dívky. Tak trochu doufala, že jedna z nich je Tes, ale mátlo jí, že zbývající žena má absolutně identickou postavu a dokonce i hlas. Nakonec se do jejich společně souznícího zpěvu zaposlouchala natolik, že nad tím přestala přemýšlet a dokonce začala zpívat s nimi. 

Teprve, když skončily asi pátou písničku, si uvědomila, že by měla zkontrolovat děti. Nikde jejich sedačky ale neviděla. Rychle se s vyděšeným výrazem otočila na Adama: "Kde jsou děti?" Adam jí odpověděl klidně: "Klid Sid. Tvoje mamka s taťkou je vzali k nám domů a postarají se o ně, aby jsi si tohle mohla ty užít v klidu společně s námi. Postarají se o ně jako o vlastní." zažertoval na konec. Sid vůbec nezaznamenala, že se vypařili i její rodiče, proto nervózně přikývla. "Dobře. Budu ti věřit." Pokusila se i o úsměv, ten však spíš vypadal jako by na Adam cenila zuby. 

Před zpěvačky na pódium pro změnu vystoupil Vojta. "Chcete vědět, kdo má tak nádherný hlas?" zeptal se. Z poza stolů se ozvalo sborové: "Ano!" "Tak výjimečně pro vás odhalíme naše úžasné zpěvačky!" pokračoval Vojta. Celý bar začal tleskat. "Váš potlesk patříííí!" pokoušel se o napnutí atmosféry, "patříííí Viki, Tes a Izy Janečkovým!" Všechny tři si na to naráz sundaly paruky a škrabošky. Celý bar vstal a začal ještě vehementněji tleskat. Jediná Sid stále seděla na židli a snažila se zpracovat, co se právě dozvěděla.

Během potlesku k ní všechny tři sestry došly. Viky jí začala představovat Izabelu: "Ahojky Sid. Tohle je moje druhá sestra a dvojče Tes, Izy." Anička s pootevřenou pusou si podala s Izy ruku. Pak se otočila na Viky s Tes. "Proč jsi mi neřekla, že máš dvojče?" mluvila hlavně k Tes. Ta se z to pokusila vybruslit: "Je to trochu složitější a na dýl. Někdy ti to obě, nebo vlastně asi všechny tři rády vysvětlíme." Sid na to přikývla a konečně Viky s Tes objala. Při tom jim upřímně řekla: "Po pravdě jsem myslela, že jste se na mě vykašlaly." Holky jí to naráz popřely: "I kdybychom byly na druhé straně světa v džungli, nic by nám nezabránilo se sem dostavit." Aniž by si to pořádně uvědomily, oživily v Sid vzpomínku na nejhorší měsíc v jejím životě. Na měsíc, na který se tolik snažila zapomenout a dokonce se jí to i dařilo. 

Sid se po jejich objetí rychle obrátila k Adamovi: "Ty jsi věděl že jsou dvojčata?" Ten přikývl: "Vím o tom už asi dva týdny, od doby co do zoo nastoupila i Izy. Tes mě ale poprosila ať ti to neříkám. Chtěla ti to říct sama a překvapit tě." "To se očividně povedlo. Jak to, že jsem jí ale nepotakala v zoo, když jsem se byla loučit s Addym? A pak jsem tam byla ještě několikrát..." zajímalo rozčarovanou Sid. Na to jí odpověděla Izy, která stále stála za ní: "My se tam potkaly. Jen jsi nevěděla, že jsme s Tes dvě, a tak sis myslela že jsem právě Tes." Tohle Sid potřebovala vstřebat trochu víc. Vzpomněla si totiž, jak se s domnělou Tes bavila, když odcházela ze zoo a říkala jí věci, které by někomu neznámému rozhodně nikdy neříkala. Po dost dlouhém přátelském rozhovoru ale usoudila, že Izy je úplně stejně fajn jako Tes a že jí stejně tak může důvěřovat.

Po zbytek večera se docela bavila. Jen jí stále otravovaly oživené vzpomínky na měsíc bez Adama a tak se tvářila neutrálně. 

Domů Sid s Adamem dorazili kolem desáté večer. V bytě našli Eduarda spícího na židli za stolem v kuchyni, Alici spící v kojícím ušáku a jejich dvě ratolesti spící v jejich postýlkách. Sid se nejprve naklonila nad postýlku Arturka. "Vypadá to, že Malý princ je v říši snů i s jeho Liškou." pronesla tiše. Pak se naklonila nad postýlku Adélky. "A Adélka spí jako Šípková Růženka." Adam se nad tím pousmál a přešel za Sid aby kolem ní obmotal své ruce a přitiskl si jí k sobě. Sid si o jeho hruď unaveně opřela hlavu. "Tak vidíš. Máme pohádkové děti... Malého prince a Šípkovou Růženku. No není to sen?" zeptal se Adam. Sid jen přikývla. Ještě dlouhou dobu tam takhle spolu stáli, dokud nenaznali, že je čas probudit rodiče Sid a poslat je spát někam do pohodlí. 

Když se s nimi rozloučili a zamkli za nimi dveře, lehli si Adam s Aničkou do jejich postele a propletli své prsty na rukou. Pak na to promluvila Sid: "Já začínám věřit, že s tebou život nebude jen sen, ale jedna krásná, zamilovaná a hlavně dlouhá pohádka..."

Co říkáte na dnešní, netradičně o něco málo delší, díl? Já ty představy těhlech dvou pohromadě tak moc miluju... ☺️