Kdy se vrátí?

35. Dokonalý večer

Po dočasném rozloučení s Addym, se Adam s Annou a dětmi prošli i zbytek zoo a vydali se ubytovat do jejich zamluveného apartmá. Adam se Sid se postarali o děti, nastavili přístroje pro kontrolu dechu a chůvičku. Děti byli po celém dni v zoo utahané a usnuly ještě před příjezdem na ubytování. Anička si unaveně sedla do křesla nacházejícího se v hlavním pokoji jejich dočasného domova. "Žádný lenošení. Oblékat." popoháněl jí Adam. "Oblékat? A kam?" nechápala Anička. "Děti spí. Kontrolu u nich máme, takže se jde na večeři." oznámil s úsměvem. "Na večeři?" divila se Anna. "Ano, na večeři. Chci si užít nějakou romantickou chvilku se svojí milou." na Adamovi bylo znát, že se těší na nějaký čas strávený jen a pouze s Aničkou. 

Od doby kdy nastoupil do práce místo Anny neměl jediný den volný. Velice často se stávalo, že přišel domů pozdě večer a Anička už dávno spala. Jindy byla zpívat v baru. V tom případě si jí taky moc neužil. Párkrát se také stalo, že ji našel spát v kojícím ušáku, kdy usnula při uspávání dětí čtením. V takovém případě vzal Aničku do náruče bez toho aby jí probudil a opatrně ji uložil do její postele. Když ráno vstával do práce, Anička se už buď plně věnovala dětem a na něho neměla moc času, nebo častěji ještě spala. Čas spolu si proto opravdu neužili. Občas se sice setkali alespoň v zoo, ale Adam neměl pro samou práci vůbec čas ani na pořádný oběd.

"A večeři při svíčkách nebo v riflích?" zajímalo dál Aničku. "Je pro tebe přijatelná varianta číslo jedna?" zeptal se s nadějí Adam. "Je. Teda pokud jsi mi zabalil něco, co se na tu variantu hodí." culila se na oplátku Anna. "No samozřejmě." usmíval se Adam naplno. Na to přešel k tašce do které sbalil jejich věci a vytáhl z ní nádherné jednoduché červené pouzdrové šaty na jedno rameno. Pro sebe vytáhl světle modrou košili, kterou si pořídil kvůli účastnění se slavností u Novotných. Dále si oblékl černé společenské kalhoty a vestičku ve stejné barvě. 

Když Anna viděla Adama po dlouhé době zase oblečeného ve společenském oblečení, s úsměvem oddechla. "Vypadáš jako ženich. Jen sako a kravatu..." Adam se začal nervózně ošívat. Nebyl to prostě jeho styl. Chtěl však s Annou pro jednou zajít i na jinou večeři, než jen čínu u Vietnamců za rohem. "Tobě to taky moc sluší." odpověděl jí Adam. V tváři a hlavně očích se mu zračila láska. Láska k tak úžasné ženě. Ani on nebyl poslední dobou zvyklý vídat Annu v šatech, pokud tedy pominul vystoupení Lady Y. Při tom se ale svým způsobem vydávala za úplně jiného člověka. Anička ještě jednou zkontrolovala děti a nastavení i funkci monitorů dechu i chůvičky. "Tak můžem." oznámila, když viděla že je vše v nejlepším pořádku a děti klidně oddechují. 

Adam mohl na Aničce oči nechat. Nabídl jí rámě a společně se vydali do restaurace, která byla součástí apartmánového komplexu. Adam měl i tohle připravené, a tak při nahlášení jména byli usazeni na rezervované místo. Nacházelo se na vyhřívané terase s prosklenou střechou a výhledem na Dunaj a noční Bratislavu. Oba si objednali doporučení šéfkuchaře, takže vlastně nevěděli co dostanou. Překvapením jim bylo, když jim ještě před jídlem číšník donesl láhev sektu. "My si ale pití ještě neobjednali." byl Adam trochu vyvedený z míry. Číšník mu ale vše ujasnil: "Objednali jste si doporučení šéfkuchaře. Dle něho se k onomu jídlu právě nejlépe hodí sekt." Číšník byl zjevně české národnosti. Adam s Aničkou si proto tedy nechali jednu skleničku nalít. U té Anna raději i zůstala. Chvilku na to jim číšník donesl jejich jídlo. Jednalo se o chřestové rizoto a bylo absolutně dokonalé. 

Celý večer byl úplně božský. Jídlo, atmosféra, děti spaly,... Anna měla celou dobu co dělat aby se nerozbrečela štěstím. Tak moc byla ze všeho dojatá. S tím přišlo i tolik potřebné uvolnění. Celý večer jim ke všemu hrál smyčcový kvartet. "Smím prosit?" zeptal se Adam chvíli po tom co dojedli. Aničce se v očích leskly slzy. "Samozřejmě." s tím přijala jeho napřaženou ruku a přešli k malému tanečnímu parketu uprostřed restaurace kde se nacházelo několik dalších párů. Anička si nemohla vybavit, že by s Adamem někdy měli takhle moc romantickou chvilku. A už vůbec si nedokázala vybavit jestli někdy viděla Adama tančit. Při tom byl až neuvěřitelně skvělý tanečník. "Miluju tě." zašeptala Adamovi do hrudě při jednom z ploužáků, když si o něj opřela tvář. Adam jí do vlasů zašeptal úplně stejnou odpověď. "Taky tě miluju." Oba navzájem cítili, že se ten druhý usmívá, aniž by si viděli do tváří. Byl to jeden z těch večerů, který si budou oba pamatovat až do konce života.