Kdy se vrátí?

23.-06-03

Anička během odpoledního dodělávání papírů, které dopoledne tak odflákla, několikrát nakoukla do kalendáře aby si upřesnila kdy se co událo, kdy se co vylíhlo, a neměla v papírech chyby. Když konečně papíry dodělala, neubránila se a nahlédla do kalendáře i dopředu. Pomalu procházela jednotlivé týdny až narazila na datum který ji zaujal. 3. 6. Byla to sobota. "Myslím, že máme datum..." řekla si pro sebe.

Nevšimla si Izy která právě přinesla vitamíny pro želvy od Anežky a ta jí tak slyšela. "Datum svatby?" zajímala se. Sid okamžitě spěšně zavřela kalendář a zkusila zalhat: "Ne. Počítala jsem kdy se vylíhnou ty želvy, co jsme převzali." plácla co jí na jazyk přišlo. Izy se pousmála. "Už ti někdo řekl že lhát neumíš? Vždyť ty želvy, respektive vajíčka máte převzít až ve středu." To Aničce vůbec nedošlo. "Všechno se v čas dozvíš." Odpověděla Anička aby naznačila že se Tes trefila, ale zároveň aby pochopila, že víc jí neřekne.

Sid vyloženě spěchala domů aby s Adamem probrala datum který ji napadl a tolik se jí zalíbil. Když došla k východu ze zoo, zjistila že spěchat nemusí. Adam tam na ní s dětmi čekal.

Oba se pozdravili a dali si pusu. Sid ještě letmo zkontrolovala malé. Pak už se pustila do tématu, které chtěla probrat: "Napadl mě datum, kdy bychom mohli mít tu svatbu." Adam se usmál. "Mě taky. Proto tu na tebe čekám." Sid to taky vykouzlilo úsměv. "Co za datum tě napadlo?" vyzvídal. "3. 6. Myslím že to je hezké datum." odpověděla Sid. "Asi tomu nebudeš věřit, ale měl jsem úplně stejný nápad..." To trefil. Sid mu tohle nechtěla věřit. "Kecáš." "Ne. Vážně. Podívej, poznačil jsem si to i do telefonu." a s tím odemkl telefon a podal ho Anně. Ta opravdu viděla poznámku se stejným datumem a nápisem svatba? z dnešního dopoledne. "Tak tohle je hustý..." pronesla hlavně pro sebe Sid. "Lepší důkaz že jsem si vybral dobře už nepotřebuju." Odpověděl na to Adam. Anna ho chtěla trochu poškádlit. Mezitím se vydali cestou domů.

Klidně procházeli ulice vedoucí k bytovce ve které se nacházel jejich byt. "Tys potřeboval nějaký důkazy že k sobě patříme?" zeptala se na oko dotčeně. "Tak někdy se potřebuje člověk ujistit." vrátil jí to Adam. Sid do jeho ramene, na znamení ať s těmi srandičkami přestane, jemně bouchla pěstí. "Ty sis začala." hájil se Adam. Anička se ho chytla kolem pasu. "No jo no." Ve společném objetí, kdy každý tlačil kočárek jednou rukou došli až domů.

Tam Sid děti nakrmila, přebalila a uložila. Adam mezi tím něco hledal na počítači. Když měla Sid hotovo, sedla si ke stolu naproti němu. Adam se na ní od počítače podíval. "Kdy se zeptáš Elišky, jestli by ti šla za svědkyni?" zeptal se. "Proč?" nechápala Anička. "Abych to řekl Aleně tak nějak ve stejnou dobu, nebo alespoň ve stejný den... Bylo by to dobrý." "Hm. To je asi fakt." souhlasila Sid. "Když už máme datum, tak bych jí to řekla asi už zítra." přemýšlela nahlas. "Tak jo. Já se Aleny zeptám taky zítra." Souhlasil Adam. "A chceš nějaké družičky?" doptal se ještě. "Chtěla bych se zeptat Viky, Tes a Izy." odpověděla Sid jasně. Adam to tak trochu čekal. "Jo, to zní dobře. A nemohla by být družičkou i Amálka?" zeptal se. Sid se rozzářily oči: "Určitě. To bude krásný." odsouhlasila Sid. Pak pokračovala: "Tak já to zítra řeknu Elišce, dvojčatům a Viky, a ty to řekni Amálce a Aleně. O svatbě stejnak už ví pravděpodobně celá zoo díky Radkovi." zavrtěla Sid halovou. "Ten je občas větší drbna než Hrabalová s Uhlířovou dohromady." nemohl si Adam nechat ujít posměšek na adresu Radka. Sid musela souhlasit.