Kdy se vrátí?

11. Ztracená - 1

Dva týdny, ve které si občasně Adam trénoval samostatnou péči o děti, byli pryč. To znamenalo jediné. Adamův nástup na rodičovskou dovolenou na plný úvazek a Sidin návrat do práce. Oba dva z nastávajících změn byli nervózní, snažili se však nic nedat najevo aby zbytečně nestresovali toho druhého. 

Ráno, těsně před tím, než Sid odešla do práce se už potřetí Adama zeptala na tu samou otázku: "Seš si tímhle jistej?" Adam to potřetí potvrdil: "Ano jsem. A pokud by se něco přeci jen dělo, volám mé nebo tvé mamce." Sid se zamračila jako už tolikrát. "A proč nebudeš volat mě?" "Protože ty toho budeš mít v práci nad hlavu. Neboj my to tu zvládneme." Ujišťoval ji Adam. "Kdyby něco tak volej nejdřív mě. Ahoj." rozloučila se Sid a vydala se do práce. "Ahoj." odpověděl Adam. Pak přešel do pokoje kde se prckové váleli v postýlkách. "Ukážeme mamince, že to zvládneme, co vy na to?" Žádné odpovědi se však od dětí nedočkal.

Když Anča procházela vchodem do zoo, cítila se velmi nervózně. Dalo by se říct, že byla skoro stejně nervózní, jako když do zoo vstoupila úplně poprvé jako zaměstnanec. Beze všeho rovnou zamířila do zázemí plazů, aby se převlékla a hned se dala do práce. Když viděla, co jí všechno čeká, úplně se vyděsila: "To nemůžu za jeden den stihnout..." "To je fakt." ozval se za jejími zády známý hlas člověka který právě vstoupil do zázemí. Když se otočila, uviděla pana Hrušku s jedním z dvojčat Janečkových. Nevěděla jak má poznat, která je Izy a která Tes. Poslední dva týdny, když jednu z nich potkala, radši se zeptala se kterou mluví. Nezávisle na tom musel přiznat, že i Izy za těch pár náhodných setkání začala patřit do její užší skupiny přátel jako Eliška, Anežka nebo právě Tes. 

Pan Hruška pokračoval: "Bob má na celý týden neschopenku, a tak jsem vám přivedl pomocnici a pokud to nebude vadit, tak se zapojím i já." Sid oběma děkovně přikývla: "Díky, že mě v tom nenecháte. Jen, mám takový trapný dotaz... zase... Jsi Tes nebo Izy?" Izy se zasmála. "Jsem Izy. Neboj, časem se nás naučíš poznat..." Sid se neusmála po jejím vzoru. Spíš jen nervózně opět přikývla. Když se Anna otočila zpět k teráriím, naklonila se rychle Izy k panu Hruškovy aby se ho šeptem zeptala: "To je takhle vážná a upjatá pořád? Ještě jsem ji neviděla se někdy usmát." Pan Hruška jí odpověděl trochu smutně: "Než se stalo několik hodně nepříjemných věcí, smála se neustále jak měsíček na hnoji. Teď se nám bohužel tahle veselá Anna na nějakou dobu ztratila. Jestli ale budete chtět vědět co se stalo, zeptejte se spíš Adama, nebo možná i Tereza bude něco vědět, dlouho spolu přeci bydlely. Aničce by ty vzpomínky mohly jen ublížit... Jen vás poprosím, ať vám řekne Adam nebo Tereza cokoliv, nijak to nešiřte. Nikomu do toho nic není. Mohlo by to ublížit ještě daleko víc. " Izy přikývla že rozumí a chtěla mu ještě odpovědět, ale přerušila jí Sid: "Myslela jsem, že jste mi přišli pomoct a ne šuškat si za mými zády..." Její hlas byl dost odměřený, a to i přes to, že se ho snažila co nejvíce změkčit. Pan Hruška i Izy ihned uposlechli a dali se taktéž do díla. 

Chvíli, před obědovou pauzou Sid s Izy v zázemí osaměly, protože pan Hruška měl domluvenou schůzku v ředitelně. Izi přemohla zvědavost. "Sid, Ančo, nebo jak ti mám vlastně říkat? Na to jsem se zatím nikdy ani nezeptala." promluvila. "Tady mi většina lidí říká druhým jménem, ale jak chceš." odpověděla Anna. "Tak teda Ani. Proč jsi neustále tak zachmuřená a tak odměřená? Vždyť máš chlapa, který tě miluje nade vše, krásné, zdravé děti,... Sama jsi mi to říkala, když jsi si myslela, že mluvíš s Tes. To ti to k pořádnému úsměvu nestačí?" zeptala se Izy, přičemž se sama pousmála. Hned jak svou otázku dokončila, začala jí litovat a její úsměv se beze zbytku vytratil. Anna dobu stála jako zmražená s pohledem do prázdna. Když se konečně podívala zpět na Izy, měl v očích tolik bolesti a smutku, který Izy vůbec nechápala. Chtěla to rychle napravit a chtěla se začít omlouvat. Bylo však bohužel příliš pozdě. V Sid se opět oživily vzpomínky. "Víš proč? Život se mi neustále někoho nebo něco snaží vzít. Nejdřív Adama, pak mou důstojnost, mé děti!" Sid se z očí řinul vodopád slz, "A teď se mu to dokonce povedlo! Vzal mi Addyho!" s výkřikem poslední věty vyběhla Anna ze zázemí pryč. Izy stála jako opařená na místě ještě dlouhou dobu poté.