Kdy se vrátí?

12. Ztracená - 2

Izy stála jako opařená na místě ještě dlouhou dobu poté co Anna utekla ze zázemí. Z šoku co právě před chvílí vyslechla, jí probral až hlas Elišky s Tes. "Holky, jdete na oběd?" na to obě vešly do zázemí. Když tam neviděly Anču, zarazily se. "Izy? Kde je Sid?" zeptala se Tes. Izy stále opařeně odpověděla: "Já asi něco posrala..." "Izabelo?! Co jsi provedla?!" zeptala se výhružně opět její sestra. Ta bez snahy zapírat odpověděla: "Zeptala jsem se Sid proč je pořád tak smutná a odměřená, ona mi odpověděla něco ve smyslu, že se jí pořád někdo někoho snaží sebrat. A teď i sebral... Nějakého Addyho. To byl ten žirafí samec, co ho stěhovali do Bratislavy, ne?. A pak s pláčem utekla." "Do prdele." ulevila si Eliška. "Ty snad vůbec nepřemýšlíš ségra... Kam běžela?" snažila se z ní dostat Tes jakékoliv informace. "Já nevím. Byla jsem z toho jejího výlevu v šoku..." odpověděla upřímně Izy, "Snad není tak zle..." snažila se ještě všechno zlehčit. Eliška s Tes ale dobře věděly že to je ještě horší. Tes popadla vysílačku: "Tady Tes. Prosím všechny! Kdyby jste potkali nebo zahlédli Aničku, dejte mi prosím vědět, potřebuji s ní mluvit."

Obratem se z její vysílačky ozvala Alena: "Tes, co se stalo?" Aleně okamžitě došlo, že se něco děje, když Sid nezavolá sama rovnou ale potřebuje aby jí v podstatě hledali i ostatní. Nemohla však vyloženě vyhlásit pátrání aby nepropálila její psychické problémy o kterých vědělo jen pár nejbližších. "Moje drahá sestra opět nepřemýšlela," ironicky se mezi tím usmála na Izi, "a zeptala se Sid proč je smutná. Vypadá to na zhoršení..." "Do háje... Jasný. Mám zrovna obhlídku zoo, podívám se po ní. Asi raději dejte vědět i Adamovi. Já u sebe nemám teď telefon." "Ano." potvrdila Tes.

Na to Eliška s Tes chtěli odejít. "Já půjdu s vámi." připomněla Izy svou přítomnost. Tes se jí snažila odpovědět klidně, přes to jak moc na své dvojče byla naštvaná: "Ty tu raději zůstaň a pokračuj v práci. Zvířata nepočkaj. Třeba se sem vrátí. V tom případě dej vědět." Pak už Izy v zázemí zůstala sama, protože Tes s Eliškou od tama vystřelily jako kulové blesky.

"Teď máme chvíli volna, takže můžeme hledat obě, pak ale po případě půjdeš dál pracovat k žirafám a já budu hledat. Pak se když tak vystřídáme." zorganizovala jejich pátrání Eliška. "Dobře. Já ještě zavolám Adamovi a řeknu mu, co se stalo." odpověděla Tes. "Jo. Tak dem." ještě rychle potvrdila Eliška. Na to už se holky vydali každá jinou cestou.

Tes vytočila Adamovo číslo. Ten zrovna doma zaléval čaj, který uvařil sobě a jeho mamce, která se za ním zastavila i s Amálkou na návštěvu a kontrolu zda vše zvládá. "Ahoj Tes. Co potřebuješ?" zvedl vesele telefon nic netušící Adam. "Máme problém. Izy nepřemýšlela, a důsledkem toho je, že nevíme kde je Anča. Pravděpodobně je rozhozená..." Snažila se Tes co nejstručněji popsat nastalou situaci zatímco se rozhlížela kolem jestli Sid náhodou nezahlédne. "Prosím? Okamžitě tam jedu." vystřelil Adam k věcem. Ani nečekal na reakci Tes, telefon hned položil. "Mami, zvládneš se nějakou chvíli postarat o Adélku s Arturkem?" Adamova mamka přikývla: "Samozřejmě. Co se děje?" zeptala se se strachem. Adam okamžitě odpověděl: "Sid se ztratila." Pak popadl klíče od auta a vyběhl ven z bytu.

Do zoo dorazil velmi rychle. První na koho v zoo narazil byla Alena. "Pořád ste jí nenašly?" zeptal se se strachem. Alena mu smutně odpověděla: "Prošli jsem všechno, i safari park. Nikde není." "Tak musí být někde uvnitř." poznamenal Adam svou domněnku. Nevěděl proč, ale měl tušení, že Sid najde někde u žiraf. Rychle poděkoval Aleně a vydal se poklusem právě k pavilonu žiraf.

Nejprve obešel celý venkovní areál, krytou expozici, a teprve pak zamířil do zázemí. Prošel přípravnu a celý sklad. Úplně jako poslední mu zbývaly separovací boxy. Adam si už myslel že ho poprvé od války jeho intuice zradila. Pak jí ale uviděl. Seděla zhroucená, s nohama přitaženýma k bradě. Rukama si je přidržovala a plakala. Nacházela se uprostřed boxu, který dlouho patřil Addymu. Nebyl schopný se na Aničku podívat aniž by ho napadla myšlenka, že za to všechno může právě on. Pak pomalu vstoupil do boxu, přiklekl si k ní a pevně ji objal. Sid jen seděla a plakala. Dlouho nevěděl, jestli vůbec jeho přítomnost vnímá. To zjistil až když se k němu natiskla ještě blíž než právě byla. Takhle tam spolu seděli asi další čtvrt hodinu, než se Anna trochu uklidnila a sama se začala zvedat na odchod. Adam jí pomohl na nohy a přitáhl si jí ke svému boku aby ji mohl podpírat a zároveň cítila, že jí je nablízku.

Když vyšli před pavilon žiraf, vzal Adam Aničky vysílačku a postupně zavolal Elišce, Tes i Aleně, že Annu našel. Všechny tři si oddechly a vrátili se ke své práci. Adam s Aničkou pomalu došel do zázemí pavilonu plazů. Tam zrovna probíhala docela živá debata mezi Adamovým dědou a Izy. "Říkal jsem vám, a myslím, že jsem to zdůraznil dostatečně, ať se neptáte Anny..." zrovna říkal pan Hruška. Izy se snažila alespoň trochu bránit: "Já myslela..." Pan hruška jí nenechal pokračovat: "Vy jste neměla myslet, ale poslechnout mé doporučení." Adam svého dědu takhle naštvaného a přísného dlouho nezažil. Vlastně ho takového vůbec neznal. Na jeho místě by se ale určitě zachoval stejně, pravděpodobně by byl ještě prudší. Pomalu s Aničkou po boku vstoupil do zázemí. "Přestaňte se hádat. Našel jsem jí a vše je relativně dobré." Izy se k Sid hned vrhla a začala se omlouvat. Sid její omluvu přijala a chtěla se dát znovu do práce. Zarazil jí ale pan Hruška: "Aničko. Vy byste si měla jet domů odpočinout. My to tu zvládnem." Usmál se na ní. Sid beze slova přikývla a natiskla se zpět k Adamovi. Takhle prošli celou zoo až na parkoviště, kde nastoupili do auta a zamířili domů.

Tam se Sid pozdravila s Adamovu mamkou a Amálkou a vydala se do pokojíčku dětí. Adamova mamka s Ami chvilku na to odešly. Sid na Adélce viděla že začíná mít hlad. "Tak pojď Šípková Růženko. Půjdeme papat." S tím jí zvedla z postýlky a uvelebila se s ní v kojícím ušáku.