Kdy se vrátí?

38. Den S - Anička

Přišel ten den. Den na kterém se Anna s Adamem jednohlasně shodli jako na dni, kdy svou společnou cestu stvrdí slibem před svědky.

Bylo velice brzo ráno. Aničku probudil pláč jednoho z jejích dětí. Rozespale vstala a šla se podívat, čeho se její drobeček dožaduje. Protože byl den svatby, a ženich nemá nevěstu vidět dříve než při obřadu, spala Sid v jejich bytě a Adam u svých rodičů. Sama v bytě ale nebyla. Jednak tam byli obě děti a také tam spala Viky, která přiletěla předešlý večer z Bruselu. S Viky přiletěla Sofie, Ben a malý Péťa. Ty si hned po příletu převzala babička Křížová. Petr měl bohužel neodkladné povinnosti u soudu a tak přiletět nemohl.

Anička pomalu vzala Adélku a začala si sní povídat, jak to měla ve zvyku. "Princezno, co pak se děje? Dneska je náš velký den, bude to krásný..." Aničky hlas Adélku uklidnil. Pomalu přestávala plakat a začínala žvatlat. "No vidíš, už to je dobrý." pokračovala v jejich konverzaci, které rozuměly jen ony. Ve dveřích do pokoje se objevila právě probuzená Viky. "Taky sem si s malým takhle povídala." vzpomínala na chvíle, kdy se její a Petra syn nacházel v podobném věku. Sid se na Viky usmála. Byla ráda, že její kamarádka na její velký den dorazila, ačkoliv je to stálo docela hodně času s vymýšlením, jak to udělat.

"Kafe nebo čaj?" zeptala se Sid a vydala se dát vařit vodu. "Dala bych si kafe. Doufám, že máš něco poživatelného. To, co máme doma je příšerná břečka." postěžovala si Viky. Sid do překapávací konvice dala filtr a nasypala tam odpovídající množství namleté kávy. Když se voda uvařila, začala kávu zalívat. Mezi tím se ozvalo zaťukání na dveře. "Otevřeš?" hodila rychlý pohled na Viky. Ta na Aničku na souhlas mrkla a vydala se ke dveřím.

Venku už čekaly obě její sestry. Viky se s nimi pořádně přivítala a pustila je dovnitř. "Tak jak se cítí naše nastávající nevěsta?" zeptala se Tes. Bylo jasné komu tahle otázka patří. "Jak asi... Šíleně se těším. Zároveň se trochu bojím, jestli se tím něco mezi námi nezmění. A taky se bojím aby se něco nepodělalo." přiznala Sid všechny své pocity. Slova na uklidnění Sid se jala Izy: "Určitě se nic nepokazí. A kdyby přeci jen, postaráme se o to my. Ty si s Adamem budeš jen užívat váš den." "Doufám, že to bude jak říkáš. Ta první varianta." poznamenala ještě Sid. "Kde je vůbec Eliška? Měli sme tu být na osmou, ne?" zajímalo Tes. "Prosím tě, Eliška vyzvedává kadeřnici a kosmetičku." klidnila ji Viky, aby nevyvolávala paniku.

Eliška dorazila vzápětí. S sebou vedla domluvenou kosmetičku i kadeřnici. Ty se okamžitě pustily do díla. Nejprve si vzaly do parády družičky a Elišku. Sid se v mezičase starala o děti, nakrmila je a přebalila. Pak se zeptala Elišky, která jí přišla po jejím upravení pomoct s dětmi: "Dovezlas prosím tě včera do květinářství ty větvičky?" "Neboj, nezapomněla jsem. Mají je tam. Jen mě zajímá, co s tím máš v plánu?" byla Eliška zvědavá. Úplně dobře nechápala, proč musí vlastně vozit kytky do květinářství. Přišlo jí to stejná hloupost jako nosit dříví do lesa. "To brzo uvidíš." odpověděla Sid na její dotaz.

Pak přišla řada na ní. Kosmetička jí udělala velice jemný make-up. Víceméně pouze trochu zvýraznila oči pomocí jemných stříbrných stínů, řasenky a linek. Na rty nanesla lesk aby podtrhla přirozenost rtů. "Může to tak být?" ptala se kosmetička aby si potvrdila, jestli splnila požadavky Sid. Ta se podívala do zrcadla. Bylo to poprvé od jejího těhotenství, kdy byla namalovaná k jiné příležitosti než zpívání v baru. "Určitě. Je to skvělý." byla její odpověď. Proto si jí okamžitě převzala do péče kadeřnice. Ta jí vlasy sepnula na týlu do povoleného drdolu. Po stranách jí nechala splývat několik pramínků vlasů, které jemně natočila pomocí žehličky. Na dotvoření účesu však chybělo, to co měla dovézt Alice.

Ta měla přijet každou chvíli. Sid ale začínala projevovat svou nervozitu. "Tak kde je?" ptala se sama pro sebe. Jako by jí Alice slyšela, zaklepala na dveře a čekala až jí někdo otevře. "Jsem tu a vezu květinky!" zahlásila na celý byt. V závěsu za ní vešla i Sidonie. Květiny určené Sid do vlasů si okamžitě převzala kadeřnice a začala je upravovat na požadovanou délku stonků. Ze Sid vlasů se zanedlouho stala nádherná rozkvetlá louka. Všechny přítomné dámy naráz vydechly, když Aničku viděly. A to na sobě ještě neměla oblečené šaty, které si nechávala šít od Viky.

Sukně šatů byla z bílé bezvzoré látky, v pasu trochu poskládaná a vzadu prodloužená do vlečky. Korzet byl na rozdíl od sukně zdobený precizní krajkou se vzory květů. Součástí šatů byla i pelerína z tylové látky, na které bylo našito také několik krajkových květin. Anička dlouho stála před šaty na ramínku, zavěšenými na dveřích do chodbičky. Nemohla se na ně vynadívat.

"Je na čase aby jsi se oblékla." upozornila ji babička. Sid se po ní ohlédla a přikývla. Všechny ostatní holky už byly převlečené. Viky jim ušila nádherné šaty v antickém stylu starorůžové barvy. Sid musela uznat že všechny čtyři byly kouzelné. Viky sundala šaty z ramínka a pomohla Sid do nich. Padly jí úplně skvostně přesto, že si je ani předtím nezkoušela. Sid Viky v tomhle věřila a vyplatilo se. Izy, Tes I Alice se ve vedlejším pokoji staraly o děti a jejich oblečení.

"Něco nového." promluvila na Sid Sidonie a podávala jí krabičku. Sid pomalu krabičku přijala a otevřela. Byl v ní řetízek s přívěskem ve tvaru velkého psacího A. "Děkuju babi." poděkovala Anička a chtěla babičku obejmout, ta ale nechtěla. "Nezlob se nechci tě pomačkat." omluvila se. Sid se na ní tedy alespoň usmála na znamení vděčnosti. "To A znázorňuje, nejen tvoje prostřední jméno, ale i jména tvých milovaných... Včetně Adama." vysvětlovala Sidonie. Sid samozřejmě došlo, že to A není jen pro ní, ale i pro malé. Velice jí však potěšilo a i překvapilo, že to její babička vztáhla taky na Adama. Tím si byla konečně jistá, že Adama přijala pevně do rodiny. Měla co dělat aby se nerozbrečela. Vyndala řetízek z krabičky a dala si ho kolem krku. "Něco starého." řekla potom Sid a obula si bílé balerýnky které měla snad od třinácti let, kdy jí přestala růst noha. "Něco půjčeného." řekla Eliška a podala jí perličkové náušnice. Dost dobře se hodily k řetízku který dostala od babičky. "Něco modrého." řekla jako poslední Viky, a podala Sid nebesky modrý podvazek.

Sidonie, Eliška i Viky se na Aničku dlouze zadívaly. "Co je? Něco je špatně?" začala se Anička ošívat aby zjistila na co zírají. "Právě že nic. Jsi nádherná." odpověděla jí jedním dechem Eliška a stále na ní bez mrknutí oka zírala. Hned na to do pokoje vešla i Tes s Adélkou v náručí. "No doprdele..." ulevila si, když uviděla Aničku v celé její kráse. Ta věta přilákala pozornost i Izy a Alice. "Wow!" pronesla Izy, která měla v náručí Arturka, když viděla to co Tes. Alice nepromluvila. Jen koukala na svou dceru. Přitom jí začaly škubat koutky z přicházejících slz. Sid to dobře věděla. "Mami. Neplakej prosím." řekla a s otevřenou náručí vyšla k mamce aby jí objal. Ta se jí však uhnula. Nechtěla nějak ohrozit čistotu a dokonalost Anny šatů.

"Je na čase vyrazit Ani." připomněla Eliška kolik je hodin. "Máš mojí občanku? A svojí?" zeptala se jí Sid. Eliška se raději podívala do kabelky. Sid jí svojí občanku dala už předešlý den, protože se bála že na to pak zapomene. Eliška se podívala do peněženky. "Mám obě." zahlásila kladný výsledek kontroly. "A kytky? Máme kytky? A květinové náramky pro holky?" začínala zmatkovat Sid. To probralo Alici. Popadla krabici, kterou přinesla společně s květinami Sid do vlasů a otevřela ji. "Náramky jsou zde. Kytky v autě." oznámila. Anička si opět trochu ulevila. Holky si rozebraly a zapnuly květinové náramky. "Proč máme náramky, když budeme mít i květiny?" nevydržela Izy svou zvědavost. "To uvidíte." zamlžila opět Sid.

Došlo jí, že se vlastně za celou dobu ještě neviděla. Proto přešla k zrcadlu připravenému vedle postele, aby se na sebe konečně podívala. Sama zatajila dech, když se v zrcadle objevil její odraz. Krásnější si v životě snad nepřišla. Moc doufala že se stejně tak bude líbit i Adamovi.

"Jedem!" začala všechny přítomné komandovat Sidonie. Nechtěla aby její vnučka přišla na svou vlastní svatbu pozdě. Ty jí uposlechly. Izy s Tes ještě rychle pobraly připravené tašky s věcmi pro malé a vydaly se k autu. Dvojčata dostala Arturka s Adélkou alespoň přes obřad na starost. Proto je vezly i autem. Druhé auto vezlo Elišku, Viky a květiny, které tam přendaly z Auta Alice, aby měla Sid na zadních sedačkách dost místa a nepomačkala si šaty. S nim jela ještě Sidonie. Když byly všechny ženy nastoupené, vydaly se v menší koloně směrem k zoo.