Kdy se vrátí?

33. Haďák

Anička se rozhodla, že se s dětmi ještě projde po zoo. Odbrzdila kočárek, který nechali zaparkovaný před vchodem do pavilonu, na dohled skrze skleněné dveře, protože děti spinkaly, a vydala se s nimi na procházku mezi zvířaty. V době začátku polední pauzy, došla k pavilonu žiraf. Obě děti už byli vzhůru a opět se smály na celý svět. Anička si je opatrně vzala do náručí a vyšla s nimi na vyhlídkovou plošinu aby jim ukázala své oblíbené žirafky. Přitom si s dětmi povídala. Děti jí odpovídali jejich dětským žvatláním.

"Nazdar dobrodruzi." vyrušil Sid z živé diskuze s dětmi hlas Elišky. "Jé, ahoj." otočila se k ní Anča. Vedle Elišky stála i Tes. Ta taky pozdravila: "Ahojky." Vzápětí se zeptala: "Můžu si prosím jednoho prcka pochovat?" Sid samozřejmě souhlasila: "Určitě." Navíc jí už obě děti začínaly být těžké. "Já si chci taky jedno Háďátko pochovat." přidala se prosebně Eliška. Anča jim proto každé podala jedno z dětí. Poté se daly do chůze směrem k infocentru a kantýně. Tes se na Elišku podívala trochu nechápavě. "Proč Háďátko?" "No protože jejich táta je Haďák, přeci, ne?" vysvětlovala Eliška a koukala se na Tes, jako by to byly absolutně jasný fakta stejně jako že slunce je hvězda. Tes to ale stále nepobírala. "To je jako nějaká přezdívka?" Eliška si povzdechla a obrátila oči vsloup. "Bože holka. Adamovi se tu odjakživa říká Haďák. Takže jeho děti jsou automaticky Háďátka. Už chápeš? To i tady Sid se zvládla rychlejc adaptovat na život v zoo, a to je z bohatý rodiny..." poukázala na svou předchozí spolupracovnici. "Teď už jo." odsouhlasila Tes, že tu spojitost chápe.

Do jejich konverzace se konečně vložila Sid: "Varuju tě předem Tes. Opovaž se Adama tak někdy oslovit a garantuju ti, že skončíš jako krmení u krokodýlů. A nebude to nutně jeho práce." nasadila Sid drsný výraz." "Dobře..." odpověděla docela váhavě Tes. Eliška se na Sid zadívala zkoumavým pohledem. Anča moc dobře věděla proč. "Ty víš, proč se mu tak říkalo, taky víš, že už takový není a že mu tak už tady nikdo neříká." řekla směrem k Elišce. Ta stále nechápala co na tom Sid tolik vadí. "Co je za problém, že má prostě přezdívku Haďák?" protestovala Eliška. "Protože už takový prostě není a ty to moc dobře víš." oponovala Sid dál. Tes nechápala o čem se vlastně hádají. "Můžete mi prosím alespoň říct proč se mu říkalo Haďák, a proč už to teda podle tebe Ani neplatí?" Eliška se dala do vyprávění jako první: "Nevím, co všechno o Adamovi víš, ale když sem nastoupil, tak se absolutně s nikým nebavil. Bob, kterej s ním pracuje celou dobu se ho dost často i bál. Bylo jasný, že jediné na čem Adamovi kdy záleželo a co měl rád, byli pouze plazi... A samozřejmě teda ještě na jeho dědovi. To byla dlouho jediná rodina kterou měl... To ale myslím už víš." Tes hltala každé Elišky slovo aby jí ani jedno jediné neuniklo.

"A pak se tu po nějaké době objevila Anička. Od první chvíle se nenáviděli, byla ale jediná, která ho dokázala alespoň trochu rozmluvit. Ačkoliv to bylo pouze díky tomu, že ho vytáčela k nepříčetnosti. A tak jsem jí, společně ještě s jedním z chovatelů, prorokovala, že skončej spolu. Bylo k tomu potřeba teda nějaký to drámo, záchrana z klece s nosorožci, hon na chlápka s kuší, a únos... Ale jak vidíš, já se nemýlila." usmívala se na konci svého vypravování Eliška. "Hezky pěkně." uznala Tes. "Ty jsi to neměla fakt nikdy jednoduchý. Proč jsi mi neřekla takovýhle zajímavosti ze života? Falšování odletu a skrývání identity taky dobrý, ale tohle jsi trochu opomněla." poznamenala Tes. Sid se na to jen ušklíbla. Nehodlala to více rozebírat. "Musíš ale uznat, že Haďák se mu už prostě říkat nemůže." trvala Anička na svém. Tes nemohla jinak než souhlasit. Eliška ale dál vzdorovala: "A proč jako ne?" "Protože, to byste pak mě museli říkat Haďačka. Nebo tak nějak." argumentovala Anča. Eliška se na ní šibalsky usmála: "A kdo říká, že ti tak neříkáme." Na to se dali všechny tři dámy do smíchu. Anča ještě jednou zkusila své. "Adam prostě už není mrzutej Haďák. Tečka."

"Proč už nejsem Haďák?" ozvalo se za jejími zády. Adam právě vycházel z infocentra z oběda. "Protože už nejsi mrzutý, chladný a, promiň za to slovo, zlý. Taky jsi své srdce otevřel i jiným, než plazům a dědovi." řekla mu Anička svůj pohled na věc. Adam jí políbil. "To je pravda. Ale otevřela jsi ho ty." upřesnil jeden detail. Teď pro změnu políbila dlouze Adama Anna. Když se odtrhli, všimla si Anička, že se Tes s Eliškou snaží nenápadně vzdálit i s dětmi v náručí. "Kampak?" obrátila k nim svou pozornost. "Jsme vám je chtěli pohlídat, když máte tu romantickou chvilku." vysvětlovala Eliška. Tes se přidala: "A taky nechcem aby byly už od mala zkažený." Všichni čtyři se zasmáli. Anička se jim ty vtipy rozhodla vrátit: "Jestli chcete někoho hlídat, tak si udělejte laskavě vlastní." "Haha. Mě stačí ty dvě co mám až nad hlavu." pronesla Eliška. Všichni se opět usmáli. "A vy s Markem zatím nějaké to děťátko v plánu nemáte?" popíchl Tes pro změnu Adam. "Nemáme, a snad ještě nějakou dobu ani mít nebudeme." říkala vážně Tes. Anička si opět přisadila. "No, to my sme taky neměli a podívej..." Tes se jen při té představě zhrozila. "Já si přeci jen zatím budu radši pouze půjčovat." zakončila debatu na tohle téma.

Eliška i Tes vrátily děti Aničce do kočáru, rozloučili se a zmizely v infocentru. Adam se vydal s Aničkou po boku směrem k pavilonu plazů. "Doufám, že si na Boba nebyl moc zlej..." pronesla z ničeho nic Anička. Trochu si vyčítala, že to Bob od Adama určitě schytal se vším všudy. "Neboj... zdupal sem ho jen trochu, ale dal sem mu za úkol vyčistit všechna akvária. Moc dobře vím, jak to nesnáší dělat." ušklíbl se Adam. S tím se mu v očích zablesklo. "Ty seš teda..." odpověděla mu na to Anča pobaveně. Byla moc ráda, že Adam nebyl tak přísný, jako by byl jindy. Bylo jí jasné, že to udělal ale hlavně kvůli ní a její přímluvě. S tím došli k pavilonu plazů. Tam se Anička s Adamem rozloučila a vydala se i s Malým princem a Šípkovou Růženkou domů.