Kdy se vrátí?

15. Krkavčí matka

Další den ráno Sid opravdu zkusila požádat paní ředitelku, zda by k ní nemohla být přidělena Izy trvale. Paní ředitelce se to zprvu vůbec nelíbilo. Sid ale přišla s docela silným argumentem: "I teď, když tam mám Izy, mi stejně chodí pomáhat pan Hruška abych to všechno stíhala. Ten pavilon je prostě na dva lidi moc velký." "Tak mi prosím vysvětlete jak je možné, že Adam to tam zvládal jenom s Bobem." zajímalo ředitelku Roklovou. "To má snadné vysvětlení," začala Anička své odůvodňování, ", zaprvé - taky jim tam docela často chodil pomáhat pan Hruška. A zadruhé - máme momentálně tolik přírůstků a tolik ještě očekávaných, že je snad budeme muset dávat i na střechu. Což je další věc co potřebuju vyřešit..." Tento argument byl dostatečně silný a zabral. Paní ředitelka povolila: "Dobrá, dočasně vám na stálo přiděluji jako druhého pomocníka Izabelu." "Děkuju paní ředitelko" Ta byla zaskočená vlažností Anny. Byla zvyklá, že po každém souhlasu začala skákat skoro až do stropu. Nechala to ale být a přešla k problému číslo dvě a to problémům s místem pro nově odchovaná zvířata právě v pavilonu plazů.

Když se Anna vrátila z porady, našla Izy jak právě připravuje krmení pro želvy. "Všechno stíháš?" zeptala se jí Sid aby ji upozornila na svou přítomnost. Izy souhlasila: "Jo, jo." Sid prošla kolem ní k teráriím na balkonku. Tam se k ní ještě otočila: "Mimochodem, jsi tu dočasně stálou posilou." oznámila bez emocí Sid Izy. "Fakt? Takže prozatím žádné kydání žirafích bobků?" ta byla úplně nadšená. "Aha, tak takhle to je. Tobě žirafy nevoní..." snažila se Sid žertovat. Bohužel to vypadalo, že to myslí vážně a tak se Izy radovat přestala a zvážněla. "Dvakrát ne." přiznala s trochu lítosti. "Neboj. Já tě tam nepošlu. Jsi šikovná." ubezpečovala ji Anna. Poté se daly obě do zbylé práce.

Adam s dětmi na Sid opět čekal v infocentru. A opět byli obsypáni obdivovatelkami z řad zaměstnanců zoo. Sid se to moc nelíbilo. Vždyť je takhle můžou něčím nakazit, nebo jim způsobit nějaké trauma. Nebo něco ještě horšího. pomyslela si Sid. Opět začala svádět boj se svou vlastní myslí. Z toho jí vytrhl Adam. Pozdravil jí, zaparkoval kočárek a vzal malého Arturka do náruče. Sid ho následovala a vzala si malou Adélku. U Radka si objednali jídlo a i s ním se usadili ke stolku v rohu kantýny. Ještě tam pár jejich kolegů bylo, a tak bylo Sid blbé a nepříjemné začít děti kojit. I tak si ale od Adama přebrala Arturka, aby se mohl v klidu najíst. Sid v tu chvíli bylo na jednu stranu líto, že se svými dětmi netráví tolik času jako jiná matka, na druhou stranu si zase říkala, že to dělá právě pro ně. Aby byla co nejdříve v pohodě.

Po nakrmení všech hladových krků se vydali zpět do infocentra. Sid bohužel nemohla neslyšet rozhovor mezi Uhlířovou a Ladou. "Mě by zajímalo co si tímhle chce Anna dokázat. Hodila ty dva chudáčky hezky Adamovi na krk a dělá svatou, protože dře jako mezek." Do poslední části souvětí dala Lada veškerou ironii. Sid stála a poslouchala. Ani nezaznamenala, že jí Adam z náručí vzal Adélku, kterou držela a uložil jí do kočárku stejně jako Arturka. Uhlířová to Ladě odsouhlasila: "Přesně tak. Adama obdivuju jak to zvládá. Ale Annu nechápu. Když má tak krásný děti, proč se o ně nestará? Co já bych za jedno takový dala... Kdysi i teď. A hlavně všimla sis jak je pořád otrávená? To je taky hrozný..." Sid už to nevydržela poslouchat. Došla k nim. "Můžete si o mě myslet co chcete. Když ale nevíte co se proč děje, tak do toho laskavě ty vaše nosy nestrkejte." Sid byla vzteky  bez sebe. Spustily se jí i slzy. S těmi co nejrychleji odešla směrem k pavilonu plazů. Adam se za ní okamžitě vydal. Když ale míjel Ladu s Uhlířovou musel si přisadit: "To se vám to lidi soudí když ani nevíte co všechno museli zvládnout a nestaví to na odiv. Styďte se." Pak pokračoval dál. Uhlířová ani Lada absolutně nechápaly, co se právě událo, a tak po sobě jen zmateně koukaly a snažily se vstřebat všechna slova.

Adam s kočárem Sid nestačil a tak se zastavil před vchodem do zázemí kam Anička chvíli před ním vešla. Chtěl jít za ní, děti ale nemohl nechat jen tak venku a ještě bez dozoru. Nakonec se mu hodilo, že se Izy vracela z oběda později. "Prosím, prohlídej je chvilku. Musím mluvit s Aničkou." Izy ani nestihla zareagovat. Adam tam nechal kočárek a vpadl do zázemí. Sid našel sedět za stolem zírající na nějaké papíry. Zjeveně už byla docela v klidu a tak se jí Adam rozhodl nechat tak a vrátit se k dětem. 

Cestou zpět si nemohl pomoci a nakouknul do několika terárií. Všichni jejich obyvatelé vypadali víc než spokojeně. Venku Adam Izy poděkoval a dal se na odchod. Ta ho ještě chvilku zdržela.  "Adame, chci vědět, co se stalo, že je na tom Anča tak jak je . Mohli bychom se prosím sejít někde?" "Asi ano, ale myslím, že se nedozvíš nic nového. Všechno ti podle mě řekla." Tenhle příslib Izy stačil. "Tak třeba až bude Sid dneska zpívat? V baru? Poprvé se tam půjdu podívat se ségrou." "Já budu asi hlídat děti. Uvidíme. Buď tam budu nebo ne." Pak už se oba opravdu rozloučili. Izy šla pokračovat ve své práci a Adam se vydal s dětmi domů.