Kdy se vrátí?

40. Den S - Buďte šťastní

Anička s ostatníma do zoo dorazila čtvrt hodiny před plánovaným začátkem obřadu. Družičky si ještě na parkovišti rozebraly své kytice. Když je Eliška uviděla, pochopila proč předešlý den vezla do květinářství větve se kterými krmí žirafy. Kytice družiček byly uvázány právě pouze z nich bez jakéhokoliv úpravy. "Zajímavej nápad." pochválila Eliška Sid. Anička byla ráda, že se jí líbí. "Potom chci pár fotek s žirafami, kdy je jedí. Jen ještě před tím musíme sundat pro jistotu provázky, kterými jsou svázané." Eliška přikývla. Viděla, že to má její kamarádka všechno vymyšlené tak, aby dodržela veškerá pravidla pro podávaní krmiva zoologické zahrady. Takový nápad jí samozřejmě musela schválit sama ředitelka, aby nenastal popřípadě nějaký problém.

Sidonie s Alicí hned odešly do pavilonu aby obsadily svá čestná místa. Všechny družičky s dětmi a Sid se přemístily před vchod do pavilonu. Tam na ně už čekala malá Amálka s Eduardem. Ten Amálku předala Viky, se kterou půjde jako družička. Eduard nemohl spustit oči ze své dcery. Byla nádherná. Eliška šla rovnou dovnitř aby si stoupla k oltáři, kde bude stát po boku Sid. Alena tam již netrpělivě přešlapovala a čekala až obřad začne. Byla mimo z toho, že se její nejlepší kamarád žení.

Přišla chvíle samotného obřadu. První prošel uličkou Adam se svojí mamkou. Z družiček první do pavilonu vešly Izy a Tes s Adélkou a Arturkem v náručí. Poté uličkou vedoucí k oltáři prošla Viky s Amálkou. 

Sid s Eduardem na chvíli venku osaměli. Eduard se neuhlídal a stekla mu po tváři jedna slza. Anička se k němu natočila a setřela mu jí palcem. "Tati... Nic se nemění." pokusila se ho nějak uklidnit. Sama však věděla, že to není tak úplně pravda. Eduard se na ní pousmál. "Právě naopak. Mění se úplně všechno. Teď už nejsi moje malá holčička... jsi opravdu dospělá žena." odpověděl. S tím přišel jejich čas. Prošli dveřmi do pavilonu plazů, šli kusem expozice až k místu, kde byla ulička vedoucí k oltáři. Když Adam uviděl Aničku, ztratil všechna svá slova. Byla jako zjevení. Prostě dokonalá víla. V hlavě si říkal jaké má štěstí, že si Anna vybrala právě jeho. I davem všech svatebčanů zašuměla slova obdivu k nevěstě. Sid s taťkou pomalu vykročily do uličky. Klidným a jistým krokem došli až k Adamovi, který z Anny nespustil oči ani na vteřinu. Dokonce ani nemrkl. Tam předal Eduard Aničky ruku do rukou Adamových. Musel mu při tom pošeptat: "Dávej nám na ní pozor, a buďte spolu šťastní." Adam na to nepatrně přikývl a převzal Sid z rukou Eduarda.

Začal proslov oddávajícího. Při něm slzeli snad všichni přítomní. Po chvíli přišla řada i na slib snoubenců: "Táži se vás pane ženichu Adame Hruško, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou slečnou Sidonií Annou Novotnou?" "Ano." odpověděl Adam a zadíval se do pomněnkových očí plných slz své Aničky. Stejně se zeptal oddávající i Anny: "Tedy táži se i vás slečno nevěsto Sidonie Anno Novotná, zda vstupujete dobrovolně do manželství se de přítomným panem Adamem Hruškou?" "Ano." souhlasila Anička. I ta se topila v Adamových lesknoucích se oříškových očích. Alena vylovila z kapsy krabičku s prstýnky a podala první, menší, Adamovi. Ten ho opatrně navlékl Aničce na její prsteníček. Ta si z krabičky kterou držela Alena vzala druhý prstýnek a navlékla ho Adamovi na stejný prst jako on jí. Dlouze se zadívali jeden druhému do očí. Políbili se. Všichni přítomní jim začali tleskat. "Tímto vás právoplatně prohlašuji za muže a ženu." Všichni začali tleskat ještě víc. Alice, Sidonie, ani Adamova mamka už nedokázaly skrývat dojetí. Adamův děda měl taktéž slzy na krajíčku. Když se Adam s Aničkou ohlédli na jejich družičky a svědkyně, i ty sušily slzy kapesníčky. Jen malá Amálka na obličeji neměla jedinou slzu. Za to měla úsměv od ucha k uchu a na Adama ukazovala zdvižený palec na znamení, že to bylo skvělé.

Nejprve to všechno, co se stalo svým podpisem stvrdil Adam s Aničkou. Pak k podpisu přistoupila Eliška s Alenou. Když bylo vše podepsané všichni svatebčané šli novomanželům pogratulovat. První k nim přišly rodiče Adama a Anny. "Hodně štěstí." přáli všichni stejná přání. Dalšími gratulanty byly družičky a svědkyně. Na řadu pak přišel Ed, Raul, Sidonie i pan Hruška. Samozřejmě tam nemohla chybět ani paní ředitelka Roklová, Vojta s Markem a několik dalších ošetřovatelů ze zoo. I soudkyně Křížová s dětmi se dostavila. Adam dokonce pozval i pár bývalých vojenských kolegů kteří se objevili na jeho rozlučce se svobodou. Mezi nimi jim přišla popřát také Nina. "Ako som vám už raz povedala: Buďte spolu šťastní." S tím oba popadla kolem krku aby je pořádně objala. Anička se neuhlídala a nechala své slzy volně téct. Šlo o slzy nevýslovného štěstí.