Kdy se vrátí?

19. Návrat nepřítele

Dobrý večer/noc ✨. Jako první se chci omluvit, že pár dní nevyšel nový díl povídky. Věřím, že mi to prominete.

Pro ještě větší omluvu proto zítra vyjdou díly dva namísto jednoho.

Děkuju za pochopení ❤️‍🩹🌻, a přeji příjemnou zábavu.

S láskou Eliška

Sid s Izy byly skvěle sehrané, a tak se jim dnes povedlo z práce odejít o něco málo dřív. Sid se velice těšila domů na vybírání místa obřadu a popřípadě i hostiny. Dokonce jí napadla nějaká místa, která by mohla být pro obřad vhodná. 

Doma jí však bohužel čekalo nemilé překvapení, které naplánované plánování svatby minimálně trochu odsouvalo.

Adam stál opřený o stůl uprostřed pokoje. Hned na první pohled Sid poznala, že mu není dobře. Byl spocený a celý se klepal. "Ahoj." pozdravila ho Sid a přešla k němu. Když mu sáhla na čelo, cítila že má horečku. Dala si jeho ruku kolem ramen a přešla s ním k posteli. Tam ho opatrně uložila. Hned bylo Aničce jasné že tohle je ten nástup malárie které Adama nepustí dřív než za tři dny. Za celou dobu, co byla Sid doma s rizikovým těhotenstvím měl Adam ataku malárie pouze jednou a to velice slabou. Tohle bohužel nebyl ten případ. Adam začínal pomalu halucinovat.

Sid se pokusila najít krabičku s antimalariky. Prošla celou skříňku s léky, Adamovi i své věci, po lécích jako by se zem slehla. Bohužel i bylinný sirup, který pro Adama připravovala Anežka, došel. Adam sebou mezitím začal na posteli házet a křičet protože ho začaly sužovat živé výjevy halucinací. "Můsím to zvládnout! Ne, tohle ne!" křičel nesouvislé věty z poblouznění. Anička ho chtěla alespoň trochu uklidnit svou přítomností. Sedla si na kraj postele, chytla Adama za ruku a začala ho chlácholit. Adamovy halucinace bohužel nijak neustupovaly. 

Navíc jeho křik způsobil, že vzbudil děti ve vedlejším pokoji, které začaly plakat. Sid se proto od Adama vydala zkusit uklidnit děti. Opatrně si oba vzala do náručí a jemným pohupováním a šeptáním se je snažila uspat. Bohužel Adamovi halucinace přidávaly na intenzitě a tak i jeho výkřiky byly hlasitější a hlasitější. Děti na to reagovaly úplně stejně. Brečely víc a víc. 

Po hodině utěšování začínala být Anička značně zoufalá. Snažila se ze všech sil, bohužel ani jedno z dětí neutěšila. To se na ní začínalo projevovat tím, že jí po tvářích začaly téct slzy. "Prosím broučci. Spinkejte. Tatínek potřebuje taky spinkat." Anička zkoušela i úplně všechny druhy domlouvání ačkoliv jí děti nemohly rozumět. "Prosím." zkoušela to zoufalá Sid dál. Ani jedno z jejích dětí její prosby však nehodlalo vyslyšet.

Sid už to nezvládala. Rozhodla se proto zavolat mamce. Telefon si dala na hlasitý odposlech, aby mohla děti stále držet v náručí. "Ahoj mami. Nutně potřebuju aby jsi přijela. Nezvládám to." vychrlila Anna na mamku, jakmile její hovor přijala. "Ahoj. Zlato, musím tě zklamat, ale jsme s tatínkem i babičkou na jednání v Tallinnu." odpověděla jí klidně její mamka. Sid byla na pokraji svých sil: "A co mám dělat? Já to nezvládám.." "Sidonko. Nejdřív se uklidni a řekni mi co se děje." pokoušela se uklidnit Alice svou dceru. Co slyšela ale z telefonu jí na její otázku částečně odpovídalo. Sid zkusila odpovědět: "Adam má malarický záchvat a my doma nemáme žádné léky. Zároveň děti křičí, do toho křičí Adam z halucinací. Hruškovi jsou na služební cestě, pan Hruška hlídá Amálku. Co mám dělat?!" panikařila Anna. "Zkus zavolat té Anežce, o té si přece říkala, že Adamovi míchá ten sirup. Třeba ti nějak pomůže." "Jo. Dobře. Zkusím to. Děkuju." křikla spěšně Sid do telefonu než mamce hovor ukončila. 

Hned na to vytočila číslo Anežky. "Ahoj Ančo. Děje se něco, že voláš takhle pozdě večer?" Anička už dala plný průchod svým frustrovaným slzám. "Ahoj. Ano. Adam má malárii. Nemáme léky. Děti pláčou." Dostala ze sebe Sid spěšný popis celé situace. Anežka musela chvilku přemýšlet co tím Anna myslí. Když jí to došlo okamžitě Aničce odpověděla: "Mám tu nějaký sirup namíchaný. Co nejdříve ti ho dovezu." tím hovor Anežka ukončila. Sid telefon nechala položený na stole. S dětmi v náručí neustále přecházela po celém bytě a pohupovala se s nimi. 

Ozvalo se zaklepání na dveře vedoucí z venku. Sid k nim i s plačícími dětmi v náručí došla. Doufala že to je Anežka. Když dveře otevřela, stál tam někdo úplně jiný. "Ahoj. Chtěla jsem se zeptat jestli semnou neskočíte do baru." promluvila Alena. Když ale viděla vyřízenou Sid s plačícími dětmi, doplnila se: "Jak ale vidím, asi na to úplně není čas. Tak já zase jdu." Anička jí zkusila zastavit. "Prosím počkej. Adam má zase malárii. Já nezvládám děti a ještě jeho. Prosím pomoz mi. Alespoň než přijde Anežka s léky." Alena se na Sid na chvíli zkoumavě zadívala. "Jdu ti pomoct. Jen mi řekni s čím." souhlasila. Anna beze slova strčila Aleně do náručí malého Arturka. Ta i s ním vešla do bytu a zavřela za sebou dveře. Začala intuitivně napodobovat Annu v pohupování s miminkem. 

Nějakým zázrakem se Arturek pomalu začínal uklidňovat. Adélka však stále jančila. Sid proto zkusila malý experiment. "Ukaž, já zkusím Malého Prince uložit, a ty si vem Šípkovou Růženku." Sid vůbec nedošlo, že Alena tyhle přezdívky nezná. Opatrně od Aleny odebrala Arturka a předala jí Adélku. Tím Alena pochopila co těmi přezdívkami myslela.

Jen co Sid položila Arturka do postýlky usnul. Zapnula monitor dechu a vrátila se do druhé místnosti, kde Alena pomalu uspávala i Adélku. Jen Adam pořád silně blouznil. Malou Adélku trvalo Aleně uspat o něco málo dýl, než Arturka. Když už spala i ta vydala se jí Anna taktéž uložit. 

Mezitím někdo zaklepal u dveří. Alena šla otevřít. Byla to Anežka. To, že jí otevřela Alena jí značně zaskočilo. I tak ale okamžitě vešla, a vrhal se rovnou na pomoc Adamovi. Z kuchyňské linky vzala lžíci, na tu nadávkovala sirup a dala ho Adamovi. Ten bohužel neustále silně blouznil. Naštěstí už ale nekřičel, pouze mluvil. 

Když se Sid vrátila z vedlejšího pokoje, musela oběma ženám poděkovat. "Vás mi snad poslalo nebe. Co bych bez vás dělala." posteskla si smutně Sid a sedla si ke stolu vedle Aleny. Alena jí bez rozmyslu okamžitě odpověděla: "Je toho na tebe moc a tak tobě i Adamovi jako správní přátelé musíme pomáhat." Sid tahle odpověď zabolela. Zároveň jí jen potvrdila to, o čem se bavila s Adamem v zoo. Nedala však na sobě nic znát. "Děkuju že mi pomáháte." poděkovala znovu oběma. 

Adam konečně přestal halucinovat, a tak se ke stolu přesunula i Anežka. Všechny tři si docela hezky popovídaly. Když odešly, zkontrolovala Sid ještě rychle děti, vykoupala se a lehla si do postele vedle Adama. Usínal s myšlenkou, že teď je na pár dní na obě děti sama.