Kdy se vrátí?

6. Návštěva - 2

Na Annu toho bylo pro jeden den moc. V noci málem přišla o jedno ze svých dětí a teď se dozvěděla, že v podstatě přijde o jedno ze zvířat, které taky skoro sama odchovala a kterému dala vše. O zvíře, které ji jako první ukázalo, že i ona si může se zvířaty povídat a hlavně jim rozumět. O zvíře, které ji dokázalo dát naději i v těch nejhorších a nejtemnějších časech. To na ní bylo opravdu moc. "Já - já - já. Přece mi ho nemůžou takhle vzít. Vždyť to nejde." Sid opět začínala plakat. "Nikdo ti nikoho nebere. Jen se přesouvá." snažily se jí uklidnit kolegyně z práce. Sid si ale mluvila svou: "Nemůžou, nemůžou. Takhle mi ho nemůžou vzít." Anežka s Adamem zopakovali, že jí nikdo nikoho nebere. Anička ale opět odpověděla své: "Nemůžou mi ho vzít. Nemůžou mi vzít moje dítě." Tahle věta všechny přítomné v pokoji zarazila. Sid se začínala celá třást. "Nemůžou mi ho vzít!" Začínal u ní nastávat hysterický záchvat. Adam znal spoustu jejích stavů už z doby před porodem. Vždy byli spíše depresivně uplakané. S hysterickým záchvatem se u ní ještě nesetkal. "Nemůžou! Nemůžou!" Křičela dál Anna. Začínala rychle přecházet po pokoji. 

Adam se rozhodl jednat. Rychle popadl zběsilou Aničku do svého objetí ačkoliv se mu vzpírala. Pokoušel se jí uklidnit svým hlasem: "Sid, dobrý. Nikdo ti nikoho nebere. Opravdu to bude dobrý. Slibuju. Klid lásko." mluvil šeptem aby jí utišil a ona se začala soustředit na jeho hlas. Bohužel to k ničemu nebylo. Proto rychle mezi utěšováním promluvil na Alenu: "Dojdi prosím pro někoho na sesternu." Alena přikývla a odběhla z pokoje. Sid se stále snažila vymanit z Adamova náručí. Naštěstí ale přestala křičet. Už jen mluvila.

Když scénu viděla sestra, kterou přivedla Alena, poprosila všechny přítomné dámy aby odešly čekat na chodbu. Všechny čtyři okamžitě uposlechly. Sestra chtěla dát Sid prášek na uklidněnou, ta ho ale vehementně odmítala. Na chvíli to vypadalo, že to sestra vzdala a odešla pryč. Po nějaké chvíli se však do pokoje vrátila a to i s jednou z doktorek. Společnými silami Sid podali uklidňující injekci skrze kanylu, kterou měla stále zavedenou pro případ potřeby dodání minerálů a vitamínů kapačkou v levé ruce. Sid se ještě chvíli zmítala v Adamově náručí. Když ale uklidňující látka začala působit, stala se z ní pomalu hadrová panenka. Adam jí opatrně uložil do postele a trochu se děsil, co jí to dali: "Co to doslala? Vždyť v tomhle stavu se nebude ani schopna postarat o děti." Doktorka se na něho podívala s vážnou tváří: "Budu k vám upřímná. Myslím si, že tohle nebude výjimečný stav vzhledem k tomu co se stalo dnes v noci, a také k tomu, že měla problémy již v minulosti. I z tohoto důvodu bude asi lepší, aby jste si o rodičovskou dovolenou zažádal vy a vaše přítelkyně chodila do práce. To jí dá určitý režim, který by ji mohl udržovat v dobrém nastavení mysli. Ještě to ale zkonzultujte s jejím psychologem." S těmi slovy doktorka se sestrou odešly pryč. Adam se rychle podíval na Sid ležící v její posteli. Očividně usnula.

Vyšel ven na chodbu kde čekaly všechny čtyři ženy. Eliška se okamžitě začala omlouvat: "Promiň Adame. Kdybych věděla, co to způsobí, vůbec bych o tom nezačínala." Adam se na ní smutně pousmál: "Není to tvoje vina. Jak jsi sama řekla, nemohla jsi vědět, co to způsobí. Bohužel to prý bude asi častější." poznamenal na závěr sklesle Adam. "Kdy se nám vrátí naše sluníčková Anča?"  položila řečnickou otázku posmutněle Anežka. Adam pokrčil rameny: "To bych taky rád věděl..." Všichni přítomní si byli dobře vědomi toho, že se Anička dost změnila. Stejně tak moc dobře věděli, že za to můžou její psychické problémy. Proto Adam každý den litoval, dne kdy odletěl do Amazonie a nebyl tu když ten jeden muž Annu obtěžoval v baru, a ještě více litoval dne, kdy on ležel s malárií doma v posteli když ho jeho láska tolik potřebovala. Nic z toho nemohl bohužel vzít spět a tak se to snažil vynahradit alespoň tím, že tu pro ní a jejich děti teď vždy byl, je a bude.

"No nic, tak my pudem." zavelela k odchodu Anežka. Když kousek poodešly, Adam ještě křikl na Alenu aby se za ním vrátila. Když stála u něj, rychle se jí zeptal: "Tak jak to jde?" Alena se trochu pousmála: "Myslím, že budete oba spokojení..." Pak poplácala Adama po rameni a doběhla vzdalující se skupinku delegace ze zoo. Adam ještě chvíli stál na chodbě. "To doufám." řekl a pak se vrátil zpět do pokoje za Sid a dětmi.

Adam ve spolupráci s Alenou  stále něco chystá... O co jde se dozvíte už v příští kapitole.