Kdy se vrátí?

37. Záminka a lest

Datum svatby se kvapem blížilo. Většinu plánování prováděla Anna za pomoci Elišky, dvojčat a Viky. Plánování s Viky bylo trošku složitější protože probíhalo virtuálně a občas prostě zlobil signál. I tak to ale nějak zvládaly.  Adam samozřejmě vyjadřoval své názory a postoje, ale s Ančou už byl natolik sehraný, že to co chtěla Anna bylo přesně to, co chtěl on. Samozřejmě tedy, když bylo potřeba něco zařídit, tak to velice rád zařídil. Svatební šaty, i šaty pro družičky a svědkyně nechala Anna ušít Viky. Ta momentálně kromě občasného řešení zakázek její firmy neměla co dělat, protože malý Péťa už chodil do jeslí, a tak šití přivítala jako milou kratochvíli. 

Byl týden před svatbou. Adam měl opět po hodně dlouhé době volno z práce a tak se těšil, že si konečně opět užije nějaký čas se svou milou a dětmi. Ty rostly jako z vody. Ani jeden nevěřili že to jsou ty stejné bytosti, které se narodily o měsíc dříve než měly. V současnosti by ani na jednom nikdo nepoznal že se potýkaly s jakýmkoliv problémem.

Adam s Annou zrovna společně uspávali děti, kdy jim naráz zpívali Mravenčí ukolébavku. Děti jí ze všech možných písniček měly úplně nejraději. Hned při první sloce vždy usnuly. Teď když dozpívával Adam s Aničkou druhou sloku, se ozvalo zaťukání na dveře. Adam se s otazníky v očích podíval na Aničku a vydal se otevřít. Anna pokračovala ve zpěvu refrénu. 

Za dveřmi stála zničená Alena. "Ahoj. Nezajdeš semnou prosím do baru na panáka?" zeptala se úplně zdrceně. "Co se stalo že vypadáš takhle?" zajímalo Adama. Alena nebyla ten typ člověka co by se jen tak složil. "Tereza... Ona se semnou rozešla. Prosím." žadonila Alena dál. Anička vše slyšela i v pokoji u dětí, a tak když za sebou zavřela do jejich pokoje dveře a stála v obývacím pokoji, kuchyni a ložnici zároveň, promluvila k Adamovi: "Jen běž. Alena očividně ocení tvou společnost víc, než naše spící děti." mluvila s úsměvem na rtech a klidem na duši. "A já to tu taky zvládnu." "Dobře." přikývl po tomhle Adam. Dal Anně pusu, vzal ze židle svou koženou bundu a vydal se se zničenou Alenou do baru k Markovi a Vojtovi. 

Chvíli na to opět někdo zaklepal na prosklené dveře. "Tady je víc rušno než na Václaváku." pronesla si pro sebe Sid pobaveně, když šla otevřít. Za dveřmi stála Adamova mamka. "Jé, dobrý podvečer." pozdravila jí Anna. "Ahoj Aničko. Jak se máte?" zeptala se a po jejím gestu ať vstoupí vešla do bytu. "Dáte si čaj nebo kafe, vodu?" vyjmenovávala Anička dostupné nápoje které Adamově mamce mohla nabídnout. "Poprosím o čaj." Anička dala tedy vařit vodu a přichystala čaj s přichutí maracuji.

Když už byl čaj hotový a ona ho položila před Adamovu mamku na stůl, rozezněl se Anny telefon. Volala jí Eliška. "Ahoj Ančo. Nutně tě tu potřebuju. Nějakej magor se nám pokusil otrávit žirafy. Tereze se nemůžu dovolat." vyvalila na ní Eliška všechny důležité informace. Anna zareagovala tím, že se nejprve otočila na Adamovu mamku: "Mohla byste prosím děti nějakou dobu pohlídat? V zoo je krizovka a Adam odešel s Alenou do baru..." "Samozřejmě. Klidně celou noc." odpověděla jí Adamova mamka s vlídným úsměvem. Anička proto znovu hned obrátila svou pozornost k telefonu a Elišce: "Za chvilku jsem tam." potvrdila a zavěsila. Ještě rychle poděkovala Adamově mamce za ochotu a pak už skoro běžela směr zoo. 

Adam s Alenou mezi tím došli až do baru. Ten byl tak nějak klasicky plný. S každým krokem ke stoličkám u baru si však Adam uvědomoval, že každého jednoho člověka tam zná. Proto se obrátil k Aleně. "Co to má znamenat?" Ta se na něho jen výmluvně usmála: "Rozlučka se svobodou?" "Já ale žádnou nechtěl." řekl rychle Adam a otočil se k odchodu. Cestu mu však zastoupili dva jeho bývalí spolubojovníci a kamarádi. "Teda Hruško, že zrovna ty se budeš ženit z nás všech jako první. Tak to by mě teda fakt nenapadlo." pronesl jeden z dvojice. Adam se ušklíbl: "To mě popravdě asi taky ne." přiznal. Postupně se s oběma dal do řeči a rozhodl se přeci jen alespoň chvíli zůstat. Alena splnila svůj úkol na výbornou. 

Později, když se k ní Adam dostal, musel se jí zeptat: "To s tím rozchodem sis vymyslela? Protože jestli jo, tak klobouk dolů za ten hereckej výkon. Fakt..." "Děkuju. Bohužel jsem si ho ale nevymyslela. Ten se opravdu stal. Asi týden zpátky... Přišla jsme do našeho bytu. Terezy věci byly pryč a na stole vzkaz, že nejsem úplně holka pro ni." přiznala Alena. Z tváře se jí však za celou dobu neztratil její úsměv a to Adam těšilo. Vypadala, že s tím rozchodem je víc než v pohodě, možná že o něm taky uvažovala. 

Anička doběhla do zoo úplně uřícená. Když se blížila k budově infocentra, kterou musela projít, zarazilo jí, že se tam ještě svítí. Víc ale myslela na trpící žirafy, a tak nezpomalila tempo běhu a do infocentra se vřítila plnou rychlostí. Tam jí ale čekala stopka. "Překvapení!" vykřikli všichni, kdo se právě v infocentru nacházeli. Anička měla co dělat aby zastavila svůj splašený běh a nesrazila Elišku, Tes a Izy, které stály přímo v její dráze. "Co tu - blbnete?" nechápala zprvu Anička. "Máš tu rozlučku se svobodou. Za týden už budeš vdaná paní Hrušková." smála se na ní Tes. Anča se mezi tím snažila popadnout dech. "Takže - já sem letím jako blázen - mám strach o žirafy a - ono tu je rozlučka se svobodou? - Já se z vás - zblázním." dostala ze sebe mezi nádechy. "Přesně tak." odkývala jí Eliška. "Neboj. Všechny žirafy jsou v pořádku." uvedla ještě všechno na pravou míru. "To doufám." odpověděla jí na to Sid neurčitě. Pak už se do toho vložila Izy. "Tak nechť započne rozlučka se svobodou."

Naštěstí se jak rozlučka Adama, tak Anny nesla v klidném duchu s minimem alkoholu a divokostí. I tak se ale oba dostali k domovu někdy kolem druhé hodiny ranní. Oba si přes počáteční nechuť nakonec rozlučky velmi užili. 

Adam s Annou se takřka srazili před dveřmi bytu. "Ahoj Ani. Kde jsi byla?" ptal se Adam udiveně, že není v bytě. Anička odpověděla dost zkráceně: "Ahoj lásko. Eliška mě lstí dostala na rozlučku se svobodou. Naštěstí děti pohlídala tvoje mamka." "Tak to máme úplně stejné kamarády. Aleny rozchod byl taky záminka pro rozlučku se svobodou." začínal se pomalu smát Adam. I Anička měla na tváři úsměv. "Ani bych se nedivila, kdyby byli s tvojí mamkou domluvení, aby se tu objevila a pohlídala ty zlatíčka..." pronesla ze srandy. Ani netušila jak moc blízko pravdě byla. 

Oba potichu vešli do bytu aby nikoho nebudili. Děti spaly jako andílci. Adamova mamka spala také, a to v kojícím ušáku. Anna vzala svou peřinu a přikryla jí aby se později nevzbudila chladem. Pak se Adam s Annou převlékli do pyžam a taky ulehli. Aby jim nechyběla přikrývka, kterou Anna dala spící Adamově mamce, usínali jeden v obětí druhého pod jednou peřinou. Tak dobře se dlouho ani jednomu nespalo. 

Blížíme se pomalu ale jistě do finále této povídky. Máme před sebou poslední tři díly. Proto doufám, že se vám budou líbit a že si je užijete.

Přeji hezké počtení.

S láskou a přáním všeho dobrého

Vaše Eliška ❤️✨