Kdy se vrátí?

32. Jména na A

Jak se domluvili předešlý den, ráno došli domluvit do ředitelny, zda by bylo možné aby Adam pracoval a Anna byla doma s dětmi ještě předtím, než to bude oficiální i pro úřady. Paní ředitelka s tím neměla problém, a proto jim vše schválila.

Když se zvedali k odchodu, tak je ještě ředitelka Roklová zadržela. "A jak to vypadá s vaší svatbou? Už máte něco konkrétnějšího?" ptala se s velkým zájmem. Od jejich posledního rozhovoru na toto téma přeci jen uplynula dlouhá doba. Anička se s mírným úsměvem podívala na Adama. Naštvání z předešlého dne jí už zcela opustilo, vystřídalo ho pochopení, a taky se Adam postaral o opravdu hezké usmíření. "Máme datum. 3. 6. A taky už máme družičky a svědky. A taky víme, že budeme chtít i nějaká místa v kempu pro přespání. O přesných počtech hostů a tak sme se ale zatím nebavili." vyhrkla skoro na jeden nádech Anička. Paní ředitelka se nad Anny nadšením jen usmívala. "Dobře. Adélko? Můžete prosím?" zavolala svou sekretářku z vedlejší místnosti. "Ano, co potřebujete?" přispěchala Adél do ředitelny co nejrychleji. "Zarezervujte prosím v kalendáři termínů svateb 3. 6. prosím." poprosila ji Roklová. "Samozřejmě, a na čí jména?" "Přeci tady na Aničky a Adama." s tou větou se po tváři ředitelky rozlil opravdu široký úsměv. Adél se k nim částečně v šoku otočila. "Vy se budete brát?" Na Aničku s Adamem zírala notnou chvíli. Adam se usmál na Aničku a pronesl k ní: "Tak vidím, že přeci jen zdejší tamtamy nejsou tak spolehlivé, jak sme mysleli." oba se nad tím zasmáli. Adélka se vzpamatovala z šoku. "Jaký že datum? 3. 6.?" ujistila se. "Ano, přesně tak. A prozatím pro jistotu prosím zablokujte i všechny dostupné kapacity kempu. Jednu noc před a dvě po." zadávala paní ředitelka instrukce. Adél si vše poctivě poznamenala a zmizela vše zařídit. "Paní ředitelko, celý kemp je moc." děsila se trochu Anna. Paní ředitelka však věděla co dělá. "Aničko, co neobsadíte vy, pustíme potom znovu jako volné termíny. Samozřejmě kromě toho 3. 6. aby ste měli kemp jen pro sebe. Je to všechno jen pro jistotu." "Děkujeme." poděkovali Adam i Anna zároveň.

V tom se začala připomínat Adélka, položená v sedačce, kterou tam měli samozřejmě i s jejím bráškou s sebou. Paní ředitelka neodolala: "Můžu si jí pochovat?" Její dotaz zněl trochu stydlivě. Adam s Aničkou se na ní usmáli. "Samozřejmě, že ano." odpověděla Sid, vyndala Adélku z vajíčka a podala jí paní ředitelce. "Adélko, no ahoj." začala si s malou povídat. Jméno dcery Adama a Anny přivolalo znovu ředitelky sekretářku. "Potřebujete ještě něco?" zeptala se, když vykoukla ze dveří z vedlejší místnosti. Adam, Anička i ředitelka se dali naráz do smíchu. "Ne Adélko. Já mluvila na tuhle Adélku." ujasňovala stále se smějící paní ředitelka. "Jé, ona se jmenuje Adélka?" líbilo se Adél jméno které dali Adam s Annou své dceři. "Ještě mi řekněte, že se váš syn jmenuje taky na A. Třeba Albert, nebo Artur..." dělala si srandu. Adélka moc do kontaktu s chovateli ze zoo kromě toho pracovního nepřišla, a tak jen věděla, že se Anně narodili kluk a holka. A ani s paní ředitelkou neměla čas probírat drby ze zoo, které se netýkaly pracovních věcí. 

Anička s Adamem rozšířili ještě o další kus své úsměvy. Adél se na ně nevěřícně podívala. "Ne-e. Prosím, řekněte mi že se nejmenuje Albert." "Albert ne, ale Artur ano." potvrdila Anička, že se jmenuje taky na A. Adam dodal: "Myslím, že jeden Albert v zoo docela stačí..." Teď už se smáli všichni čtyři. Adél si pochovala malého Arturka i Adélku a odešla dělat svou práci. 

Pak už Sid s dětmi doprovodila Adama k pavilonu plazů. Anička si do expozice vysílačkou zavolala Izy s Bobem. Ti byli zmatení, když uviděli Annu v civilním oblečení a Adama namísto ní v pracovním. "Vracejí se starý časy." pronesl Adam hlavně k Bobovi. Ten špitl směrem k Izy: "Tak nám končí klid a pohoda..." Adam ho ale moc dobře slyšel. "Bobe. S tebou si ještě vyřídím ty průsery." zvedl na něho hlas. Pak už se ale nedokázal nezačít smát. Bob nejprve strnul. S Adamovým smíchem se ale začal nervózně taky pochechtávat.

Na Izy bylo vidět zklamání. "Tak já jdu kam?" zeptala se. "Jak jako kam jdeš?" nechápal Adam, "Ty budeš pořád tady." sdělil jí, že její pozice se stále nemění. "Fakt?" rozzářila se Izy. Rozběhla se k Adamovi, že ho obejme, jako by to udělala s Aničkou. Na poslední chvíli se ale předním zarazila a napřáhla k němu ruku. Potřásli si a Izy ukročila tři kroky nazpět. s Adamem mluvila jen párkrát a vždy k němu cítila velký respekt ačkoliv se s ním dalo bavit úplně v pohodě. Izy pak přešla k Aničce. "Takže jestli to chápu dobře, tak teď nastupuješ na rodičovskou ty?" zajímalo jí. "Přesně tak." mrkla na ní Anča. Izy jí objala. "Budeš nám chybět na ranních kávičkách." "Já vím. To ale přežijete. A neboj, občas se tu ukážu, stejně jako se tu ukazoval Adam." snažila se Sid alespoň trošku zvednout náladu Izy. Ta jen smutně pokrčila rameny. 

"Tak do práce." začal Adam projevovat, že je opět vrchním chovatelem on. Izy s Bobem na to okamžitě zmizeli. Anička se otočila k Adamovi. "Buď na ně hodnej. Teda hlavně na Izy... Bob by si nějakej záhul zasloužil za ty průsery..." "Neboj. Na Izy budu třeba i milej." zavtipkoval Adam, "Jen mě zajímá, co provedl Bob? Nic jsi nikdy neříkala..." zajímalo ho. Měl Boba docela i rád, jeho občasné přešlapy a zapomínání už ale ne. A že jich za tu dobu co spolu pracovali nebylo málo. Vždycky se nad ním však Adam smiloval. Anička usoudila, že by si Bob za to jeho lajdáctví zasloužil trochu prohnat. "Jednou jsem mu dala připravit terárium, pro nové přírůstky co se měli vylíhnout zhruba za týden. On si myslel že na to má dost času a vyflák se na to. Mláďata se samozřejmě vylíhla dřív a já to celé musela připravovat po pracovní době." Adam se na Anču pousmál. "Tak to je taková jeho klasika..." Anička přikývla. Rozhodla se Adamovi přeci jen i říct o trošku větším průšvihu, co se Bobovi povedl. "No, a taky jednou mu utekl Hubert." Adamovi nedalo moc práce aby si vzpomněl co to je za druh. "Bojga?" ptal se spíš jako by se ujišťoval. "Jo. Ale skoro hned ho odchytil, dal ho do boxu který jsem mu přidržela..." snažila se ho Anna hájit, když viděla jak to Adama dopálilo. "Tohle si vypije... Bobe?!" zařval skoro na celý pavilon. Naštěstí v něm ještě nebyli žádní návštěvníci. "Adame, odchytl ho, všechno bylo vpořádku. Já ho už seřvala." "To je sice pravda, ale tohle se už nesmí nikdy stát, takže dostane za vyučenou." prohodil Adam směrem k Aničce, vtiskl jí rychlou pusu a vydal se směrem, kterým Bob zmizel.