Kdy se vrátí?

8. Loučení

Druhý den byla Sid vzhůru velice brzy. Spát jí nedovolily myšlenky na nastávající den. Byl to totiž den, kdy Addyho budou převážet do Bratislavské zoo. Sid se sním chtěla ještě rozloučit a proto se chystala do zoo zajít. Adam s ní bohužel jít nemohl, protože někdo musel zůstat s dětmi. Sid využila, že je takhle brzo vzhůru, převlékla se do denního oblečení a chtěla se vydat do zoo aby se s Addym pořádně rozloučila. Zarazil jí právě probuzený Adam. "Ani? Ty už deš?" zeptal se trochu rozespale. "Jo, chci se s ním pořádně rozloučit." Adam přikývl, vstal z postele a přešel k ní. Chtěl jí alespoň trochu zvednout náladu. "Nebuď smutná. Bratislava není tak moc daleko abychom se tam nemohli zajet podívat." Tahle slova smutné Anně moc nepomáhala. "To já vím, ale i tak mi prostě bude chybět. Víš, že pro mě znamená hodně..." Adam dal Sid pusu na čelo. "Já vím. Tak běž, ať se sním v klidu rozloučíš." Sid přikývla, přehodila si batoh přes rameno a odešla pryč. Adam využil toho, že byl taky vzhůru a šel zkontrolovat děti. Obě spali jako když je do vody hodí. 

Pro Anču byl velice zvláštní ale i hřejivý pocit být po tak dlouhé době znovu v zoo. Dokonce potkala Stáňu s Helčou. Chviličku si s nimi povídala o tom jak s Adamem zvládají děti, pak se ale omluvila a vydala se dál k žirafám. Eliška tam ještě nebyla, a tak měla čas s Addym jen sama pro sebe. Pomalu a s rozvahou vešla před jeho box, ve kterém byl dočasně umístěn než nastane čas jeho transportu. Shodou okolností to byl právě ten box, ve kterém přišel na svět. Sid se už jen díky té vzpomínce spustily slzy. Hned vedle byl již přistaven box pro transport. 

Otevřela dveře a vstoupila k němu. I na Addym viděla jeho silný smutek. Moc dobře věděl co se teď bude dít. Sid k Addymu jako vždy začala mluvit: "Ahoj fešáku. Je mi jasný, že víš, že jsem se přišla rozloučit. "Mladý samec si odfrkl jako by to byl souhlas. "Chci ti říct, že mě moc mrzí, že jsem tě víc jak měsíc neviděla... Taky mě mrzí, že jsem ti nemohla přinést ukázat Arturka s Adélkou, ale slibuju ti, že za tebou do té nové zoo přijedeme a ukážem ti je." Addy po těchto slovech sklonil hlavu a nechal se od Sid drbat a hladit, jak to měl rád a jak to měla Anna ve zvyku. 

Společný čas jim uběhl tak rychle, že se oba až divili, když se u boxu objevila Anežka, Eliška, Petra a ještě několik dalších lidí, co jim mělo pomoct s přesunem Addyho do boxu. O tom, že se tam objeví Anna nevěděl nikdo, ale zároveň to nikoho nepřekvapilo. Dveře do vedlejšího boxu byly otevřené, a tak Sid Addyho jedním gestem nasměřovala dovnitř. Addy ji beze všeho poslechl. Když se nacházel uvnitř, Anna ho ještě jednou pohladila po krku, dala mu pusu na spodní část krku kam dostala a pak sama za ním zavřela dveře od boxu na přepravu. Jak tam tak stála úplně sama, pocítila najednou velmi zvláštní pocit prázdna. Nevěděla co si bez něho počne. Čas se pro ní zpomalil. Okolo přepravního boxu sice pobíhalo několik lidí, Sid je ale vůbec nevnímala. Jen tam stála a pociťovala bolest z jejich loučení. 

První člověk, kterého Sid začala vnímat byla Eliška, která ji položila ruku na rameno a promluvila: "Tak pojď. Dáme si kafe a něco na zub." Sid se bez protestu vydala s ní do infocentra. Nakonec si u Lady objednala jen čaj a laskonku, protože kvůli kojení kávu raději nepila. Hrabalová se pokoušela vyzvídat co děti, ale Sid se podařil vymluvit, že jim je brzy přijde ukázat, a tak není nutné aby jí něco vykládala. Poté si s Eliškou už klidně vychutnala zákusek a pití. Eliška se raději na nic neptala. Stále měla před očima co se stalo v nemocnici a tak nechtěla Sid nijak rozhodit jakýmkoliv špatným dotazem. 

Po téhle siestě se Anna s Eliškou rozloučila a vydala do pavilonu plazů. Chtěla se nějak odreagovat a nic jiného než práce jí nenapadalo. Při vstupu do zázemí překvapila pana Hrušku: "Jé, Aničko. Co vy tady?" Sid docela pohotově odpověděla: "Byla jsem se rozloučit s Addym, a tak se jdu zeptat, jestli není něco, s čím bych vám mohla pomoct." "Je tu toho docela dost, ale vy byste měla být teď především s dětmi, ne?" Sid musela panu Hruškovi trochu oponovat: "To sice ano, ale Adam se na doporučení doktorky a i psychologa rozhodl že na rodičovskou půjde místo mě. To myslím víte. Tak tohle je takový první zkušební den." "Aha." potvrdil pan Hruška, že chápe o co jde. Hned na to Sid zaúkoloval: "Dobře. Mohl bych vás tedy poprosit, jestli byste mohla nakrmit hady v expozici? Rozpis je támhle na stole." ukázal na stůl na druhé straně místnosti. Sid si vzala rozpis a vydala se splnit zadaný úkol.

Domů se vrátila až navečer. "Ahoj. Tak jak to šlo?" Zeptala se Sid když vstoupila do bytu. Nikde Adam neviděla. Ten po malé chvilce vyšel z koupelny. "Jo, myslím, že dobrý. Sice se ze mě stal lapač na ublinknutí, ale jinak fakt v pohodě." Sid se za celý den trochu pousmála. Byla za tyhle zprávy ráda. "Tak to ještě párkrát takhle zkusíme, než opravdu nastoupíš na rodičovskou?" zeptala se. Adam jí to odkýval: "Jo, asi bude lepší, ať si to vyzkouším takhle vždycky po dnu. Pak až to bude v kuse, alespoň nebudu tak překvapenej." Sid mu vtiskla polibek. "Víš, že jsi nejlepší chlap na světě?" Adam si z toho musel udělat srandu a proto odpověděl s úsměvem. "Samozřejmě že to vím." řekl a svůj úsměv rozšířil, "Jen ale díky tomu, že mi to říká moje nejmilovanější milá." něžně dodal a začal Sid zasypávat polibky.