Kdy se vrátí?

31. Nevěříš mi

Postupem času se Aničky stav díky podpoře Adama, rodiny a přátel zlepšil natolik, že její psycholog došel k závěru, že se může starat o děti na plný úvazek a dokonce to víc než doporučuje. Anička byla z takového závěru psychologického sezení absolutně nadšená. Domů se z ordinace vracela v dobré náladě. 

"Jsem zpátky." zašvitořila, jakmile otevřela dveře od bytu. Adam vystrčil hlavu ze dveří vedoucích do pokoje dětí. "Ahojky. Ty máš až podezřele dobrou náladu... Copak se stalo?" zajímalo Adama. "Podle všeho jsem konečně způsobilá se oděti plně starat." sdělila Adamovi nadšeně Anna a podávala mu zprávu kde byly napsány psychologická stanoviska. "To je skvělá zpráva." radoval se Adam s ní a zadíval se do papíru který mu podala. "Viď... Tak já teda konečně nastoupím na mateřskou." Anička se celá rozplývala. Šíleně se těšila a nemohla se dočkat, až se bude konečně cítit jako opravdová máma. Moc dobře věděla že to nebude jen sluníčko a jednorožci, bude nevyspalá, podrážděná, ublinkaná od dětí a podobně. Chtěla však konečně cítit ten pocit, že je svým dětem matkou. Zbývající kousíček toho pocitu naposled cítila, po tom co si uvědomila že úprk od Adama a dětí je špatně. Od té doby se úplně vypařil. Moc ho však chtěla zpět. 

Adam trochu zmírnil své nadšení. "A jsi si jistá, že to tak chceš?" zeptal se opatrně. Viděl na Aničce jak moc po téhle chvíli toužila. "Ty nechceš abych se o ně starala a ty mohl konečně do pavilonu zpacifikovat všechny katastrofy co tam vznikly?" zarazila se Anička. Napůl i tak ale dokázala žertovat. "Samozřejmě, že chci..." ujišťoval jí Adam, "jen to je strašně rychlé a nečekané. Nechceš to zkusit postupně jako jsem to dělal já, když jsem nastupoval rodičovskou?" navrhl Adam. Věděl že bruslí po tenkém ledě. Pral se v něm pocit lásky a štěstí, že Anna dosáhla takového úspěchu, se strachem ze selhání. Jejího selhání. Nemohl, nechtěl a ani nedokázal vyslovit tuhle obavu na hlas. Věděl že by tím všechno uvrhl do trosek. Anička jeho váhání a nejistotu trochu vycítila. "Vážně? Vážně se ptáš jejich matky, která se celou dobo soustředí aby se jim konečně mohla plně věnovat, jestli to zvládne? Jestli si tím je jistá? Adame, to já s nimi byla celý jeden měsíc v nemocnici a starala se o ně 24/7..." "Tam jsi byla pod kontrolou doktorů a sester..." touhle faktickou poznámkou prolomil led na kterém se pohyboval a dostalo se mu ledové koupele. Anně tím vše došlo: "Aha, takže ty mi nevěříš, že bych to mohla zvládnout, je to tak?" položila otázku o které doufala, že přinese vyvracející odpověď. Adam na ní nechtěl odpovídat, ale ani lhát proto jen stál jako zařezaný a mlčel. Aničce to potvrdilo její domněnku. "Ty jsi mi vlastně pořádně nevěřil nikdy a to mě velmi mrzí..." podívala se na Adama s lítostí v očích. "Dobře pane dokonalý. Mysli si o mě co chceš, klidně mi nevěř. Jen ti chci říct, že bych za ty děti i dýchala, klidně i obětovala život, kdyby to něčemu pomohlo..." Anička se dost rozvášnila. Adam na nějakou reakci nenacházel žádná slova. Měl strach že by to čímkoliv mohl zhoršit. Anička se dostala do závěrečné fáze svého monologu: "Já na tu rodičovskou prostě nastoupím místo tebe tečka." Popadla batoh, který pověsila na židli u jídelního stolu když přišla a odešla pryč. Adam se rozmýšlel, jestli za ní nemá ještě rychle jít a říct jí že to tak nemyslel. Nakonec se ale rozhodl zůstat v bytě a počkat až se vrátí. Doufal, že se vrátí. "Tohle jsem zvoral." posteskl si pro sebe. 

Anička zamířila na úřad. Měla štěstí, protože právě ten den měli prodlouženou úřední dobu až do osmi a tak se v klidu dostala na řadu. Nakonec zjistila, že stačí jen zrušení souhlasu u pár dokumentů a Anička bude po uplynutí lhůty pro nabití právní moci moct nastoupit rodičovskou dovolenou. Cestu domů si prodloužila procházkou přes park nedaleko jejich bydliště. Bylo dost pozdě večer a tak už na obloze svítil měsíc a předával i sešeřelému parku stříbrnou jiskru svého svitu. Byla to krásná klidná procházka při které Anička uklidnila svou mysl i srdce. Zklamání ze zjištění že jí Adam nikdy zatím tak úplně nevěřil jí však bolelo stále a docela hodně. I tak se ho snažila nějak pochopit. Věděla, že se v poslední době chovala dost nepředvídatelně a občas měla dost problémy sama se sebou. To bylo ale podle jejího psychologa pryč a tak neviděla důvod pro nedůvěru. Zabraná v podobných myšlenkách došla až domů.

Podle zvuků tekoucí vody ze sprchy poznala, že Adam se s největší pravděpodobností právě nachází ve sprše. Sundala si kabát a přehodila ho přes židli u jídelního stolu. Z dětského pokoje se začal ozývat křik dětí. Anička se okamžitě vydala k nim aby splnila co si žádají. Adam nevěděl, že už je Anna zpět a tak se pouze s ručníkem omotaným kolem pasu vydal taktéž za dětmi. Zarazil se ve futrech. Anička zrovna začínala obě děti kojit. Adam se na Annu zadíval, opřel se bokem o jedno futro a zkusil na ní promluvit. "Ani, co jsem předtím řekl jsem myslel úplně jinak. Samozřejmě, že ti věřím..." Anča ho nenechala pokračovat. Cítila, že by to vedlo jen k další hádce a to opravdu nechtěla. Problém byl ten, že, to co mu chtěla sdělit ona zavánělo hádkou možná ještě víc. Musela mu to i tak říct. "Byla jsem na úřadě a nechala rodičovskou napsat na mě. Po uplynutí osmi pracovních dnů jsem na mateřské pro úřady já. Dnes je úterý, takže to vychází na pondělí za necelých čtrnáct dní." sdělila Anna všechna důležitá fakta bez jakýchkoliv emocí. "Cože jsi?..." byl Adam vyvedený z míry tím co říkala. Nevyčítal jí nic, jen byl překvapený, že to vyřídila tak lehce a jeho k tomu vůbec nepotřebovala. "Čtrnáct dní je dost dlouhá doba." vypadlo z něho, když pochopil na co tím Anna naráží. Myslela to jako její čtrnáctidenní lhůtu kdy se bude o děti starat na zkoušku. "Tak zítra to domluvíme v zoo, abych já mohla být doma a ty třeba začal pomalu pracovat." pevný hlas Anny její odhodlání jen podtrhoval. "To je dobrý nápad." odsouhlasil Adam. I když se Anna na něho dívala, všiml si že se na něho neusmívá tak, jako než se vypařila pryč. Byla na něho prostě naštvaná. Sám by si nejraději nafackoval. Jejich rozhovor na toto téma byl očividně u konce, a tak se Adam odešel převléct do pyžama.