Kdy se vrátí?

7. Nové "doma"

Přišel den, kdy Anička s dětmi byla propuštěna z nemocnice. Adam si je samozřejmě přišel sám vyzvednout. Obě děti opatrně uložili do vajíček, pobrali poslední zbývající věci a poděkovali sestrám i doktorům a doktorkám za skvělou péči. Poté se už jako jedna rodina vydali domů. 

Když Adam projížděl ulicí, kde by měl zahnout do prava, ale pokračoval rovně, se Sid trochu zarazila: "Adame, kam jedeme? Já myslela, že u nás v bytě je pro děti vše připravené... Mamka to měla zařídit." Adam se při řízení trošku šibalsky pousmál a s klidem odpověděl: "Ano, tvoje mamka všechno zařídila, ale já mám pro tebe takové malé překvapení..." Aničce bylo po chvíli jasné kam vlastně jedou. Směřovali k bytu Adama. "Adame, vždyť jsme se k tobě my dva vešli tak akorát. Jak tam chceš mít ještě dvě malé děti, prosim tě?" ptala se Sid s obavami v hlase. Adam jí neodpověděl protože právě zastavili před bytovým domem, kde se jeho byt nacházel. Vystoupil a začal vyndavat i vajíčka s dětmi. Sid po chvilce rozmýšlení také vystoupila a následovala Adama, který s dětmi v obou rukách pokračoval k jeho bytu. 

U dveří se zastavil, odemkl a otevřel dveře dokořán. S tím pokynul Sid aby vstoupila jako první. Ta si ho nedůvěřivě změřila pohledem, neochotně obešla a vstoupila do bytu. Když to uviděla, nemohla tomu uvěřit. Adam z části přeorganizoval jeho byt, koupil byt vedlejší a propojil je, aby tam bylo dost místa pro všechny. 

Sid prošla kolem jejich manželské postele, která byla stále na stejném místě, ke dveřím, které vedly do nově vzniklého pokoje vytvořeného z vedlejšího bytu. Pomalu pootevřela dveře a nakoukla dovnitř. Vstoupila. Teprve tam nemohla popadnout dech. Byl to naprosto úžasný pokojík pro jejich dvě zlatíčka. Půl pokoje bylo laděno do tónů růžové a půl do modré. K tomu to všude bylo samé zvíře. Tu plyšák žirafy, támhle slona, a jinde zase například had. Jen postýlky s nebesy byly obě obláčkově bílé. Adam za Sid pomalu i s dětmi do pokoje došel. "Tak co na to říkáš?" zeptal se opatrně s očekáváním jaká bude reakce. Anička velice těžce hledala slova. "Je to nádherný..." oddechla. "To poděkuj Aleně a její přítelkyni. Ty si to tu vzaly takhle do parády." s tím ukázal rukou po celém pokoji. Sid té nádheře snad ani nechtěla věřit. Měla pocit, že se jí to jen zdá.

Když se konečně trochu Anička vzpamatovala z tak krásného překvapení, společně s Adamem si každý vzal na starost jedno z dětí a uložili je do jejich nových postýlek. Jak Arturek, tak Adélka byly očividně s jejich novým spaním spokojení, protože stále sladce spinkaly. Sid se nemohla vynadívat jak na děti, tak na opravdu přenádherný dětský pokoj. 

Když se otočila k Adamovi, chytil jí za ruce a něco jí vtisknul do dlaně. "Doufám, že teď bude mé doma i to tvoje." promluvil a široce se usmál. Sid otevřela dlaň. Měla v ní klíč s přívěskem žirafy. Nevěřila, že se něco tak neskutečně nádherného děje. V očích se jí začaly hromadit slzy dojetí. "Jedině ráda." dostala ze sebe a vrhla se Adamovi kolem krku. Ten jí samým štěstím začal líbat. Sid byla také štěstím bez sebe. 

Pomalu se přemístili do pokoje, kde se nacházela jejich společná postel. Teprve teď si Anna všimla, že zmizela pryč Adamova terária. Zastavila se v půli pohybu: "Adame? Kde jsou tvoje terárka a hadi?" "Dočasně jsem je přestěhoval do bytu rodičů, kde se o ně postará taťka, dokud nebudou Adélka s Arturkem natolik velcí, abychom se o ně nemuseli bát, když budou v místnosti s hady, i když ne jedovatými. Navíc víš že mi občas nějaký z hadů zdrhnul... Je to prostě pro jejich bezpečí." Sid viděla, že Adam myslel prostě úplně na všechno. "Ty jsi láska." řekla mu a pomalu se sním svalila do postele. Po chvíli společného mazlení Sid v náručí Adama usnula. Jeho vůně a pravidelnost dechu jí k tomu značně napomohla. Tolik jí chyběl tenhle pocit bezpečí, který jí mohl dát jedině Adam.