Kdy se vrátí?

13. Překvápko

Další den Sid vstávala opět do práce. Adama tím trochu překvapila. Byl už vzhůru. "Aničko, nechtěla by jsi si vzít pro dnešek volno?" Anna byla však rozhodnutá, že druhý den v práci zvládne celý: "Ne, nevezmu si volno. Dneska už to bude v pohodě. Uvidíš. A rozhodla jsem se, že Izy všechno vysvětlím." Adam, když viděl pevně rozhodnutou Aničku, ustoupil. "Tak dobře. Je to na tobě. Hlavně se jim zas neztrácej prosím. Nechci tě znovu hledat." řekl s pousmáním. Sid přikývla, dala mu pusu a vyrazila do práce.

V pavilonu plazů už na ní čekala Izy. "Ahoj." Pozdravila jí Sid. Izy jí hned odpověděla: "Ahoj. Ani, já se chci ještě jednou omluvit. Občas jsem přehnaně zvědavá... Můžu tě jako omluvu pozvat na něco sladkého?" Sid přikývla: "Můžeš, teď si ale pojď odložit věci a jdem k žirafám." To Izy dost dobře nechápala. "Proč bychom měli jít k žirafám? Však práce je dost i tady." Izy se obávala že tam na ně čeká nějaká práce, žirafy jí na rozdíl od želv a hadů moc nevoněli. "Máme tam s holkama takovej rituál. Tak bude asi fér aby jsi tam začala chodit s námi když jsme mezi sebe přijaly i Tes." Izi po tomhle vysvětlení nic neříkala, jen následovala Sid.

V pavilonu žiraf už čekalo jejich klasické složení: Eliška, Anežka, Petra, Stáňa, Helča i Tes. "Doufám, že nevadí, že vedu další do party." Ohlásila Sid svůj a Izy příchod. "Pokud nám vynahradí to, že jsi se na nás včera vybodla, tak klidně. A pokud bude těch koblížků od tvého ctitele dost." Zažertovala Eliška. Sid to zarazilo. "To mi už zase někdo posílá snídaně?" "Jak už zase?" zeptala se nechápavě Izy. "Já ti to pak vysvětlím i s ostatním." odbyla jí Anča, "Kdo to poslal?" Docela se děsila, že jí zas začal nahánět Albert, nebo třeba ještě někdo další.  Anežka jí rychle vyvedla z těchto domněnek: "Klid Ančo, nikdo tě nenahání. Jsou od Adama. Ráno jsi prý nesnídala a tak je sem poslal. A samozřejmě myslel i na nás. Je to hodnej kluk." pochvalovala si. "To teda. Tak se do toho pustíme." pokynula Sid a každá z holek si vzala koblihu a do hrnku si nalila kávu. Jen Sid se držela svého čaje.

V pavilonu plazů šlo vše jako po másle. Všechno o co Anička Izy poprosila, splnila přesně podle jejích představ. Sid díky tomu měla tak dobrou náladu že dokonce zavtipkovala: "No já normálně požádám ředitelku, ať mi sem místo Boba šoupne tebe. Chodíš včas, neodmlouváš a dokonce ti to i docela jde." Izy zachytila Sid přátelskou vlnu: "Jak jako docela. Snad řekneš že jsem dobrá." Sid se na oko zamýšlela: "Je fakt že důvod hodit tě krokodýlům nemám." Tomuhle se zasmály obě od srdce. "No vidíš. Když se směješ je z tebe úplně jiný člověk." Neodpustila si Izy poznámku. To s okamžitou účinností smazalo Anny úsměv. Tahle chvíle jí přišla vhodná aby vysvětlila Izy jak se věci mají. "Izy, nechci tvrdit, že mám šíleně těžký život a tak. Nevím čím jsi si prošla ty a máš právo myslet si, že oproti tvému životu jsou mé problémy banalita. Ale já mám za sebou pár věcí ze kterých se teprve snažím vzpamatovat... Říkala ti o mě něco Tes?" "Každý má svoje. A né neříkala. Jen vždycky zmínila že jsi fajn, a že patříš k těm sklářům." objasnila Izy. "Tak jo..." začala Sid. Vzala to z gruntu. Vyprávění začala už fingovaným odletem do Ameriky. Pokračovala peripetiemi s Adamem, tím jak jí vždy zachránil, až se dostala k jeho odletu do Amazonie. U toho se trochu zasekla. Potřebovala to vzít obšírněji aby se zase nerozplakala. Po téhle části přišel čas oběda. Izi ho měla s někým domluvený a tak šla Sid do kantýny na oběd sama.

V infocentru na ní čekalo překvapení. Když vešla, u stánku Hrabalové viděla shromáždění několika dam, které se tam nad něčím rozplývaly. Jednou z nich byla i paní ředitelka. To u Sid značně zvýšilo zvědavost. Když přišla blíž, zjistila, že všichni obdivují její děti a Adama. Ten si jí hned všiml. "Ahoj Aničko. Překvápko."  zaševelil. Sid se na něho hezky podívala: "Vše v pořádku?" "V tom nejlepším." Odpověděl Adam nadšeně. Pak ale dodal: "Jen by asi teda uvítali svačinku." Sid to bylo jasné. Z kabely na kočárku vzala hadrovou plínu, z kočárku si vzala Arturka a vydala se s ním do kantýny. Adam odstavil kočárek stranou, vzal malou Adélku a následoval Aničku do kantýny. Nejprve to vypadalo, že se za nimi vydá i hlouček obdivovatelek, tomu ale zamezila ředitelka Roklová: "Myslím, že pauzu jste si užily, tak teď do práce." Všechny přítomné uposlechly. 

Když Annu s Adamem a dětmi v náručí, uviděl Radek, pronesl jeden svůj ostrovtip. "Super, dva noví strávníci. Alespoň budou vyšší tržby." Sid ho hned uvedla do reality: "Těmhle strávníkům nesu jídlo já. Mě by jsi ale asi mohl nandat to rizoto prosím." "Doufám že si to své jídlo teda snědí jinde. A ty by jsi měla taky jíst něco jinýho než ptačí zob..." rejpnul si Radek. Sid ho vzala ale vážně. Radek jí mezi tím nandal porci rizota. "Radku, já nechci nikoho v infocentru pohoršit. A ty tu nikoho kromě nás nemáš." Radek to odsouhlasil: "Však to byla jen sranda... Co si dáš Adame." Adam si vybral smažák s bramborem. Oba se posadili ke stolu v rohu kantýny. Sid si vzala obě děti a začala je krmit naráz. Adam využil, že má volné ruce a dal se do jídla. Když byl najedený on i děti, odebral je od Sid a nechal jí se najíst. "Víš, že jsme takhle spolu hodně dlouho nejedli?" zeptal se po chvíli. Anička souhlasila: "Pravda. Vždycky jeden z nás obstarával děti a druhý jedl... Nemohli bychom to takhle dělat častějc? Alespoň bych je viděla i přes den." Adamovi se to taky zamlouvalo. "Taky mi to přijde jako dobrý nápad. Zkusíme to." s tím se otočil na Radka, "Nevadilo by ti, kdybychom se sem takhle pozdějc vždy uchýlili?" Ten se netvářil dvakrát nadšeně: "Co s váma mám dělat. Nemůžu tyhle dva, jako kuchař, přece nechat o hladu." "Děkujeme." pokusila se o úsměv Sid. Moc se jí ale nepovedl. "Jseš v pohodě Sid?" zareagoval na to Radek. "Jo, jen jsem unavená." snažila se ho uklidnit. Radek se klasicky pokusil znovu o vtip: "A němel by být spíš unavenej Adam?" Anča ani Adam na tuhle poznámku nereagovali. Aničku to ale i tak zasáhlo. "Děkujeme za jídlo. Měj se." Rouzloučili se Adam a Anna s Radkem.