Kdy se vrátí?

24. Žádosti

Ráno se Sid do práce vstávalo velice dobře. Dokonce se tam těšila tak moc, že byla vzhůru už půl hodiny před jejím budíkem. Částečně to tedy zapříčinila i Adélka, které byla nepohodlná její potřísněná plínka. Než se Sid vydala do práce, rychle zkontrolovala i druhé z dětí, dala spícímu Adamovi pusu na čelo a vyrazila. 

V zoo se převlékla a odebrala se do pavilonu žiraf na ranní pokec, nebo rituál jak tomu začala říkat Tes. Všechny účastnice čekaly už jen na ní. "Dobré ráno." pozdravila je s úsměvem Sid. Všechny přítomné jí odpověděly s podobnou dávkou energie. "Ještě, než se dáme do probírání drbů, mám tu jednu věc, kterou bych chtěla říct..." začala Sid svou řeč, jak si naplánovala. Všechny přítomné se na Aničku podívaly s obavami, napětím ale i zvědavostí z toho, co jim chce sdělit. "Tak povídej. Čas máme, ale ne moc." popoháněla jí Petra. Anežka se na ní zamračila: "Ty s tím časem nedáš nikdy pokoj?" Petra jen pokrčila rameny. Sid pokračovala: "Jak už pravděpodobně všechny víte, budeme se s Adamem brát a budeme se brát tady v zoo." Všechny přítomné kromě Petry přikývly. "Já se zase všechno dozvídám jako poslední. To není fér." byla dotčená. "Za to si můžeš sama. Kdyby jsi se nechovala jako robot, věděla by jsi to už dávno." odůvodňovala jí její nevědomost opět Anežka. Petra se porozhlédla po přítomných aby získala alespoň nějakou podporu, že tomu tak není. Pohledy ostatních jí ale říkaly to samé jako Anežka. Petra si vzdorně založila ruce na prsou a dál poslouchala Aničku. "No, a já chci tady před vámi poprosit tebe Eli, jestli mi půjdeš za svědkyni." zeptala se. Eliška na ní vykulila oči: "To myslíš vážně? Já-já ti mám jít za svědka? Moc ráda." vstala a vydal se obejmout Sid. Přitom si párkrát radostí poskočila.

Když se doobjímaly, Sid měla na srdci ještě něco dalšího: "A Tes, Izy, vás chci požádat jestli mi nepůjdete za družičky." Obě holky naráz doslova vystřelily z židlí a vrhli se Sid kolem krku. "To beru jako ano." Odpověděla si Sid za ně. "Samozřejmě, že půjdem." ujistila jí ještě Tes. Sid byla ráda, že jí to tyhle tři odsouhlasily. Ještě zbývalo zavolat Viky. U té Anička očekávala, že to nebude tak jednoduché. Ne z důvodu, že by jí nechtěla jít za družičku, ale kvůli tomu, že teď je místem, kde žije Brusel. 

"A my co?" zeptala se trochu zklamaně Helča, rozhlédla se po zbývajících dámách a pak se podívala na Sid. Ta jí chtěla odpovědět, ale předběhla jí Anežka: "My sme na družičky už hold moc starý." řekla a zasmála se. Společně s ní i ostatní. Helena jí trochu poopravila: "Já bych teda řekla, že spíš dospělý a vyspělý." i tomu se holky od srdce zasmály. Všechny přítomné si byly vědomé, že se Sid konečně směje s nimi, a o to měly větší radost. Anička vyslovila, co chtěla říct než jí předběhla Anežka. "Já vás samozřejmě, teď tedy ještě neoficiálně, zvu na mou a Adamovu svatbu. Jak co a kdy bude se samozřejmě včas dozvíte." To všem stačilo ke spokojenosti. Pak už si vychutnali své ranní kávy a čaj a rozešly se za zvířaty, která je netrpělivě očekávala.

Adam zhruba ve stejnou dobu podával podobnou žádost, jako Sid Elišce, Aleně. Tu poprosil, aby se u něho stavila cestou z noční. Aleně to nedělalo žádný problém, proto krátce po osmé ranní už ťukala na dveře do Adamova a Sid bytu. Nevybrala si dvakrát nejvhodnější chvíli. Adam byl zrovna celý ublinkaný od dětí. Ty rychle uložil a vydal se Aleně spěšně otevřít. 

Ta, jakmile ho viděla, ani nepozdravila: "Mohl bys si prosím převléct triko, nebo se alespoň umít. Trochu mi to zvedá žaludek." Adam si nenechal utéct příležitost, aby si do Aleny rýpl: "Pohled na krev a otevřenou zlomeninu je pro tebe v pohodě, ale trošička obsahu dětských žaludků je pro tebe problém? Dost si vyměkla." "Jestli semnou potřebuješ mluvit, tak se laskavě prosím převleč jinak du." pohrozila mírně Alena a pootočila se směrem od dveří aby naznačila odchod. Adam raději rezignoval: "Jo, hned se du převlíct a sem zpátky." Je pravda, že při žádosti, zda by mu jeho kamarádka mohla odsvědčit svatbu by mohl vypadat alespoň trochu reprezentativně. Tak v poblinkaném tričku rozhodně nevypadal. Hodil na sebe první triko, které našel. Shodou okolností to bylo triko s logem zoo. 

"Už dobrý?" zeptal se raději. Alena mu na to jen přikývla. "Tak se prosím posaď." Poprosil jí Adam. Alenu tohle začínalo značně znervózňovat. Nebyla schopná odhadnout, co by jí tak mohl chtít a to jí pomalu začínalo až děsit. Nicméně ho poslechla a posadila se ke stolu naproti němu. "Že sem požádal Aničku o ruku víš..." začal. "Kdyby ne, tak bych musela být dementní. Vždyť jsem ti pomáhala s výběrem prstýnku." uchechtla se Alena. Adam pokračoval: "No, s Aničkou sme už začali plánovat svatbu. A tebe se chci zeptat, jestli mi půjdeš za svědka." "Že váháš." odpověděla Alena. Usmívala se. Přesto Adam čekal trochu živější reakci na tuhle žádost. Byl ale rád že mu na to vůbec kývla. "Předem tě varuju. Žádný kraviny typu únos nevěsty a podobně. Nechci řešit ještě nějaký problémy." zdůraznil nakonec Adam. Alena mu rozuměla: "Chápu." Hlavně kvůli Anče... domyslela si. "A rozlučka se svobodou bude?" zeptala se ještě Alena. "To moc předbíháš." odpověděl jí neutrálně Adam. Nechtěl ji hned teď zklamat, tím, že jí řekne, že nic takového nechce a nehodlá se toho účastnit. 

Trochu mu hrálo do karet, že se z dětského pokoje začal ozývat pláč. Adam poznal, že to je Arturek. "Nechceš si ho pochovat, když už tu si a máš na ně tak uklidňující vliv?" navrhl Adam. Alena na oko zaváhala. Pak ale souhlasila: "Když už tu sem jak říkáš..." Adamovi a Aničky děti si získaly Aleny srdce. Ta si, jakožto bývalá vojanda, chtěla zachovat drsnou tvář a tak tuhle náklonost nehodlala přiznat, dokud se jí na to někdo přímo nezeptá. Pomalu si vzala Arturka do náruče a začala s ním pohupovat. Adam stál ve dveřích, pozoroval je a říkal si jak velké má štěstí na lidi kolem sebe.

Sid, když měla chvilku volna, se rozhodla zavolat Viky. Ta jí videohovor v podstatě okamžitě přijala. Nemluvili spolu od Aničky přivítání s dětmi v baru. Viky se po něm hned vrátila zpátky do Bruselu. "Ahoj. Co je novýho?" začala hned Viky vyzvídat. "Ahoj. Volám, protože na tebe mám takovou prosbu... To že se s Adamem chcem vzít víš..." naťukla Anna pomalu téma o kterém chtěla s Viky mluvit. "No, to vím, a jsem za vás moc ráda." ubezpečovala ji Viky. Sid proto odpověděla: "Děkujem. Nicméně, sme se už dohodli, že se vezmeme tady v zoo. No a já tě chci poprosit, jestli mi půjdeš společně s Izy a Tes za družičku." Viky byla nadšením bez sebe: "Ježiši! Moc ráda. Asi to teda bude trochu komplikovanější ale to nějak vymyslíme." Za tohle byla Sid moc ráda. "Děkuju, děkuju moc." poděkovala rychle. Za Viky do pokoje zjevně někdo přišel. Byl to Ben se Sofií. Ptali se jí proč tak křičela, když jejich bráška spí, respektive do té doby spal. Viky si ho probudila. Proto se s Aničkou spěšně rozloučila a vydala se ho utěšit.