Kdy se vrátí?

18. Výmluvy a plány

V čase oběda Anna zůstala v zázemí. Vůbec neměla hlad a nechtělo se jí odtamtud vytáhnout paty. Bylo jí ale jasné, že přijde Adam s dětmi a bude ji chtít vidět. Anča mu proto napsala SMS. Ahoj. Mám toho teď spoustu, donesl by jsi mi prosím od Radka bagetu? Sejdeme se na lavičce před vchodem do pavilonu. Tímhle manévrem se alespoň vyhnula případně dalšímu nepříjemnému rozhovoru s Uhlířovou nebo Ladou. Pak se ještě chvíli věnovala rozdělané práci která nesnesla odkladu. Teprve, když jí přišla odpověď, že Adam čeká s dětmi i obědem u lavičky, vydala se tam taky.

"Ahoj. Vůbec nevím, kam dřív skočit. Je toho spousta, ale na vás si udělám čas vždycky a ráda." snažila se Anna zakrýt své rozpoložení z ranních rozhovorů a vtiskla Adamovi pusu na přivítanou. "Ahoj." pozdravil i on. Byl ale trochu zmatený. "Teď jsem potkal Izy, a ta říkala, že toho je dneska trochu míň... Tys nechtěla do infocentra kvůli tomu včerejšku, že jo?" došlo mu, proč se Sid chtěla sejít tady. Annu trochu štvalo, že jí Adam má takhle přečtenou a málo co se jí před ním podaří zatajit. "Taky. Stejně tak nechci potkat ředitelku... Já jí totiž dneska přiznala své obtíže. Měls vidět jak lítostivě se na mě koukala... ani smutné štěně nemá takový pohled." To, že Anička přiznala své problémy ředitelce Roklové už Adam věděl od dědy. Ten mu volal kvůli odchovu želviček na kterém se s Aničkou domluvili a tak to rovnou zmínil.

"No a? To, že se na tebe někdo nějak dívá není důležité. Důležité je, jak se ty sama cítíš a stavíš se sama k sobě." vytáhl Adam jednu z manter, které mu doporučil jeho kamarád pro podporu Sid. "Já ale prostě nechci aby se na mě někdo takhle díval... Dva pohledy na mě: nemocná chudinka a rozmazlená, bohatá holka. Tohle jsou moje dva obrazy pro lidi v zoo. Když si o mě myslí, že jsem rozmazlená, tak před nimi alespoň můžu dělat, že jsme vpohodě, tvářit se hrdě a ignorovat je. Jak to mám ale dělat před lidmi, kteří mě litují jen co kolem nich projdu?" Sid tohle všechno prostě štvalo. "A kdo kromě Roklový se na tebe dívá jako na nemocnou chudinku?" zajímalo Adama. "Všichni kdo o tom vědí. Eliška, kluci v baru, Izy, Tes, Viky, pan Hruška, rodiče,... dokonce i ty. Jen to umíte docela skrývat. Já to ale i tak vím."

Adam při zmínce jeho jména zesmutněl. Snažil se aby na něm podobné věci Sid neviděla nebo nepoznala. "Eliška, Izy, Tes, i ostatní tě mají rádi a chtějí aby jsi byla co nejdříve v pořádku. A co se mě týče..." chytil Aničku za ramena a zadíval se jí do očí, "Nejde o lítost vůči tobě, ale o lítost, že jsem tomu nezabránil. Kdybych tenkrát neodletěl..." Bylo to poprvé co Sid přiznal, že se za všechny špatné věci v jejím životě viní. "Co to říkáš Adame? To není pravda." Anna chytla Adamovi ruce, které ji stále držely za ramena, "Lásko, nemůžeš za nic z toho co se stalo. Prostě to tak je. Jak sám říkáš, společně to překonáme a pak nám bude dobře." Anička si palcem pohrávala se zásnubním prstenem který ji dal Adam v porodnici. "A jako jeden z kroků k tomu, aby nám bylo dobře bychom měli začít plánovat naší svatbu." Adam nemohl jinak než Sid políbit. "Děkuju, že to říkáš, ale i tak si myslím, že na těch událostech mám značný podíl. A s plánováním svatby souhlasím. Popravdě, už jsem trochu začal hledat místo..." Sid bylo jasné, že Adamovi jeho myšlenky nevymluví, stejně tak jako on je nikdy zcela nevymluvil jí. Byl to ale potřebný projev podpory. "Nemyslím si, že na tom máš sebemenší podíl, ale to nechme být." Pak Sid něco došlo. "Takže ty fotky míst, co s nima byl tuhle zavalený náš stůl, byla potencionální místa obřadu?" "Adam se trochu začervenal. "Byla. Tvoje mamka mí poslala "pár" návrhů. Myslel jsem, že jich bude třeba okolo deseti. Když jsem to ale tisknul, vypotřeboval jsem celý balík kancelářského papíru." Sid se tomu zasmála: "Celá mamka. Dneska nezpívám, tak na ně můžeme večer společně mrknout." Adam samozřejmě nemohl nesouhlasit. "Budu se těšit zlato."

Poté se už do jejich konverzace vložily jejich zjevně hladové děti. Sid si je po jednom vzala a nakrmila. Když byli Malý Princ i Šípková Růženka po obědě a odříhnutí, vrátila se Sid do pavilonu ke své práci. Ve volných chvílích uždibovala bagetu kterou ji přinesl její milý k objedu a přemýšlela koho by požádala aby jí šel za svědka. Viky, Elišku, nebo snad Tes, ba dokonce Eda? A koho by si vzala za družičky? Na řešení a rozmýšlení toho byla opravdu spousta. A jestli má být svatba do roka a do dne, měli na plánování něco málo přes deset měsíců.

Koho byste si za svědka vybrali vy? Eda, Viky, Elišku, Tes nebo někoho úplně jiného?
A líbí se vám přezdívky dětí?