Kdy se vrátí?

20. Cesta k cíli

Sid musela v noci k dětem i Adamovi několikrát vstávat. Nebylo proto divu, že ráno zaspala i opakování budíku. Vzbudilo jí až vyzvánění telefonu. To bohužel vzbudilo i děti. 

Anna hovor přijala bez toho aby zkoumala kdo volá a vydala se k dětem. Tam dala telefon na hlasitý odposlech aby měla volné ruce. "Ahoj Ani. Ty dneska nejdeš do práce?" Ozvala se z telefonu Izy. Sid okamžitě došlo kolik je hodin. "Ahoj. Já se omlouvám, ale budeš to tam muset zvládnout sama. Adamovi se vrátila malárie, já se musím postarat o něho a jak slyšíš i o děti. Rozpisy krmení a podobně by měli být na stole. A nemělo by toho být mnoho." Vysvětlovala Sid nastalou situaci. Izy se na chvilku zadrhla na informaci o Adamově malárii, to teď ale nehodlala řešit. Se Sid souhlasila: "Jasný chápu. Papíry mám. Kdyby něco, tak zavolám. Zvládneš to." povzbudila ještě nakonec Sid. Ta právě začala s přebalováním Adélky.

"V to doufám." povzdechla si pro sebe Anna, když Izy telefon položila. Pak už se plně věnovala dětem a Adamovy, který právě procházel fázi zimnice.

V době oběda někdo zaklepal na skleněné dveře. Anička seděla zničeně za stolem s hlavou v dlaních a užívala si, že má alespoň na chvilku klid. "Je otevřeno." Řekla směrem ke dveřím. Neměla už sílu ani odhodlání ze židle vstávat. Pouze ke dveřím zvedla hlavu. Dovnitř nakouklo jedno z dvojčat Janečkových. Sid měla dojem, že to je Tes. Musela si však svou domněnku ověřit. "Ahoj. Izy nebo Tes?" "Ahoj. Tes." odpověděla jí trochu pobaveně. Sid byla absolutně vyčerpaná z nevyspání. "Posílá mě Eliška. Mluvila s panem Hruškou, který mluvil s Izy." objasňovala Tes, proč přišla. "A přišla jsi mě zkontrolovat, nebo co?" zkusila odhadnout Anča. "To taky. Hlavně jsem ti přišla pomoct. A když vidím jak vypadáš..." "Tak to teda pěkně děkuju. Jsem si toho plně vědoma." odsekla Sid trochu rozladěně. "Já ti prostě přišla pomoc." hájila se Tes. Sid unaveně přikývla. "Tak já ti udělám kafe." nabídla Tes. Sid jí ale spěšně zarazila: "Udělej mi prosím spíš ovocný čaj. Kafe bych teď moc neměla." "Ty se běž alespoň učesat a přitom se pořádně podívej do zrcadla. To kafe potřebuješ jako sůl. Navíc jedno ničemu neuškodí. Neboj." přesvědčovala Tes Sid. Ta nakonec souhlasila: "Tak mi udělej teda prosím kafe, ale slabý." s tím se odešla převléct protože její současné oblečení neslo velice výražné známky péče o děti. 

Sid z koupelny vyšla po dlouhých třiceti minutách. "No to je dost. Už jsem měla pocit, že jsi tam usnula." nemohla si odpustit poznámku Tes. Sid si to nedala líbit: "Já mám snad deja vu. Přesně tohle jsi říkala, když jsem spolu bydlely." Tes se nad tou vzpomínkou usmála. "To byly časy... A teď už v tom bytě nebydlíme ani jedna..." Sid tahle informace zaskočila. "Ty už tam taky nebydlíš? To jsi se už nastěhovala k Markovi?" ptala se udiveně. "Nooo. Ne. Bydlím se ségrou."  vysvětlovala Tes. Sid to přišlo divný. "To si s Izy nelezete krkem? Však jste spolu doma, v práci, v baru..." Tes se opět pousmála. "Občas to vyžaduje notnou dávku sebekontroly. Z obou stran. Máš tu to kafe." upozornila ještě na hnědý chladnoucí obsah hrnku na stole. Sid se s velkou chutí napila. "Ani nevíš, jak mi kafe chybělo." "Kor, když jsi byla zvyklá vypít čtyři za den." poznamenala Tes.

Na další rozmluvy už nebyl čas. Sid musela Adamovy podat medicínu a pak se opět postarat o budící se děti. Sid si vzala na starost Adélku, Tes Arturka. "Tak pojď princi. Přebalíme tě. Jo?" začala si s ním spontánně povídat. Sid jí musela doplnit: "Je to Malý Princ." "Co?" nechápala Tes. "No říkáme mu s Adamem Malý Princ." vysvětlovala Anča. To už samozřejmě Tes pochopila: "Aha. Promiň Malý Princi." omluvila se. "A jak říkáte Adélce?" zeptala se pro informaci. "Šípková Růženka." odpověděla Sid. Po dlouhé době se jí opět na tváři objevil miniaturní úsměv. "To je rozkošný." rozplývala se Tes když Arturkovi dávala novou suchou plínku. Sid vysvětlovala dál: "S tím začal Adam. On začal oslovovat Arturka Malý Princi. A Šípková Růženka se k tomu tak nějak přirozeně přidala."

"Je vidět, že je oba moc milujete." promluvila po chvíli ticha Tes. "Nejvíc na celém světe. I když to je někdy opravdu náročné." upřesnila Sid. "Můžu se na něco zeptat?" zkusila dál Tes. "Můžeš." "Co se stalo tenkrát, jak musel Adam přijet do nemocnice. Bylo to noc před tím, než jsme ti řekly o přesunu Addyho..." Tes se snažila neznít nijak zvědavě. Sid se na chvíli ponořila do děsivých vzpomínek. Celé jí to před očima přelítlo jako hodně zrychlený film. Pod tíhou živých obrazů z té noci steklo Aničce po tváři několik slz. I tak se rozhodla se s Tes o ty vzpomínky podělit. "Tu noc jsme málem přišli o Arturka." Tes, s Arturkem kterého chovala v náručí, vyvalila oči. Pak se podívala děťátku které právě chovola do tvářičky. Nedokázala si to ani představit. Sid pokračovala: "Nemohla sem spát a tak jsme se šla podívat na děti. Všimla si že Arturek nedýchá. Na sesterně to měli vědět, protože měl monitor dechu. S tím se ale něco pokazilo... Absolutně mě to složilo. A když ste mi potom řekli o Addym..." Tes pochopila co se se Sid tenkrát v nemocnici dělo. Neuhlídala se a i jí po tváři steklo několik slz. I tak se zkusila zeptat dál: "A když jsi říkala, že ti nemůžou takhle vzít tvoje dítě..." "Myslela jsem nejen na Addyho, ale právě i na Malého Prince." dopověděla za ní Sid. Tes odložila Arturka do jeho postýlky a přešla k Sid aby jí mohla pevně obejmout. Ta už před chvílí uložila Adélku do její postýlky. V pevném objetí vydržely několik minut. A to do doby, než z vedlejšího pokoje uslyšely nemotorné a těžké kroky. 

Sid tam chtěla jít, ale Tes jí zastavila. Adam se chtěl napít, jen neměl ještě dostatek sil. Proto ho Tes nasměrovala zpět do postele a pití mu podala. Sid si během velice krátké chvíle uvědomila, že jí takhle otevřená promluva o tom co se stalo velice pomohla. Když se Tes vrátila do pokoje za Sid, měla pro ní Sid jedno důležité sdělení: "Děkuju. Děkuju, že se ptáš, děkuju, že se zajímáš, a děkuju, že se snažíš pochopit..."