Kdy se vrátí?

34. Jazda do neznáma

Adam měl po dlouhé době v práci dva dny volno, a tak pro Aničku vymyslel malé překvapení. "Dobré ráno lásko. Co kdybychom si udělali dneska menší výlet." navrhl Adam po jemném probuzení Aničky. "Dobré. O co by mělo jít?" zajímalo Aničku. "To se nech překvapit." mlžil Adam. Anička si nebyla úplně jistá jestli na to přistoupit. Adam to vyřešil za ní. Když vstal a dal vařit vodu na kávu, začal jim balit věci. Aničku to udivilo. "Neříkal jsi něco jen o menším výletu?" upřesňovala si co slyšela. "No, tak to bude menší výlet s přespáním." upřesnil. Anička nakonec nemohla nesouhlasit. Něco jí začínalo říkat, že kdyby odmítla, mohla by hodně litovat.

Mezitím co Anička udělala snídani, Adam dobalil potřebné věci i dětem. Společně se postarali o malé hladovce, a i oni sami se nasnídali. Poté naložili věci i děti do auta a vydali se na cestu.

Děti jízdu autem zbožňovali, a tak pro ně nepředstavovala problém ani sebe delší trasa. Anička z Adama dál zkoušela dostat kam jedou, nebo aby jí dal alespoň nějakou nápovědu. "Adame, kam jedeme?" ptala se neustále dokola. Adam se jen usmíval a nic neříkal. Teprve po několikátém dotazu jí odpověděl. Ne ale tak, jak by si Anička přála. "Schválně, jestli to uhodneš..." "Ale Adame, nemám ani sebemenší nápovědu." Nevzdávala se Anna. Adam se smiloval. "No dobře. Tak ti můžu říct, že jedeme směr Brno. To ti ale taky asi moc nepomůže." S tím se trefil. Že jedou na Brno poznala už z informačních cedulí. Nápověda ji jenom zmátla. A tak začala ještě víc přemýšlet. Monotónní silnice ji postupem času uspala stejně jako děti na zadní sedačce. Z toho měl Adam jedině radost.

Aničku probralo až zastavení auta a vypnutí motoru. "Jsme na místě." zahlásil Adam aby spící Aničku probral. Ta se snažila rozkoukat a z okolí si poskládat, kde se nachází. Jediné co však dokázala identifikovat bylo veliké parkoviště na kterém Adam zaparkoval. "Kde sme?" ptala se rozespale. Adam beze slova podal Aničce parkovací lístek. Ta ho začala nedůvěřivě zkoumat. Co na něm stálo četla nahlas: "Parkovanie zoo Bratislava. Osm eur za deň." nechápavě se podívala na zeširoka se usmívajícího Adama. Teprve v tu chvíli jí to došlo. "Adame! Ty seš úžasnej!" vyhrkla a vrhla se mu kolem krku. "Já vím..." promluvil do jejich objetí. Anička ještě v autě nakrmila děti, a pak se už konečně vydali objevovat krásy Bratislavské zoo.

Pomalu procházeli areálem až se dostali k žirafám. Bylo krásně, proto se žirafy bez jakýchkoliv rozpaků procházeli po venkovním výběhu. Anička se nemohla dočkat až uvidí Addyho. Jak nejrychleji dokázala, vyšla na pozorovací plošinu. Adam šel i s kočárem pomalu za ní. Anička žirafu kterou tolik toužila vidět nemusela hledat dlouho. Stál na druhém konci ohrady a zrovna se krmil nachystaný senem. Aniž by Anička vyslovila žirafákovo jméno, zvedl hlavu od krmení a otočil ji jejím směrem. Pravděpodobně rozeznal Aničky pach, který k němu zanesl vítr. Nejprve volným krokem, po chvilce už cvalem přeběhl celou vzdálenost ohrady. Zastavil se těsně u vyhlídkové plošiny. Tam natáhl krk co nejblíže Aničce aby se nechal pohladit. Anička jen s velkým úsilím dosáhla alespoň na jeho nozdry. I tak bylo vidět že jsou oba šťastní že vidí jeden druhého. "No ahoj. Taky se mi po tobě stýskalo..." zahájila Anička svoji konverzaci s žirafím mládencem. Adam mezi tím vyndal děti z kočárku a jedno podal Aničce. Ta mohla obě děti konečně Addymu ukázat a představit: "Addy, tohle je Adélka," ukázala na holčičku kterou držela v náručí. Addy frknul na pozdrav. "a tohle je Arturek." ukázala na miminko které držel Adam. I směrem k němu Addy frknul. Aničce to přišlo kouzelné a zároveň i šílené. Jestli je někdo poslouchal, musel si myslet, že je blázen.

K Anně a Adamovi přišla nějaká žena oblečená v oblečení pro zaměstnance zoo ve které se právě nacházeli. Byla průměrné postavy a její hnědé vlasy jí nesahaly ani po ramena. Mohlo jí být nanejvýš pětatřicet. "Dobrý deň. Pozerám, že sa nášmu žirafímu samcu páčite." pronesla směrem k Anně držící stále Adélku v náručí. Anička se na ženu mile usmála. "Dobrý den. No, víte, já ho odchovávala po tom co jeho matka přišla o mléko." "Hej. Vy musíte byť ze zoo z Dvora." bylo jasné ženě. Adam přikývl na souhlas. Žena se jala Aničku chválit: "Skvele ste ho vychovali. Tak pokojného a tolerantného samca som dlho v stáde nemala. Jinak já som Nina. Vrchná ošetrovateľka žiráf." představila se. Anička Nině podala ruku. "Já jsem Anna, tohle je Adam, můj přítel a vrchní chovatel plazů ve Dvoře Králové. A tyhle dva, to je Adélka a Artur." představila sebe i zbytek rodinky. "Veľmi ma těší." řekla Nina, když podávala ruku i Adamovi. Anička si mezi nimi však všimla zvláštní náklonosti. Jako by se už znali. Nehodlala se tím ale zatěžovat. Adélku s Arturkem pohladila Nina po tvářičce.

Byla to velice přátelská žena. "Zdržíte sa do zajtra?" zajímalo ji. Adam to potvrdil: "Máme zamluvené apartmá na přespání tady nedaleko." Nině se to očividně zamlouvalo. "Viete čo? Zajtra ráno na mňa počkaj Anička pri severnom vchode, a môžeš ísť so mnou kŕmiť. Je tam plošina ku ktorej žirafy môžu prísť a mi ich tak skontrolovať pohľadom bez zbytočného stresu. A my sme tam pritom v bezpečí. Tak by si si takto mohla pohladiť Addyho." "Tak to by bylo úžasné." rozplývala se Anča. "Tak zítra po šestej pri severnom vchode. Majte sa." s těmi slovy se Nina začala vzdalovat.

Sid se nadšeně otočila k Adamovi. "No věřil bys tomu?" Adam se na ní jen a pouze široce usmíval. Tím to Anně opět docvaklo. Že se Adam a Nina nějak znají bylo jasné. "Ty jsi to měl domluvené, že?" "Tak trochu... Vadí?" ptal se Adam s mírnou nejistotou. "Blázníš? Tohle je nejlepší překvapení, které mi kdo kdy přichystal." oba opatrně děti uložili do kočárku. Pak se Anča vrhla Adamovi kolem krku a obdarovala ho neuvěřitelně sladkým políbením. Anička celá přetékala nadšením. Adam byl šťastný z Anny. Vidět jí takhle stále, plnou energie, radosti a lásky byl jeho současný největší cíl. A Adam, když si něco vezme do hlavy, tak necouvne ani o milimetr nazpět. Zatím mu vše vycházelo do posledního puntíku.

Prosím všechny, kdo umíte slovensky😉 omluvte pokud jsou v přímé řeči nějaké hrubé chyby. Slovensky neumím a tak sem si dopomohla strýčkem googlem.

Děkuji za schovívavost a všem ze srdce moc děkuji že čtete.

S láskou a přáním všeho dobrého

vaše Eliška ❤