Kdy se vrátí?

5. Návštěva - 1

Když se Adam probral z polovičního spánku, do kterého po domluvení s Alenou pozvolna upadl, jeho zrak padl na postel Sid. Ta byla prázdná. Jakmile se však rozespale porozhlédl po pokoji, uviděl jí, jak stojí nad inkubátory dětí, zabalená ve svém županu, a něžně jim zpívá: 

Usněte s mou rukou pod hlavou, nechte si něco hezkýho zdát,
ve snu totiž všechny děti dostanou, všechny hračky, co můžou si přát.
Pusu mi dejte a zavřete víčka, mé korálky pro štěstí,
ze sna se smějte, mého života svíčky,
tak dobrou, všechny děti už spí...

Byla to lehce upravená Uspávanka od Jindry Kejaka. Adam si promnul obličej, potichu vstal z křesla a přešel k Sid tak, aby jí nijak nerušil. Když byl už v jejím zorném poli, položil jí ruku kolem ramen a přitáhl si ji blíž. Sid položila hlavu na jeho rameno. Tichým hlasem promluvila: "Víš, i kdyby Arturkovi něco bylo, nevadilo by mi to. Kdybychom o něho ale přišli, to bych asi nezvládla." Adam si Annu přitáhl ještě o trochu těsněji k sobě. "Určitě bychom to taky společně zvládli. Teď na to už ale nemysli. Soustřeď se na to, že je tu máme oba, jsou podle všeho zdraví a dáme jim celou naši lásku."Sid to nevydržela a dojala se. I proto se otočila k Adamovi čelem, chytla ho rukama za tváře a přitáhla si ho aby mu mohla vtisknout jeden z nejsladších polibků.

Později odpoledne se po jednom z pokusů o kojení Sid zeptala sestra: "Přišly za vámi vaše kamarádky. Chci se raději zeptat jestli je po tom nočním trauma chcete vidět." Sid se na to zatvářila dost překvapeně: "Samozřejmě, že je chci vidět." Sestra na tu odpověď jen přikývla a odešla pryč. 

Zanedlouho se ve dveřích pokoje opravdu objevila Tes, Anežka, Eliška a Alena. Sid se celá úplně rozzářila, jakmile je všechny uviděla. "Ahoj. To jsem ráda, že vás vidím." Sid se vydala všechny postupně obejmout. Adam se s nimi taky přivítal. Jako první jejich konverzaci započala Anežka: "Tak povídejte, co je nového. Jak se daří prckům." Sid po téhle otázce přeběhl po tváři temný stín. Ten se jí ale rychle podařilo zahnat a s úsměvem odpověděla: "Nového snad asi nic. Jen to, že by snad oba měli být úplně zdraví." "Tak to jsou skvělé zprávy!" zaradovala se Eliška s Anežkou zároveň. Anička s Adamem je ale okamžitě upozornili ať své nadšení trochu zmírní. Obě hned poslechly. Anežka pokračovala: "Všichni se moc těší, až se s nimi ukážeš v zoo. To víš, nechtějí tě tu otravovat, a tak vysílají nás abychom jim je potom popisovaly." zasmála se. I Sid se po tváři rozlil drobný úsměv. "To jsem ráda. Ale budou si muset chvíli ještě počkat..." Všem bylo jasné proč. 

Po veselých tématech však bohužel na řadu přišlo jedno trochu smutnější. "Ani, je tu asi jedna novinka ze zoo kterou by jsi měla vědět a úplně tě nepotěší." Eliška se tvářila velmi vážně, a tak se i Sid její jemný úsměv z tváře ztratil. "Co za novinku?" zeptala se s obavami v hlase. "Předpokládám, že ti to teda Adam ani nenaznačil." S touhle větou Adamovi zatrnulo. Byli s Eliškou domluvení, že na tuhle zprávu opatrně Aničku připraví. Po tom co se stalo v noci na to ale opravdu nebyla vhodná doba. I proto pomalu přešel za Aničku, vzal jí za ramena a kroucením hlavou Elišce naznačoval, že na to není vhodná chvíle. Eliška bohužel jeho gesta nebrala vážně a pokračovala ve svém oznámení. "Addy se bude převážet do Bratislavské zoo." "Co? Proč? A Proč o tom nevím?" Sid byla zaskočená. Otočila se k Adamovi: "Ty jsi o tom věděl?" s tím se po něm ohlédla. Podle jeho smutného a soucitného výrazu poznala že ano. 

Adam moc dobře věděl, že Addy je pro ní jako další její dítě. Převážně ona ho odkojila, když Zalira přišla o mléko. Nikdo jiný mu nevěnoval tolik času, péče a lásky jako ona. A teď se jen tak a z ničeho nic dozvídá, že poputuje jinam. "Věděl a nic jsi mi neřekl..." z Anny hlasu bylo slyšet zklamání. "Aničko, já chtěl, ale dozvěděl jsem se to teprve včera večer. A potom co se dělo v noci... Nemohl jsem tě trápit ještě víc." Anna celou dobu koukala na holky, které stály před ní. I u nich viděla smutek z toho co se právě dozvěděla. Pak se otočila k Adamovi, který stál stále za ní. Měla slzy v očích. "Kdy ho odvezou?" zeptala se co nejsilnějším hlasem. Adamova odpověď nebyla úplně uspokojující. "Přesně za týden. Domlouval to Albert. Už to je napevno." "A proč musí jinam? Vždyť ho můžem přesunout k druhému stádu. Bylo to tak naplánované." "Bratislava potřebuje náhradu za samce který se zranil a museli ho uspat. Addy je sice ještě dost mladý, ale podle koordinátora chovu geneticky nejvhodnější." objasnila jí její dotaz Eliška.