Dohoda

1)

„Vážně jsi byl na rande?" otočí se na mě Danča, která sedí v lavici přede mnou. Taky musí vědět všechno, ale je to jen moje chyba, že ji vždycky všechno vyklopím. Proto jen přikývnu abych ta slova nemusel opakovat. „A? Jaké to bylo?"

„Na hovno," ucedím na půl pusy. „Nejraději bych se vrátil k nezávaznému sexu," dodám ještě, když na mě pobaveně kouká.

„A neslíbil jsi náhodou," zeptá se Ondřej, který je můj druhý kamarád ve třídě a čirou náhodou i bubeník v naší kapele. „Že s nezávazným sexem končíš?"

Složím si hlavu do dlaní a zahučím něco neurčitého. Jsem bez sexu už přes tři měsíce a začíná mi z toho hrabat. Přestává mi stačit moje pravá ruka a doslova mi chybí lidský kontakt, těla na tělo.

Jenže bratrovými slovy, pokud takto budu pokračovat dál, můžu si sbalit věci a vypadnout, protože on nebude sledovat, jak se ničím.

Jediný důvod, proč jsem mu kývl na to, že skončím s náhodnými známostmi na jednu noc je, že ho mám rád. To, že bych neměl kam jít, kdyby mě doopravdy chtěl vyhodit z bytu, je bezpředmětné. Rodiče už to udělali. Po druhé bych se s tím popral stejně, jako poprvé.

První rok u něj jsme se brodily spoustou věcí v tom malém jednopokojovém bytě, ale hned, co dodělal vysokou a našel si skvělé pracovní místo v jedné firmě, kde dělá IT technika, našel nám větší byt se dvěma ložnicemi a já mohl mít konečně svůj vlastní pokoj.

Jenže já pak přišel na tajemství sexu. A o rok později to vedlo k velice závažnému rozhovoru, že pokud s těmi náhodnými muži nepřestanu spát, můžu se sebrat a vypadnout.

To by ani nebylo to nejhorší. Denny mě totiž rozsekal svou poslední větou. „Chci, abys byl šťastný, Kenny."

Já byl šťastný! Líbil se mi ten život, nemuset s nikým mluvit a stačil jen úsměv a kalhoty byly dole. Žádná trapná konverzace o citech nebo budoucnosti. Nemuset se starat o pohodlí svých partnerů, protože je už nikdy neuvidím.

Ale dle mého bratra, štěstí vypadá jinak.

Blbec!

Kdyby se raději staral o svůj milostný život a ten můj nechal na pokoji.

„Jdete dneska na párty k Hajdukovi?" zeptám se svých přátel, místo abychom probírali mé problémy.

„Nepožádal vás Robin, ať hrajete na jeho zahradě, než dorazí DJ?" zajímá se Danča.

„Snaží se zakecat to průser rande," drcne do mě Ondra a já zakoulím očima.

„Už víš, odkud se Robin dozvěděl, že hrajeme v kapele?" Pořád mi to nejde na rozum. Nikdy jsme to nikomu z našich spolužáků neřekli. Nebyl k tomu důvod a pokud si vzpomínám, nikdo z nich mě na Instagramu nesleduje.

„V létě nás viděl v klubu," připomene mi místo, kde nám dovolí občas hrát pro radost. „Řekl, že jsme hráli skvěle. Ani žádné odrhovačky a líbil se mu tvůj zpěv. Poslal jsem mu náš play list a on s ním byl spokojený. Měl by sis ho projít, než tam půjdeš. Marika ho poslala do skupinového chatu. Samé pecky."

Vytáhnu telefon z kapsy, který jsem od rána nekontroloval, smažu notifikaci zmeškaného hovoru od mámy a najedu na skupinový chat naší kapely. Jako vždy, klasické rockové písničky od Fall out boy nebo Imagin dragon.

Přikývnu na Ondru a dál už to nerozebírám. Zazvoní na poslední hodinu a do třídy vtrhne naše dějepisářka.

Na dnešní party se těším, protože doufám, že se pořádně ztřískám pod obraz, abych mohl zapít tu depku z mého sexuálního života. Ale odreagování v podobě malého koncertu je taky fajn.