Dohoda

Bonus pt. 3

Kenny

Skoro měsíc děláme společnost paní Ledecké a jejímu manželi Erikovi a já se divím, že nás ještě nemá plné zuby. Chápu, byl to můj nápad jet k nim na tři měsíce a oslavit s nimi Vánoce a Nový rok, ale nejspíš to byl blbý nápad.

Elena je jako neřízená střela. Doslova chrlí nadšením z babičky a dědečka a taky z toho faktu, že může mluvit česky s dalšími lidmi, než jsem jen já a Miky.

Nikdy jsem ji neviděl takhle hyperaktivní jako od chvíle, co jsme tady. Každé ráno nás s Mikulášem probudí hlasitá televize, na které si na YouTube pouští mé videoklipy a tancuje po obýváku.

A nikomu to nevadí!

Tedy... Nikomu krom mě.

Miluju svou dceru i svou rodinu, ale už čtyři týdny chci třískat hlavou o zeď. A to tady budeme ještě dva měsíce.

Naši se dneska konečně uvolnili z práce a máma se domluvila s paní Ledeckou na rodinné večeři. Se všemi.

Takže budeme mít barák plný lidí a Elena se bude předvádět.

Miky s Erikem tancují v kuchyni pomalu už od poledne a z televize zase hraje jedna moje písnička. Už po čtvrté ta stejná.

Domem se rozezní zvonek a já okřiknu Elenu, aby tu televizi ztlumila, jinak se za chvíli neuslyšíme, jak pořád nenápadně zvyšuje hlasitost. Paní Ledecká otevře Lucii a Karlovi, kteří vypadají, jako by to měli namířeno do divadla, a ne na rodinnou večeři. Lucie má na sobě černý rolák a bavlněné šaty, které jí obepínají vystouplé bříško. Když se Miky zmínil, že se jí nedaří otěhotnět, mrzelo mě to. Nemůžu říct, že by ta prvotní nenávist, kterou vůči mně měla zmizela, ale po těch letech se na mě dokáže usmát a chovat se zdvořile. Navíc miluje Elenu, která mezi naším vztahem dělá takový nárazník. Popravdě o ničem jiném se nebavíme. Jen o Eleně a co nového se naučila a jak se těší do školy.

Na rozdíl od nich máme na sobě s Mikym džíny a já to podtrhl bílým tričkem o číslo větším, než bych normálně měl nosit. Poslední tři roky bojuju s jídlem a přestalo mě bavit, jak mi každý neustále opakuje, že bych měl něco sníst, protože jsem hubený. Mikuláš je jediný kdo o tom ví a pomáhá mi, abych jedl pravidelně. Ani se nedivím, že to tak se mnou dopadlo. Na turné je to pokaždé, jak na kolotoči a já na to prostě zapomínám. Postupem času jsem přestal mít i hlad a jen hubl.

Lucie s Karlem se věnují Eleně v obýváku a zase jsou z ní totálně unešení. Hlavně, když mluví rychle a přeskakuje slovy z češtiny do angličtiny. Zaslechnu Lucii, jak pronese, že si taky přeje, aby její chlapeček mluvil plynně anglicky už v tak mladém věku.

Domem se znovu rozezní zvonek, jenže paní Ledecká si odběhla nahoru do svého pokoje, aby se převlékla a Miky s Erikem jsou zaměstnaní přípravou večeře. Proto se rozhodnu, že ke dveřím dojdu já.

Za nimi stojí naši s Dennym a Marií a jejich osmiletým synem Minem. A mě nenapadne nic lepšího, než vyjít na terasu a zabouchnout za sebou dveře.

Ticho. Nečekal jsem, že za něj budu tak rád.

„Hráblo ti?" uchechtne se brácha.

„Myslím, že jo," vydechnu a hlavou se opřu o dveře.

„Máš černé vlasy," usměje se na mě Marie a já pokrčím rameny.