6)

466 31 7
                                    

Probudí mě polechtání na rtech. Pozvolna rozlepím oči a zírám do usměvavé tváře Mikyho. Po tom, co jsme si to v noci rozdali ještě dvakrát jsem nebyl schopný vůbec žádného pohybu a usnul na jeho posteli. Není nijak extra široká, proto se k sobě tiskneme. Ležím na břiše, napůl na palandě napůl na něm. Tváří na jeho natažené paži s rukou přehozenou přes jeho břicho a nohou zaklíněnou mezi jeho nohama. Nerad to uznávám, ale vyspal jsem se dobře. Rozhodně si zvolil tu lepší stranu, než mám já.

„Vypadáš jako stalker, co číhá na svou oběť," obviním ho a rukou mu přejedu po hrudi.

„Teď jsi mě odhalil," prohloubí svůj úsměv. „Až se vrátíme uvězním tě ve sklepě a budeš mi sloužit jako sexuální otrok."

„To mi přijde jako dobrý způsob zábavy," usměju se nazpět. „Kolik je hodin?"

Nakloní se přese mě a podívá se na telefon. „Bude sedm."

„Sakra," vyjeknu, když si všimnu cucfleku na jeho krku. Kdy se mi to povedlo?

„Co je?"

„Kurva promiň," pohladím ho po tom rudém fleku. „To jsem nechtěl."

„Co tam mám?"

„Cucflek jako kráva. Je víc fialový než červený," uchechtnu se. „Mám s sebou korektor a make-up. Pro dnešek ti to skryju, ale zítra si budeš muset poradit sám."

„Kdybych dneska z chatky vyšel s cucflekem na krku, to by rozhodně neušlo pozornosti," rozesměje se. „A zítra to teprve bude prdel. Máme závody."

Vyprsknu a tváří se mu zabořím do krku. „Moc se omlouvám. Nejspíš jsem se nechal trochu unést."

„Taky jsem tě nenechal bez poskvrnky," opáčí a prstem mi obkrouží bradavku. Podívám se na svou hruď a najdu tam dva červené fleky, které mi způsobil.

„Já tě asi zabiju," zasténám. „Kurva. Jestli si toho všimne brácha, jsem mrtvý." Praštím ho po břiše, protože se nepřestává smát.

„Takže," odkašle si, když se trochu uklidní. Prsty mě lechtá na boku a já mám co dělat, abych nevrněl blahem nad tím, jak moc je to příjemné. „Chceš o včerejšku mluvit?"

Zvednu se na loktech a podívám se mu do obličeje. „O čem bychom měli mluvit?" povytáhnu jedno obočí do čela. „Nejsem ten typ, co by si tě uvázal za ručičku a chlubil se, že jsem sbalil Ledeckého." Možná trochu narážím na naši spolužačku Irenu, které se to povedlo a Miky se jí pak celkem dlouho nemohl zbavit, jak za ním pořád lezla. Rozhodně nejsem jako ona. „Užili jsme si. Není nic, co bychom museli rozebírat."

„Páni," protáhne a chytne se za srdce. „Teď jsi mě ranil. Já doufal, že jsi do mě zamilovaný a povedeme sáhodlouhou debatu, kde ti budu vysvětlovat pojem jednorázovka."

„Mrzí mě, že jsem tvůj proslov smetl z povrchu zemského."

„Můžu ti ho převyprávět. Víš jak, když už ho mám naučený, tak aby nepřišel vniveč."

Nevydržím to s vážnou tváří a rozesměju se. Ten kluk je vážně neskutečný, ale jsem rád, že jedeme na stejné vlně.

Naposledy si dovolím ho políbit a líbí se mi, že mi polibek oplatí. Dokonce mě chytne za zadek a přitáhne si mě blíž k sobě.

„Zajdu si dát sprchu a pak ti zamaskuju ten krk," odtáhnu se a posbírám své věci z podlahy.

„Víc se mi líbí, když to oblečení sundáváš," zamumlá a já se musím zasmát.

DohodaKde žijí příběhy. Začni objevovat