Konečně nastane den, kdy se Miky netváří, jako by mě chtěl zabít a já jako bych umíral, při pohledu na něj. Dokonce na tváři vyloudím něco, jako úsměv, když se na mě podívá.
Nechci mu dávat naději. To nemám v plánu. Jen se mi uleví, že mě konečně přestal ignorovat.
Nevím kolik času budu potřebovat, než se vyrovnám do normy. Jestli dny, týdny nebo snad roky, ale už mu nechci ublížit. Nikdy.
Vlastně nechci, aby mu kdokoli ublížil. A ano, na to jsem přišel včera. Samota má vážně něco do sebe. Bez okolních vjemů, jen s hudbou. Člověk přijde na spoustu zajímavých věcí.
Dokonce jsem si udělal myšlenkovou mapu, a protože jsou mé myšlenky zaměřené jen na Mikyho, jeho jméno bylo uprostřed. Kolem něj jsem napsal pozitivum, negativum, něco neutrálního a co mě na něm vzrušuje. Překvapilo mě, že moc záporů nemá. Krom Zoey, lásce k sushi a odporu k lhaní jsem tam neměl pomalu co psát.
Ty hezčí věci se naopak psaly samy. Postupoval jsem zlehka a popsal každý detail jeho těla, který se mi líbí. Potom se zaměřil na jeho osobnost, a nakonec se všechno propojilo se vším. Měl jsem tak sepsané, co všechno o Mikym vím a málo toho není.
Ester i Danča – každá zvlášť pochopitelně – se snaží zjistit, co se včera po obědě mezi námi stalo, ale neřekl jsem jim ani slovo. V podstatě se nic nezměnilo, jen už nechodíme s Mikym jako tělo bez duše. Kdybych jim řekl, že Miky čeká na mé rozhodnutí, jestli se odhodlám ho milovat nebo to potlačit, nejspíš bych od obou dostal kopačku do zadku.
Místo toho Ester slíbím kafe v pondělí po škole. Údajně mě chce seznámit s Denisou, i když ona si mě pamatuje na rozdíl ode mě. Neodpustím si několik rýpavých slov do Ester, že to vypadá mezi nimi vážně, když dochází na seznamování přátel, ale odpálkuje mě, že kamarádi nejsme. Jsem zkrátka jediný, kdo o ní a Denise ví a na koho se ona sama ptala.
Jen se směju.
O přestávce na oběd, kdy se všichni chystáme do jídelny k nám do třídy vběhne spolužák z Mikyho plaveckého oddílu.
„Prosím tě řekni, že to není pravda a je to jen zatraceně dobrý Photoshop," spustí na Mikyho a mě se udělá špatně. Netuším, co se děje, ale mám dojem, že to nebude hezké.
„Co to meleš?" zeptá se ho Miky.
„Takže to není pravda?" ptá se dál.
„Nemám tušení o čem mluvíš. Co je?"
Nejistě se rozhlédne po třídě a pohledem se zastaví na mě i když nevím proč. Nikdy jsme spolu nemluvili. Ale mám takové tušení, že to, co řekne, se mi ani trochu nebude líbit.
„Ty fotky na zdi," ukáže ke dveřím do třídy. „Tebe a Kennyho, jak spolu..."
„Cože?" vyjekne Miky a vyběhne ze třídy. My ostatní nejsme pozadu a běžíme hned za ním.
Jen co se dostanu na chodbu, jdu málem do kolen.
Všude kam se podívám vidím fotky mě a Mikyho. Je to jedna a ta samá fotka, ale jejich kopie jsou vylepené po zdech na chodbě. A není to nic roztomilého, jak by řekla Vanesa.
Jsme na ni oba nazí a rozhodně jde poznat, že provozujeme sex i když má noha a Mikyho ruka zakrývá ty nejdůležitější části. V opačném případě, by to byla skvělá porno fotka.
Miky zbledne jako stěna, zaboří si ruce do vlasů a otočí se zády ke zdi.
„Kurva, to se mi snad zdá," zahučí a snaží se dýchat.

ČTEŠ
Dohoda
Romantik"Takže tohle je rande?" „Pro mého bratra, jsem teď na rande," přikývnu. „Ale jinak ne. Spíš to beru jako přátelský pokec. A chtěl bych ti nabídnout..." zaváhám na vteřinu. „Dohodu?" „Poslouchám." „Co bys řekl na přátelství s výhodami?" „Dobře," poký...