Dohoda

7)

Do kavárny dorazím o půl hodiny dřív, než jsme se domluvili a musím přiznat, že jsem si dal záležet na svém zevnějšku.

Když jsem vylezl ze svého pokoje v bílých džínách, černém tričku a kožené bundě, bratr obdivně hvízdl. A to nemluvě o mém perfektním líčení. Povedly se mi naprosto dokonale souměrné kouřové oční stíny. To se nestává každý den.

S ledovým čajem se usadím venku a zabíjím čas zíráním do telefonu.

Jenže jsem to s tím outfitem musel doopravdy přehnat, protože si ani za Boha nedokážu vysvětlit chování postaršího týpka, který si ke mně přisedne a bez okolků mě začne balit. Nad slovy, že na někoho čekám jen pokrčí rameny a mele nesmysly ohledně osudu a spřízněných duších.

WTF?

Mám chuť začít křičet, že by mi mohl dělat otce, ne-li dědečka, jak je starý a nějaká spřízněná duše je mi naprosto u prdele.

„Ahoj zlato, jaký jsi měl den?" ozve se za mnou a já zakloním hlavu, abych viděl svého zachránce.

„Brouku!" vyskočím na nohy a obejmu Mikyho, který má v ruce kávu v kelímku. „Jdeš pozdě."

„Zdržel jsem se v zácpě," hraje dál a já se zhluboka nadechnu. Zase tak hezky voní. Musím se ho na ten parfém zeptat. „Budeš mě držet dlouho?" vysměje se mi.

„Jen do té doby, dokud neodejde ten úchyl," zašeptám mu do ucha a nepouštím ze svého sevření.

„Zvedá se ze židle," řekne tiše. „Hází na nás nasraný výraz áá... je pryč."

„Uf," vydechnu a konečně ho pustím. „To byl děsný kretén."

„Ještě sis na ně nezvykl?" zeptá se a usadí se naproti mně ke stolku namísto toho dědka. Jedno obočí mi vyjede do čela. „Aleš," vysloví jméno dalšího blbečka.

Povzdychnu si a mám chuť mlátit hlavou o stůl. „Ten povýšil z kreténství na debilitu. Jako fakt. Nemá tušení, co znamená slovo ne."

Miky se zakření. „Včera z jeho postoje a vyprávění, to vyznělo, jako byste spolu chodili. Ze začátku mi z toho bylo nepříjemně, obzvlášť po té noci, ale pak jsem si vzpomněl na Ondřejova slova na Hajdukově party a došlo mi, že se nejspíš jen předvádí."

„Ty krávo," zabořím si hlavu do dlaní. Co si o sobě ten idiot myslí? Rozhlašovat tohle po škole. To je jako zlý sen. „On je důvod pro pravidlo ne s nikým ze školy."

„Když jsme u toho, je pravděpodobné, že o nás Stáňa ví," řekne mi. „Jak o tobě včera Aleš básnil, pronesl na tvou osobu poznámku, co asi za kouzlo skrýváš v kalhotách a čuměl při tom na mě. Nejspíš nás slyšel."

Zakřením se. „Musíš uznat, že jsme nebyli zrovna potichu."

„To fakt nebyli," úsměv mi opětuje. „Tak to vyklop. Proč jsi mě sem pozval?" zadívá se mi do očí, ale nakonec zabloudí na mých rtech. Já na tom nejsem jinak a myšlenky se mi rozutečou na to, jak dobře dneska vypadá. Taky si dal záležet, dokonce víc než obvykle. Vlasy, které normálně nosí rozcuchané si nageloval a konečně mu nepadají do očí. Je to sexy. „Dle toho, jak na mě zíráš mám pravdu. Chceš si to zopakovat."

Opřu se lokty o stůl a pohrávám si s kelímkem. „Upřímně?"

„Prosím. Vždycky jen upřímně."

„Jo," vydechnu a jemu zajiskří v očích. „Chci si to zopakovat. Ale to není ten hlavní důvod, proč jsme dneska tady."

„Oukej. Tak mluv."