Dohoda

16)

Fakt jsem přišel. Doopravdy jsem se donutil ráno vstát z postele, udělat si čaj do termosky a přijít před školu, kde mám sraz s Danielou, abychom podpořili naše kamarády.

Na rovinu jí řeknu, že to bude trapas, protože neznám pravidla toho jejich plavání, ale ona se mi vysměje, protože to není hra, ale závod. Kdo ví proč jsme si je představoval, jak se všichni plácají ve vodě a snaží se toho druhého utopit.

S Dančou se usadíme na tribuny podél bazénu, co nejdál od ostatních rodičů. Naštěstí nejsme tak moc nápadný, protože si všimnu i několika holek z béčka s transparenty s nápisem DO TOHO MICHALE. To mi přijde ujetější než ten fakt, že tady doopravdy jsem. Ale co mě překvapuje asi ze všeho nejvíc, tak že je tady až moc lidí na to, že je sobota ráno. No vážně, skoro celá tribuna je obsazená.

„Dneska tě má Stáňa v plánu představit rodičům?" zeptám se Danči. Je dost možné, že tady někde jsou, jen jsme nezahlédli nikoho s podobnými rysy, jako Stáňa.

„Hm," zahučí. Nervozita z ní doslova srší.

„Hej," pohladím ji po paži. „Neřeš to tolik. Takže je to mezi vámi vážné?"

„Už to tak vypadá," usměje se a já jsem rád, že je šťastná. „Jen nechápu, jak můžu chodit s někým, jako je on."

„Tomu asi nerozumím."

„Tak se na mě podívej," rozhodí rukama, jako by to nebylo jasné. „On je tak sexy a já jsem vedle něj, jako pěst na oko. Všichni si určitě říkají, proč se se mnou vlastně zahazuje."

„Nebo v tobě našel přesně to, co hledal," opáčím. „Jsi hezčí, než si ve skutečnosti myslíš a taky jsi ta nejvřelejší osoba, kterou jsem kdy poznal. A Stáňa si toho všiml. Jsem rád, že je to mezi vámi vážné. V opačném případě bych ho nakopal do zadku."

Lehce zčervená a prsty si pohrává s pletenými náramky okolo zápěstí.

„Pozval mě na pár dní na Mikyho chatu, hned po svátcích. Budeme tam i na Silvestra," řekne šeptem.

„Jo, Miky mě zval taky. Ale nemyslím si, že je dobrý nápad, abych jel," odpovím. „A ty se bojíš, že Stáňa bude chtít sex?" zeptám se taky tiše. Danielka je bohužel tak nevinná, jako některé patnáctileté holky.

„Nejsem si jistá, jestli jsem na to připravená."

„Když ne teď, tak kdy?" drcnu ji do ramene. „Hele, já si myslím, že když to doopravdy nebudeš chtít dělat, Stáňovi to vadit nebude. Rozhodně ne, pokud mu na tobě záleží."

Hlasitě si povzdechne. „Nejspíš máš pravdu. Ale musíš jet taky," řekne rozhodně. „Robin bere Sabinu a já to tam sama nedám.

„Já myslel, že se rozešli," pokrčím rameny, protože je mi to vlastně fuk. „Budeš tam mít Stáňu."

„To není to samé. Jsou to jeho kamarádi."

„A ty jsi jeho holka," opáčím. „Navíc, ještě jsem se nerozhodl. Přijde mi to divné."

„Proč?"

„Tobě to tak nepřijde?" pozdvihnu jedno oboří. „Banda puberťáků se svými polovičkami a potom já a Miky."

„Když to podáš takhle..."

„Jak říkám," přikývnu. „Divné."

„Já ti nevím. Myslím, že s tebou jen chce strávit silvestr."

„Kdybychom byli zalezlí doma v mém pokoji, tak tomu rozumím. Ale takhle?"

„Teď to zase hrotíš moc ty," namítne a vysměje se mi. Jsem v dost zajímavé situaci a Danča se tím náramně baví, protože nevím, jak se k tomu mám postavit. Zrovna já. „Kdyby to byl kdokoli jiný, nezáleží ti na tom, jestli o vás ostatní ví nebo ne. A to, že chceš chránit Mikyho tajemství jen dokazuje, že ti na něm záleží."