Dohoda

19)

Celou neděli se mi neozve. Ne že bych chtěl, aby mě bombardoval zprávami, ale prosté žiju nebo jsem v pohodě, mám kde bydlet, by mi rozhodně stačilo.

Jak jsem si myslel, Denny na mě uhodil hned ve chvíli, kdy jsem vlezl do dveří.

- Kde jsi byl?

- U Mikyho.

- Jsi v pohodě?

- Ne.

Takže mu pochopitelně všechno vyklopím. Jak po něm jeho sestra řvala, protože má rád i muže. Jak ji poslal do prdele a ať se stará o sebe i to, jak jsem tam stál jako přikovaný a všechno sledoval. A jeho matka to slyšela.

A že mám strach.

A jsem naštvaný.

Chtěl jsem tam s ním zůstat. Chtěl bych mu pomoct. Zvládl bych mlčet, jen bych tam stál jako morální podpora a držel bych hubu.

Sám moc dobře víš, že to není pravda. Taky jsi na sebe musel upozornit tím smíchem! To se ti vážně povedlo Kenny. Většího idiota už jsi ze sebe udělat nemohl.

To, jak se na nás jeho máma dívala, mi do teď nahání husí kůži.

Medúza.

S Dennym to probíráme celý den a o naší matce nepadne jediné slovo, ale pořád se děsím toho, kdy to na mě vytáhne.

Sedíme na gauči a zvukovou kulisu nám dělá televize. Denny pustí můj oblíbený seriál Papírový dům, protože je to jedna z mála věcí, které dokážou mé myšlenky odvést jinam. Jenže tentokrát se mi to nedaří.

Každých pět minut kontroluju telefon, jestli se mi neozval. Pokaždé, když mi cinkne zpráva, rychle ho popadnu do ruky v naději, že je to on.

Ale jsou to jen zprávy od Danči, že jdou se Stáňou do kina a jestli se nechceme přidat, nebo od lidí z kapely. Vráťa s námi údajně potřebuje něco probrat a chce se sejít.

Kapelu ignoruju a Danči napíšu prosté ne. Celou dobu nedokážu přestat myslet na Mikyho.

Později večer mi až dojde, že Mikuláš mámin výraz dost účinně napodobuje. Nebo je to jejich charakteristický rys. Každopádně jsem si říkal, že jsem ho už někde viděl. Používá ho vždy, když nechce, aby ostatní poznali, na co myslí. Ani já to kolikrát nepoznám, a to se můžu pochlubit, že jsem člověk, který toho o něm ví dost.

Mikuláš je jedna velká záhada. Taky jsem nečekal, že by se dokázal takhle naštvat a hele? Ječel na svou sestru a byl vzteky bez sebe.

Po půlnoci to raději zabalím, dám si rychlou sprchu a ulehnu do postele. Jenže spánek nikde. Před obličejem mi pořád skáčou obrázky Mikyho a jeho rodiny.

°°°°

Ráno přecházím před školou a čekám, kdy se Mikuláš objeví. Tmavé kruhy pod očima jsem zakryl korektorem a trochou make-upu, ale oči podlité krví už zamaskovat nešlo. Spal jsem tak dvě hodiny.

Kolem mě projde spousta našich spolužáků a hodně z nich mě i pozdraví, ale zahučím jen něco neurčitého, maximálně na ně mávnu. Přecházím pořád sem a tam a doufám, že v davu zahlídnu Mikulášovy hnědé vlasy. Jenže když nedorazí ani pět minut před začátkem vyučování, vzdám to a zamířím do školy.

Od rána jsem mu napsal asi deset zpráv, ale ani si je neuráčil přečíst.

Vejdu do třídy spolu se zvonkem a posadím se vedle Ondry.