Dohoda

32)

Tak debilní nápad, jako opít se uprostřed týdne – respektive na začátku – jsme už neměli. Místo toho se Ester v pátek po škole nasáčkuje ke mně do bytu s lahví Morgana v ruce. Bohužel mé oblíbené pití nemůžu odmítnout.

Robin nás všechny pozval na svou další párty, ale s díky jsem odmítl. Ne kvůli Mikymu, který tam určitě bude taky, ale kvůli Alešovi. Už nechci zažít to, co posledně obzvlášť když nebudu mít ochranku v podobě Mikyho.

A taky mě vyděsil jeho poslední dárek. Tentokrát to nebyla žádná erotická pomůcka, ani naše společná fotografie, ale mrtvá myš. Když jsem ten balíček otevřel, málem jsem se rozbrečel a složil v chodbě nad tím nebohým stvořením. Denny naštěstí nebyl doma, a tak jsem to dokázal rychle uklidit, aniž by si toho kdokoli všiml, ale vyděšený jsem pořád.

Neustále se ohlížím přes rameno, kdy na mě udeří. Na školní chodbu nevyjdu nikdy sám. Většinou jsem byl ve společnosti Mikyho, ale teď jsme převážně pověšený na Ester. A jí to zdá se nevadí.

Taky se sama rozhodla, že mi bude dělat společnost, což moc nechápu. Sice jsme za poslední týden pořád spolu, protože když má Danča Stáňu trochu se mi odcizuje, ale krom případů, kdy se s Ester posíláme do hajzlu spolu moc nemluvíme.

Ale stejně si ke mně přisedá na obědě ve škole. Ke mně, Ondrovi a Marice.

Když to udělala poprvé, umlkli jsme v konverzaci a jen na ni zírali. Odpověděla nám zvednutým prostředníčkem a dál pokračovala v jídle. Nechal jsem to být. Dařilo se mi ji ignorovat i několik dalších dní, ale to by nesměla být přítomná Marika, která je tak hodná duše a vtáhla jí do konverzace o mé písničce. A protože Ester byla u toho, když jsem ji složil, měla k tomu co říct.

Ani jedné osobě na škole neušlo, že je něco jinak. Když si všimli, že já a Mikuláš jsme přátelé, nemohlo nikomu uniknout, že Ester už nepatří mezi hvězdy sesterstva. Ale jí to očividně nedělalo problém. Vlastně se zdá, že ji to naprosto vyhovuje.

„Víš, co je doopravdy divný?" zeptám se z podlahy, na které jsem se uvelebil, zatímco ona mi obsadila postel. Denny je naštěstí dneska u Marie, takže si nemůže stěžovat na přehnaně hlasitou hudbu. „Ještě nikdo se neprokecl o Mikulášově orientaci. Touhle dobou bych čekal, že se to bude uklidňovat a ostatní přestane bavit o tom pořád mluvit, ale ono prd."

A Ester se rozesměje. „Ty vážně netušíš, jak moc velký vliv má Mikuláš ve škole, co?"

Podá mi láhev a já si doplním skleničku. Ona na rozdíl ode mě pije přímo z láhve. Barbar.

„Asi fakt ne," zahučím.

„Miky je ten nejhodnější člověk, jakého jsem kdy poznala. Měl jsi pravdu v tom, že ho nic nerozhodí. Je nekonfliktní. Takový mírotvůrce."

„Moc dobře vím, kdo Miky je," odfrknu si a napiju se. Celý týden ho jen pozorovat mi přineslo utrpení. Natož na něj myslet. Což se děje pořád, když se mnou není. „Nechápu ale, jak to souvisí s ostatními."

„Souvisí to spíš s jeho přáteli. Všichni ho mají rádi. U něj není možnost být v nemilosti. Odpustil by ti i vraždu, kdybys měl rozumný důvod. Vezmi si takovou Sabinu. Kdyby se zjistilo, že to roznesla, Robin by se s ní rozešel. Bez váhání. Nebo Irena? Už teď to má u ostatních dost nahnuté. Kdyby to vykecala ona, je naprosto v prdeli. A jelikož ho chce pořád do postele..." nechá větu nedokončenou. To že je Irena z Mikyho udělaná je veřejně známé tajemství.

Zašklebím se nad tou představou. Nikdy jsme neřešili mé nebo jeho bývalé milence. Bylo nám to jedno. Ale když mám na očích pořád Irenu, jak se mu snaží nadbíhat, představím si je dva spolu. Jak dělá Ireně stejně dobře, jako mě. Jak uctívá její tělo, jako to mé. A je mi zle.