Dohoda

31)

„Začni konečně vysvětlovat," udeřím na Ester, jen co se s pitím v ruce usadíme ke stolu v poloprázdném baru. „Proč jsi odsunula Danielu k Sabině? To jste se tak moc pohádaly, nebo co?"

Jen mávne rukou a vloží si brčko do úst. „Kdyby se ona a Irena nechovaly jako krávy... Prostě jsem přišla za Lindou a sedla si k ní. Ve chvíli, kdy Daniela přišla do třídy, mávala na ni Sabina a když mě viděla na svém místě, nic jiného jí nezbylo," pokrčí rameny.

„A to se stalo dneska?" Proto se Daniela nejspíš nezmínila.

Přikývne. „Ale serou mě už dlouho. Víš, jak nás Kučerová rozdělila do těch chatek v září?"

„Jak bych mohl zapomenout?" ušklíbnu se. Díky jejich nevymáchané hubě jsme byli s Mikym nuceni obývat společnou chatku. Tím to všechno odstartovalo.

„Irena se Sabinou vymyslely úžasnou hru, jak hodnotit vzhled učitelů a učitelek. Od vlasů až po oblečení. Makranová to samozřejmě projela a všechny naše výtky a komentáře zaslechla. Už tehdy mi to přišlo moc dětinské a necítila jsem se kvůli tomu dobře, ale svezla jsem se s nimi," opře si bradu do dlaně. „Znám je od školky. Jsou to moje nejlepší kámošky, ale v poslední době přehodnocuji svůj život."

„Nejlepší kámošky, které neví, že jsi na holky?" uchechtnu se a zakroutím hlavou.

„Sama nevím, jestli jsem na holky. Ony dvě mě nijak romanticky nepřitahují, to jen..." zasekne se a znovu se napije.

„A zkoušela ses někdy dívat po jiných holkách? Nejen po ní? Mě taky nepřitahují všichni kluci na světě a mí kámoši už vůbec ne."

„A co Mikuláš?" uhodí na mě. „Není to snad tvůj ‚kámoš'?" prsty naznačí uvozovky, jako by její sarkasmus nebyl očividný.

„Nemohli bychom se tomuto tématu vyhnout?" opáčím a rychle nasaju obsah své skleničky.

„Proč jsi to s ním ukončil, když jde poznat, že ti chybí?" rozhodí rukama.

„Chybí mi můj kámoš," namítnu a propálím ji pohledem. „On to posral, když mi řekl, že mě miluje."

„A trpíte tím oba," odfrkne si. „Víš, co já bych dala, kdyby ke mně Daniela jednoho dne přišla a vyznala mi lásku? Máš vůbec představu, jak moc to bolí?"

„Ne," odseknu. „Ale díky, že mi připomínáš, jak můj kamarád díky mně trpí!"

Netuším, jak moc to bolí, ale jestli je mu hůř jak mě, jen díky tomu, že jsem o něj přišel... Znovu si promnu hruď, abych se toho pocitu zbavil, ale mě už pomůže jen zapomenout.

Beze slova seberu naše prázdné skleničky a na baru nám objednám další drinky. Barman po mě pošilhává, a dokonce mi věnuje úsměv i pár doteků o konečky prstů, když si od něj přebírám další pití. Jenže já na nikoho nemám náladu.

„Víš," spustí zase Ester, jen co před ní postavím drink. „Že ve vztahu, kde jsou dva zamilovaní, si spolu vybudují i jistý druh přátelství? Naši to tak mají. Táta pořád říká, že je máma jeho životní láska a nejlepší kámoška v jednom."

„Pokud se mi snažíš naznačit, že se časem do Mikyho zamiluju, hučíš na špatném hrobě," zavrčím. „Láska bolí. Ty jsi důkaz a já si slíbil, že mě už nikdy nikdo neublíží tolik, jako to udělali naši. Jsem jasná ukázka osamělého života gaye."

Na to, že je pondělí, přibude tady celkem dost lidí. Někteří tancují na parketě, jiní sedí u stolů, jako já a Ester. Věkově jsou blíž nám, ale najdou se i starší jedinci, co by nám mohli dělat rodiče.