Dohoda

12)

Danča s mým návrhem souhlasí. Víc jí udivuje, že já a Miky spolu něco máme, než aby jí děsila společnost Stáni. Možná mě trochu zamrzelo, že se mi sama nesvěřila ohledně jeho nabídek na rande, ale sám mlčím o Mikulášovi. Každý máme své věci, které nikomu neprozrazujeme.

Nepanikaří, ani když u ní doma vybíráme, co si vezme na sebe. Vsadím u ní na klasiku, a tedy džíny a jednu velice hezkou, zato vyzývavou halenku, která jí lehce odhaluje záda i s tetováním malého kolibříka. Takové malé tajemství a vím, že to Stáňu překvapí. Já na rozdíl od ní vsadil na šino kalhoty s vysokým pasem, do kterých jsem zastrčil své pleťové tričko. Miky bude hotový z mého zadku, tím jsem si jistý. Vypěstoval si na něm závislost.

Danča mi i dovolí, abych ji nalíčil. Světe div se, stal se zázrak, ale musím se krotit. Nejdeme na párty, ale na první rande, takže lehce. Trocha make-upu, zvýraznit oči tekutými linkami, jako mám já a upravit ten krátký sestřih.

Oba popadneme své kabáty – protože kdyby si vzala bundu k těm podpatkům, asi bych ji na místě zabil – a krásní jako nikdy vyrazíme na rande.

S kluky se máme sejít v kavárně na Anděli, následuje kino a večeře. Stáňa měl vybrat film. Pokusil se to hodit na mě, ale odpálkoval jsem ho se slovy, že to rande je výhradně kvůli němu, tak ať se činí. Ještě jsem mu poradil, aby to nebyla romantická komedie, nebo cokoli romantického. To bych asi umřel na místě.

Panika se na Daniele projeví, když vejdeme do kavárny a pohled nám padne na kluky, kteří obsadili jeden stůl uprostřed místnosti. Ve chvíli, kdy zahlídne, jak moc jim to sluší se otočí na patě a dá se na útěk. Bohužel nedojde daleko, protože vrazí do mě a já ji tak zastavím. S úsměvem od ucha k uchu, ji koupím kávu a sobě čaj a usadíme se k nim. Oba na sobě mají džíny, bílé triko a sako. Dali si záležet.

„Sekne ti to," houknu Mikymu ho ucha.

„Když už máme to rande," zakření se.

Rozhostí se mezi námi trapné ticho, které nikdo není schopný zaplnit. Jsem expert na to, abych zakecal každou blbost, ale zrovna teď nemůžu na nic přijít a nejraději bych se rozesmál, když vidím, jak na sebe Danča se Stáňou vrhají nervózní pohledy absolutně neschopni ho udržet na tom druhém.

Kopnu Mikyho do bílých tenisek, protože si promne ret, aby smích zamaskoval. Nohu pak nechám na místě a opírám se tak o jeho koleno.

Daniele to samozřejmě neujde, takže se prostě musí zeptat. „Neřekl jsi mi, jak dlouho to trvá?" ukáže na nás dva.

Podívám se na Mikyho, který jen pokrčí rameny.

„Začalo to na Hajdukově párty," prozradím jim nejvíc nezaujatě, jak jen to jde. „Vrhl se na mě v koupelně."

„Do té koupelny jsi doslova vpadl," vysměje se mi Miky.

„Otevřel jsi dveře a já se rozsekal na zemi. Jasně, že jsem tam vpadl. Ale vrhl ses na mě ty," usměju se.

„Kdyby, jste tam nehráli, neudělal bych to."

„A pořád mi budeš vyčítat, že umím zpívat. Všechno je to vlastně moje vina, že jsem tak neodolatelný," drcnu do něj kolenem.

„Je to tvoje vina," přikývne s vážnou tváří, ale jeho oči se smějí. „Ty jsi prostě musel zpívat u toho táboráku, abych se zbláznil."

„Jsme zase u toho. Vrhl ses na mě ty," rozesměju se, když si vzpomenu, jak nasraně vypadal, jen co vešel do chatky, protože jsem ho vzrušil svým zpěvem.

„Co tvá dohoda s bráchou?" zajímá se Danča a já jen pokrčím rameny.

„Dodržuji podmínky."