Dohoda

30)

Pondělí. Pondělí je celkově ten nejdebilnější den, jaký kdy mohl existovat. Ne, že bych se bál zařadit do fungování normálního života a začít zase s tou úžasnou rutinou, ale dneska fakt nechci. Nejraději bych se na to celé vysral a zmizel.

Ale znovu. To bych byl vážně vyjebaný srab. A sráč. A kretén. Idiot. Debil.

Takhle bych mohl pokračovat do večera.

Už tak jsem měl dva týdny k dobru, kdy jsem se ve škole nemusel ukazovat.

Jenže jsem tady, tak do toho. Hezky krok za krokem a rychle. Jako náplast.

Se srdcem až v kalhotách vejdu do třídy a pohled mi okamžitě padne na Mikyho. Jak taky jinak. Vyhledával jsem ho očima každý den, jen co jsem vešel. Už je to zvyk, kterého se bude blbě zbavovat.

Naštěstí pro mě, se věnuje dopisování domácího úkolu nebo co a vůbec mě nepostřehne, takže se můžu rychle podívat jinam. Ale dopadne na mě další bomba. A vím jistě, že se o tom Daniela nezmiňovala.

Na jejím místě, vedle Lindy sedí Ester a Daniela sedí na druhé straně třídy vedle Sabiny. Podívám se na Danču, ale ta mi jen věnuje soucitný pohled a pokrčí rameny.

Zajímavé.

Ester se na mě usměje, načež mi ukáže vztyčený prostředníček. Chtě nechtě se musím zasmát.

„Nazdar, mrcho," oslovím ji. „Vládkyně sesterstva spadla z piedestalu?"

Stojím k němu zády, takže nevidím, že si mě všimne. Zato to cítím. Cítím, jak se mi jeho hnědé oči zabodávají do zad. Srdce se mi neskutečně rozbuší a já si promnu hruď, aby z té nervozity nevyskočilo.

„Co tvář, Jungu?" křikne na mě Stáňa, ale jeho směrem se nepodívám. „Nenechala ti tam má pěst malou památku?"

„Nic, co by nespravil make-up, akvabelko," zahučím.

„Proč bys ho mlátil?" zajímá se David.

„Jung má rád dohody. Jen jsem mu jednu připomněl," odvětí Stáňa a já se je pokusím ignorovat, jako jsem to dělal poslední tři roky.

„Co děláš mezi buzeranty a zoufalci, Roková?" oslovím Ester a mrknu při tom na Lindu a Ondru, kteří taky jen pokrčí rameny.

„Krásně sem zapadám, kretén-mine," znovu se jí povede mě rozesmát.

„Ta písnička, co jsi složil," promluví Ondra. „To je vážně pecka, kámo. S Marikou jsme vymyslely několik vylepšení, ale jinak je dokonalá."

„Fakt?" podivím se. „Nepřišlo vám to moc..."

„Dojemné? Romantické? Srdcervoucí? To rozhodně. Ale perfektní," ujistí mě a do začátku hodiny tak rozebíráme vylepšení, které Ondru a Mariku napadla.

„To zní skvěle," přikývnu, ale popravdě jsem nad tím v poslední době ani nepřemýšlel. Vypadlo mi to. „Můžeme se na to přes týden podívat. Nebo o víkendu."

Zarazí se. „Ty máš volný víkend?"

„No... možná budu v práci, ale nevím, ještě jsem se nedomluvil kvůli směnám, ale jinak jo. Můžeme se sejít. Je to problém?" řeknu trochu víc nevrle, než bych s Ondrou normálně mluvil. Vím, kam tím míří. O víkendech jsem nikdy neměl čas. Vždycky jsem byl v práci a potom s Mikulášem, ale nejsem připravený o tom mluvit.

„Ne, to ne," řekne rychle. „Jen mě to překvapilo. Vždycky jsi byl s... zaneprázdněný."

„Rozešli se," šeptne Ester.