Dohoda

5)

Ráno se vzbudím už v šest. Aby taky ne. Ta palanda je noční můra. Několikrát za noc jsem se vzbudil a snažil se nějak uvelebit, ale vůbec k ničemu to nebylo.

Potichu vstanu, abych nevzbudil Mikyho, seberu si své věci a vyrazím do umývárny, udělat ze sebe člověka. Jen co si vyčistím zuby skryji své kruhy pod očima korektorem a trochou pudru. Na výletě v přírodě to raději nebudu moc přehánět.

Miky je pořád v limbu, tak se i s kytarou, notesem a sluchátky usadím na schody před chatu. Hudbu ke svým textům se pokouším složit celé léto, ale je to prostě marné. Když už se mi něco povede, je to buď nudné, málo chytlavé nebo až příliš podobné něčemu, co už existuje.

Zamávám několika spolužákům, kteří se pomalu trousí do umývárny a s hlavou v dlani zírám do notesu na slova, která jsem napsal.

„Ránko," ozve se za mnou Miky a usadí se vedle mě. Jsem tak ponořený do myšlenek, že mě jeho hlas vyděsí a já sebou trhnu. „Jak dlouho jsi vzhůru?"

„Od šesti," zamručím. „To ta debilní postel. Nedalo se na ní spát."

„Divný," hlasitě zívne. „Já spal jako mimino."

„Taky jsi měl právo první volby," namítnu.

„S radostí jsi mi ho přenechal," usměje se a rukou si prohrábne vlasy, aby trochu upravil to vrabčí hnízdo. Moc mu to sluší takhle po ránu. „Co tvoříš?" ukáže k notesu a přeruší tak tok mých myšlenek, které se pomalu, ale jistě ubíraly nebezpečným směrem.

„Ale nic," povzdechnu si a bradou se opřu o kytaru. „Jen takové pokusy. Velmi neúspěšné pokusy."

„Kurva, Jungu," vynoří se odnikud Stáňa po boku s Ondrou. „Nemůžeš tam zahrát něco pořádného? Kdo má to tvé brnkání poslouchat?"

„Ošklivým akvabelám nehraju na přání," uzemním ho.

Ondra s Mikym se zasmějí a Stáňa jen zakoulí očima.

„Složil jsi něco?" zeptá se Ondra s nadějí v hlase. Zvednu notes a dramaticky ho nechám vyklouznout z prstů, čímž jeho vyhlídky rozmetám na prach.

„Leda tak hovno."

„Chtělo by to studio," povzdychne si.

„Jistě," odfrknu. „A jachtu a vilu v Malibu." O studiu už jsem slyšel alespoň stokrát. „Vezmi si ho," ukážu na svůj notes, který zvedne ze země. „Vyzkoušej to. Já vám říkal, že jsem v tomhle marný."

„Vezmi ho sebou po snídani," podá mi ho zpět. „Sedneme na to později s Marikou. Víc hlav... znáš to."

„Fajn," ucedím skrz zuby a popadnu notes, který jsem v posledních měsících začal nenávidět. Odložím kytaru na postel v chatce a společně vyrazíme na snídani.

„Takže, Jungu," promluví na mě Stáňa, když sedíme u stolu s míchanými vajíčky na talíři. „Ty skládáš hudbu?"

„Myslíš ten zoufalý pokus před chatkou?" Tomu se snad ani skládání nedá říkat. Pokouším se o to už přes tři měsíce, ale pořád jsem tam, kde před létem. Tedy v hajzlu.

„Na první dobrou to nebylo hrozné," pokusí se mě povzbudit a pokrčí rameny. „Ne že bych se v tom vyznal, ale dalo se to poslouchat."

„Moc ho nedráždi," poradí mu Ondra, který si všiml, jak se mi rozšířily nozdry a já chtěl štěkat po Stáňovi. „Kenny je v tomhle ohledu perfekcionista. Všechno musí být nejlepší, jinak to nestojí za to."

„Tak ti dík," vydechnu podrážděně, složím si hlavu do dlaně a pustím se do snídaně.

„Imagin dragons taky nepřišli s první písničkou jako s hitem," upozorní mě na mou oblíbenou kapelu.