Dohoda

21)

Na Danieliných slovech něco bylo. Jednoduše, jedeme na čtyři dny k Mikymu na chatu mimo město a pořádně si to užijeme.

Mikuláš si půjčí auto své mámy a vyzvedne mě spolu se Stáňou a Dančou před domem. Ostatní dorazí až zítra, takže výhoda pro nás... Dneska se nemusíme skrývat.

Tašku s věcmi už se mi nepovede nacpat do kufru, proto přistane na zadním sedadle mezi Dančou a Stáňou, který mi uvolní místo spolujezdce. Budu tak mít výhled na Mikyho jak řídí a vypadá to vážně divně.

Nikdy jsme spolu autem nejeli, maximálně městskou dopravou, což je v Praze ten nejlepší způsob přepravy. Ale teď? Vyjeveně koukám na Mikyho, jak s rukama na volantu proplouvá mezi auty.

Je to divný.

„Zíráš na mě," obviní mě, když vyjedeme z města. Docela luxusně se v tom jejich velkém fáru rozvaluju. Ani naši takové nemají.

„Jsem si toho vědom," odpovím mu a nohou poklepávám do rytmu s rádiem.

„A nechceš mi prozradit, proč na mě zíráš?" musí se zeptat.

„Ani nechci," uchechtnu se. „Ale kvůli tvým krásným očím... Je to divný!" rozhodím rukama.

„Dobře," přikývne s nechápajícím výrazem. „Zíráš na mě, protože je to divný?" Zamručím na souhlas. „A víš, že to tvé zírání je divné? Ani mě nesvlékáš očima. Jen zíráš a to je..."

„Divné?" pomůžu mu a oba se rozesmějeme. Stáňa s Dančou zrovna rozebírají, co si dáme dneska na večeři, protože i když se mu míchaná vajíčka u nás nepovedla, Daniela zjistila, že je v kuchyni mistr.

„Tak to konečně vyklop. Co je divné?" mrkne na mě Miky než se zase věnuje soustředění při řízení.

Znovu rozhodím rukama, jako bych chtěl obejmou celý vnitřek auta a nechtěně ho praštím do ramene. „Ty, my, tohle... Ty za volantem," blekotám. „Ještě si nejsem jistý, jestli je to vzrušující nebo děsivé. Ani jsem nevěděl, že máš řidičák."

„Jsme na cestě půl hodiny," promluví Danča. Když jsem předvedl tak dramatické gesto, se Stáňou nám najednou věnují pozornost. „A oni už se baví o sexu."

„Mě spíš udivuje," řekne Stáňa. „Že tebe to pořád překvapuje. Myslel jsem, že s tím spustí hned, když Kenny nasedl do auta."

„Nedělej se," pocuchá mě Miky ve vlasech a ty dva na zadních sedačkách ignoruje. „Přijde ti to sexy."

„Tak hlavně koukej na cestu," odstrčím jeho ruku a on se jen zakření.

Než dorazíme na místo, všechny přesvědčím, proč je rizoto na večeři ta nejlepší volba. Mikuláš po mě hodí vražedný pohled, ale utnu ho tím, že to nejsou těstoviny.

Projíždíme mezi několika malými chatkami, až zastavíme na příjezdové cestě u jedné, která rozhodně malá není.

„To není chata," podívám se na Mikyho veselý obličej. „To je vaše další vila."

„Nepřeháněj," potřese hlavou a vystoupí z auta. S Dančou na ten obří dřevěný barák chvilku zíráme s otevřenou pusou, než vystoupíme a pobereme věci z kufru. Stáňova máma nám nabalila dost jídla pro celý maturitní ročník na týden.

Když vejdeme, nečeká nás předsíň, ale ihned se ocitáme v obýváku společně s kuchyní. Není nijak velká, ale uprostřed stojí bar s několika stoličkami. Hned se zaplní pod náporem tašek s jídlem a Stáňa vytahuje vše, co je potřeba dát do lednice, včetně alkoholu.