Kenny
Probudím se za zvuků pípajících přístrojů nad hlavou. Celé tělo mě bolí, jako bych uběhl maraton. Ani se nemůžu pořádně nadechnout, aniž by mě píchlo v hrudi.
Otevřu oči a všimnu si Mikyho, jak sedí v křesle vedle postele a drží mě za ruku.
„Co se stalo?" zachraptím, ale zní to spíš jako ‚so se salo'.
Mikuláš vytřeští oči, vstane ze židle a skloní se nade mě.
„Jsi vzhůru," vyjekne radostně a po tváři se mu skutálí jedna slza.
„Hej," vydechnu namáhavě. „Dobrý. Nic... nic mi není. To nic."
Natáhnu k němu ruce, ale jsou příliš těžké. Povede se mi maximálně ho chytit za ruku a možná i trochu stisknout, ale nemyslím si, že by to poznal. Mám sílu jako prvňáček.
S úsměvem a dalšími slzami na tvářích se ke mně skloní a opře si čelo o to mé.
„Zlato dobrý," zahučím. „Nic mi není."
Miky se nahne nad postel a stiskne nějaké tlačítko. Několikrát. Možná do něj i mlátí.
Do minuty se v pokoji objeví zdravotní sestra a vypadá napruženě, jenže když si všimne, že na ni koukám ihned změní přístup a usměje se.
„Pane Jungu," vydechne a přistoupí k mé posteli. „Vy jste nám dal."
Zkontroluje něco na přístrojích okolo postele, ale nezajímá mě. Mám oči jen pro Mikyho, který vypadá příšerně. Otře si tváře do dlaní a znovu mě chytne za ruku.
„Co naposledy si pamatuješ?" zeptá se mě vyčerpaně a já se ušklíbnu.
V tom do pokoje vejdou moji rodiče s bráchou a Marií a... paní Ledecká?
V ruce mají kelímky nejspíš s kávou a nevypadají o nic líp jak Mikuláš. Možná jen o trošku.
„Minie," vypískne máma a přiběhne ke mně z druhé strany. „Jsi vzhůru. Jak ti je? Nebolí tě něco? Jak se cítíš..."
„Mami dobrý," zaskuhrám, protože mám dojem, že mě udusí v objetí. „Nic mi není. Jsem v pohodě."
Mámu nahradí Denny s Marií, kteří mě obejmou zlehka, jako bych byl nějaká porcelánová panenka, a dokonce i táta. Ten mě naštěstí jen poplácá po rameni. Zato Mikuláš sedí v křesle a celou dobu nepouští mou ruku.
„Kenny?" osloví mě paní Ledecká, která se postaví k nohám mé postele. „Obvinila jsem Aleše z ublížení na zdraví a z plánovaného útoku za účelem zabití. Tentokrát doufám nebudeš protestovat a vezmeš to konečně vážně. Máš štěstí, že jsi naživu."
Zabořím hlavu do polštáře a zahledím se do stropu. „Super," vydechnu a natočím obličej k Mikymu. „Ten zmrd nám zkazil ples."
Miky mi vsune ruku do vlasů. „Tím se netrap," řekne tiše. „Co si pamatuješ naposled?"
„Ples, můj ujetý dárek a pak jen neskutečnou bolest. Musel jsem z ní omdlít. Ale nechápu, proč mě bolí břicho a hruď. On mě někdo praštil?"
ČTEŠ
Dohoda
Romance"Takže tohle je rande?" „Pro mého bratra, jsem teď na rande," přikývnu. „Ale jinak ne. Spíš to beru jako přátelský pokec. A chtěl bych ti nabídnout..." zaváhám na vteřinu. „Dohodu?" „Poslouchám." „Co bys řekl na přátelství s výhodami?" „Dobře," poký...
